Jednoho dne se u nás zastavil známý. Byl samá legrace a už za chvilku se celým domem rozléhal smích. Otevřeli jsme láhev vína a bylo nám dobře. Večer pokračoval dvojsmyslnými narážkami a nakonec došlo i na vzájemné pošťuchování. Po delší době jsme se tak rozpálili, že jsme si nejdříve začali vyprávět erotické příběhy a nakonec se navzájem i vzrušovali. Stále to pro nás byla ještě zábavná hra. On mě něžně hladil po ramenou a já mu na oplátku hladila zadeček, což ho nesmírně vzrušovalo. Občas jsem si všimla nezbedného záblesku, který se jen na okamžik mihl přes jeho pohled, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost.
To, že se nejedná pouze, o hru mi došlo až v okamžiku, kdy mi začal prstem přejíždět po rtech. Na toto počínání jsem velice vzrušivá a každý ví, že potom žena není schopna kontrolovat své reakce. Stačila jsem ještě špitnout, že to již zašlo příliš daleko, ale bylo pozdě, pro mne i pro něj. Ani jeden z nás se nebránil tomu, co přišlo. Začali jsme jeden druhého pomalu vysvlékat a neustále se oboustranně vzrušovat.
Pomalu do mě vnikl a jako by se bál mého odporu, jen velmi pozvolna přidával na intenzitě. Mým tělem projela až dosud neznámá slast. Oba jsme byli ztraceni. Již jsme nebyli schopni a ani nechtěli přestat.
Začali jsme se vášnivě líbat a naše pohledy nám říkaly, že nechceme myslet na budoucnost, minulost, že existuje jen přítomnost a my se za své činy zodpovídáme jen sami sobě a nikomu jinému. Pak mezi námi proběhla jiskra touhy a žádosti a my se oddali milostným hrám bez pravidel. Tam, kde je dovoleno vše, co toho druhého vyneslo do výšin neskonalé slasti. Milovali jsme se znovu a znovu.
On měnil často techniku našeho milování a měl radost z mého vzdychání. Bral si mě něžně, potom zas až brutálně, stále mě hladil a laskal, já mu oplácela jeho pozornosti a těšila se z jeho přízně. Toužila jsem stále po jeho objetí, chtěla jsem usnout v jeho náručí a již se nikdy z tohoto krásného snu neprobudit. Avšak jako po noci přijde den, tak i naše milování muselo skončit. Ještě poslední políbení mezi dveřmi, pak dlouhý pohled, který říká – bylo to krásné a je jen škoda, že to už skončilo.
Pak už jen zavřené dveře a naděje, že možná zase jednou, snad. Od té doby čekám, jestli se ještě ukáže.
