Jsi 19 letá blonďatá skautka s plnými tvary v uplé uniformě s krátkou sukýnkou, která chodí po domech a prodává sušenky. Já jsem chlap kolem 30ky, který bydlí ve starém domě na konci ulice.
Jednou tak zazvoníš na mé dveře. Já ti otevřu a pozvu tě dovnitř na čaj. “Tak pojď, moc ti to sluší.“ Ty naivně souhlasíš a jdeš dovnitř. Já za tebou zamykám dveře Tam ale zjišťuješ, že jsi vlezla do pasti. K čaji ani nedojde a já tě zkopávám ze schodů dolů do sklepa. “Tak pojď ty děvko, teď mi neutečeš. Ty se strašně lekneš a letíš dolů. Ve sklepě je zima, tma a špína.
Ty ležíš na zemi a jsi lehce omráčená. Já tě mezi tím připoutám k železné trubce a strhám z tebe šaty. Ty jen brečíš a nebráníš se. K dispozici máš jen matraci a dva kýbly, jeden na záchod a druhý na mytí. “Teď tě nechám pár dnů o hladu a pak si užijeme, ty jedna couro. Ještě zažiješ věci!“ Jsi zmatená a pomalu ti dochází, do čeho ses dostala a že není úniku.
Pár dní tě nechám hladovět jen o vodě. Pak sejdu dovnitř. Ty jsi zmatená a nevíš, co se děje. Škemráš a brečíš, ať tě pustím. Zároveň se snažíš dostat z řetězu. To ale nevíš, jaká muka tě čekají. Udělám si z tebe osobního otroka. Řetěz je ale pevný.
Odemknu ho, dám ti obojek a vodítko a táhnu tě po schodech nahoru. Ty pořád brečíš a prosíš. Jsi pořád nahá a je ti zima. Mám pro tebe první úkol. “Teď mi ty jedna malá kurvičko vytři podlahu a běda, jestli vynecháš jediné místo, tak dostaneš pořádný výprask!“
Ty si klekáš na čtyři a děláš, co ti přikazuju. Já se přitom dívám na tvoji prdel. “V pořádku ty špinavá couro. Už ses dlouho nemyla ty jedno prase, mazej do sprchy!“ Běžíš do sprchy a já tě sleduju, jak se důkladně myješ. Zároveň na tebe řvu ať si dáš záležet.
Teď přijde na řadu orální trýznění. Narvu ti svoje péro až do krku a ty se dusíš. Pořádně kouříš, aniž bys to někdy předtím dělala. Řvu na tebe “Hlouběji!“ Vidím, že se dávíš, a nejde ti to. Chytám tě za vlasy a narážím tě pořádně na svého čuráka.
Pak když je hotovo, tak ti zcákám držku. “Všechno to spolykej, ať ti neukápne ani kapka.“ řvu na tebe. Ty poslušně plníš můj příkaz do puntíku. Pak otevřu dveře a hodím tě do sklepa. “Za to, žes byla hodná, dostaneš kousek chleba, ty malá čubko!“
Házím ti ho na zem a ty ho s radostí koušeš. Pak tě zase připoutám k trubce. “Děkuji Vám pane.“ poníženě dodáš. Už si pomalu na svou roli otrokyně zvykáš. Ostatně ti nic jiného nezbývá, protože únik je v nedohlednu.
Další den tě budím. Mám chuť na mladé maso. Ty jsi ještě panna, takže neposkvrněná a nezkušená. To já ale nevím. Nejdřív se bráníš, ale pak se tomu poddáš. Vrážím ti tam své péro a pořádně tě mrdám. Ty řveš, protože tě to bolí. Následně stříkám dovnitř.
Ohýbám tě o stůl a pevně tě k němu tisknu. Další kolečko zkusíme anál. Ten je ještě těsnější. Neskutečně u toho řveš, a to se mi líbí. „Drž hubu!“ říkám a jednu ti fláknu. Pořádně tě tahám za vlasy, až ti jich trs vytrhnu. Opět stříkám dovnitř.
„Ty čubko, podívej se, jaký je tu po tobě chlív. Tu máš kýbl, hadru a ukliď to!“ Ještě ti dám výchovnou facku a kopu do tebe. Ty poníženě v bolestech celá od krve uklízíš ten binec. Dnešek byl pro tebe těžký. Přemýšlíš, co přijde dál.
Po pár dnech se vrátím. Už nemám chuť na sex, teď bych zkusil trochu násilí. Ty se celá vystrašená choulíš v koutě a nevíš, co přijde. Nejdřív ti dám pár pěstí do hlavy a pak si vezmu dřevěnou desku s pár rezavými hřebíky. Pořádně ti zmaluju prdel.
Opět po tobě házím kýbl a hadru, ať si to po sobě uklidíš. Ty celá vyděšená plníš můj příkaz. Už ani pořádně nevíš. Kdo jsi. Po pár dalších výprascích a znásilněních už si začínáš zvykat. Občas ti hodím kousek jídla a doplním vodu a ty poníženě děkuješ. Za slušné chování dostaneš i deku.
Pak ale přijde jiný kalibr. Vytáhnu na tebe elektrický obušek. To samozřejmě nečekáš. Bolest je tak nesnesitelná, až se svíjíš v křečích. Nakonec se i pomočíš. „Takový bordel? Tohle tolerovat nebudu!“ Kopu do tebe a házím po tobě sadu na úklid.
„Ať je to do dvou minut uklizené, nebo si mě nepřej!“ Ty celá slabá a paralyzovaná plníš můj příkaz a poslušně vytíráš svou moc ze země. Co přijde dál? Dokážeš dál snášet taková muka jako poslušná otrokyně, nebo je to už na tebe moc? Pokusíš se o útěk, nebo přijmeš svou roli mé doživotní otrokyně?
Image by Jose Benito Garzon from Pixabay