Johan Bidlo
Škola pokračovala bez změn. Do 3.ročníku postoupili všichni. První volnější den mnozí vyprávěli plno zážitků z cest, zkušeností z různých zemí a osobní zážitky. Také já jsem toho prožil mnoho.
Ale mohl jsem se pochlubit jen tím, že doma máme nové topení a já mám vlastní pokoj. Ale jak jsem přišel o panictví a jak si užíval s kluky jsem se nechvástal. Ani Tondovi jsem neřekl, že i s Jirkou jsme se kouřili. Nechtěl jsem kamaráda Tondu ztratit.
Nejdůležitější pro mne bylo, že dál pokračovalo kamarádství s ním. On byl rád, že se domů od nás vrátil včas a stihl první mistráky. Nadšeně mi volal, jak zvládli první dva zápasy venku. Byl pro mne vzorem. Už minule hodně času věnoval fotbalu. Ale nyní na podzim mají nového trenéra a ten je prý dokázal motivovat tak, že jsou v čele tabulky. V září trénování věnoval hodně času. V týdnu se scházeli dvakrát a občas i obden. O víkendech měli pravidelné zápasy. O to méně jsem s Tondou jezdil k ním domů.
Abych s ním byl častěji, přihlásil jsem se od října k fotbalistům do dubečského sportovního klubu Čechie. Tréninky pro mne začaly kondičním běháním. Se svou štíhlou a vysokou postavu pro mne běhání není problém. Ostatně pro mou postavu mi říkají Bidlo. Běhání mne bavilo a byl jsem vždy mezi prvními v daném cíli. Trenér se mnou počítal do základního mužstva. To ale nevěděl, že jsem na míčové hry levý a s míčem mi to moc nejde. Zjistil to při přípravě na hřišti. Mezi nohama mi balon překáží, nedokážu ho udržet ani někomu přesně přihrát. Abych zůstal s Tondou, chodil jsem dál na večerní tréninky. Pro míčové hry jsem neměl nadání, ale mně stačilo, že můžu s Tondou být.
Snažil jsem se zlepšit, ale stále mi fotbal nešel. Zahrál jsem si jen když nás trenér rozdělil na dvě poloviny. Já byl do počtu, aby mohla hrát proti sobě dvě větší družstva. Na mistráky mne trenér do soupisky nezapsal. To mi nevadilo. hlavně že jsem byl s Tondou. Trenér nás pouštěl domů nejdřív po dvou hodinách. Po trénincích bylo méně času než jsem počítal. Já pak pospíchal na vlak. Byla už tma. Mělo to naopak výhodu. Mohli jsme zajít během cesty do jedné přístupné a neosvětlené zahrady, kde jsme se rychle vyhonili a vykouřili. Muselo to stačit. Celé volné odpoledne s Tondou vyšlo jen málokdy. To mne mrzelo. Pokud jsem někdy s Tondou jel rovnou ze školy domů, byl občas doma jeho táta a my nemohli nic podniknout. Očekávaných hrátek na podzim ve 3. ročníku bylo velmi málo.
Proto jsem s radostí přijal Tondovo pozvání na jeden mistrák, který hráli doma v sobotu. Den před tím jsem nejel po škole domů a zůstal jsem přes noc v Dubeči. Po zklidnění cvrkotu v domě jsme si v noci po delší době zase užívali hrátek beze spěchu. Příprava začala vzájemným proháněním tvrdnoucích penisů. Nezdržoval jsem se a vzal si do pusy Tondův stojící péro. S chutí jsem ho začal olizovat. Byla to pro mne odměna za dny čekání na podobnou akci, při které jsme nemuseli pospíchat a ohlížet se, jestli nás někdo nevidí. Vnímal jsem jak mi Tonda s uspokojením hlavu přidržuje a hladí ve vlasech. Blížil se jeho vrchol a já si s ním před vyvrcholením vyměnil místo.
Tonda začal pracovat na mém klacku. Pouštěl jsem Tondu hlouběji do pusy, abych si zvykal mít jeho penis až na mandlích. Má snaha zvládnout dávení byla málo úspěšná. Proti předcházejícímu kouření se dostal snad jen o pár milimetrů dál. Stále mne natahoval.
Svým žaludem mne dusil. S velkým úsilím jsem neuhnul. Musel jsem se pořádně nadechnout. S čím jsem nyní neměl problém byl výstřik. Čekal jsem s napětím na Tondovo semeno. Už mi nevadila mrdina v puse. Já ji potom bez problému spolykal. V trvající extázi s napruženým pérem jsem nabídl svého čuráka Tondovi. Začal mi olizovat trčící klacek za všech stran a následně pokračoval v kouření. Velké uvolnění následovalo po výstřiku. Bylo to pro mne potvrzení našeho nádherného vztahu, které jsme nemohli pravidelně opakovat jak jsem původně předpokládal a zamýšlel.
Proto jsem v noci rád pokračoval v dalším čísle a ráno před opuštěním pokoje si všechno znovu zopakovali. Jeho mamka nás naštěstí nerušila a nechala nás, aby byl Tonda připraven na zápas. Nevím jaký vliv měly naše noční hrátky na Tondovu kondici. Já když jsem vstal, nebyl jsem fit. Teprve během dopoledne jsem nabíral síly a hlavně po dobrém obědě jsem se cítil v pohodě. Tondova mamka ho ve fotbale podporovala a po obědě jsem se s ní šel na utkání podívat. Zápas pro domácí nezačal dobře. V půli kluci prohrávali 0:1. Jak jsem poznal trenéra, tak jim o přestávce promluvil do duše. Nakonec vyhráli 2:1. A Tonda k tomu přispěl jednou přihrávkou. Byl jsem rád, že ho naše noční hrátky neoslabily.
Na zápasy Čechie v Dubenči jsem se dostal vyjímečně. O to pravidelněji jsem chodil na tréninky. Dny se krátily a na hřiště jsme se dostali málokdy. Tréninky od listopadu spočívaly ve zlepšování kondičky běháním na hřišti nebo ve vedlejších ulicích v Dubeči, kde nejezdila auta. Během běhání nás trenér proháněl. Jezdil na kole a my běhali vedle něj. Při hraní fotbalu jsme se zamazali a při běhání jsme byli propoceni. Někteří se po tréninku jen umyli. Další se sprchovali a já s nimi. Sprchující spoluhráče jsem nenápadně pozoroval a sledoval jejich vybavení. Mezi chlupy jim při chůzi bimbali menší i větší ptáci. Mé pozorování často končilo úplným odvrácením, aby ostatní neviděli, jak mi stoupá péro. Při sprchování se někteří chytali za plandající nebo naběhlé penisy. Já se k nim nemohl připojit, protože by mi ocas hned stál. Pokud se někomu postavil, ostatní z toho měli srandu. Sprchy jsou v umývárně dvě a někteří se bez problémů sprchují společně. Já chodil do sprchy raději později když bylo volněji.
V kabině při převlékání nás trenér popoháněl, abychom se rychle převlékli, když pospíchal domů. Tonda se loudal a navrhl trenérovi, že zamkne a klíč při cestě domu odnese správci areálu k nim. Trenér souhlasil, ale nabádal ho, aby pak zkontroloval, jestli neteče voda, všude zhasl světla, srovnal lavice a stoly v kabině. Vše jsme udělali podle jeho požadavků. Trenér se tak přesvědčil, že je na Tondu spolehnutí a správce si na nic nestěžoval. Později Tonda často zamykal kabinu a celý areál.
Poprvé co jsme byli v kabině s Tondou sami a přesvědčili se, že zde nikdo není, jsme zamkli zevnitř. Venku bylo nevlídné počasí a my si zde v pohodě užívali. Znova se svlékli a honili si péra. Pro tuhle možnost jsem nevynechal žádný další trénink. Nevyšlo to pokaždé, abychom zamykali, ale s oblékáním jsme nikdy nepospíchali.
Pokud jsme se nezdrželi chodil s námi část cesty také Aleš. Jednou na nás čekal venku a zjistil, že neodcházíme hned domů. Čekal na nás venku. Vrátil se pro nás, ale areál byl už zavřený. Proto po dalším tréninku co měl Tonda zamknout, schoval se Aleš do skladu a sledoval co bude dál.
Poslouchal jak Tonda zamyká areál. Jak se pak přiznal, chtěl už vyběhnout, aby ho nezavřel. Ale uslyšel nás na chodbě jak mluvíme a tak zůstal v úkrytu. My se vrátili do kabiny a tady si v pohodě honili péra. Byli jsme v nejlepším, když do kabiny přišel Aleš. Překvapil mne, ale Tondu nerozházel. Hned ho pozval dál.
Aleš se nestyděl a stáhl ze sebe oblečení. Se zájmem jsem si ho prohlížel. Viděl jsem ho párkrát při sprchování, ale neměl jsem šanci si ho při tom lépe prohlédnout. Jeho pták mu vykukoval zkratších chlupů.Jak nás Aleš viděl v akci, stoupl si také ke stolu a začal se honit. Netrvalo dlouho a jeho pinďour rychle rostl. Zvětšil se na pěkný penis. Při stáhnutí předkožky se objevil výrazný červený žalud.
Já s Tondou jsme měli náskok a začali stříkat první. Po výstřiku jsem se zájmem sledoval Alšovo snažení. Něco se mi při tom nezdálo. Uvědomil jsem si, že klacek masíroval levou rukou. Ke konci zrychlil a jeho vrchol doprovázelo hlasité vzdychání. Semeno vycákal jako my na stůl. Mohli jsme tak porovnat všechny výstřiky. Nejdál jsem dostříkl já. Asi to bylo moji velkou výškou. Největší chuchvalce ležely před Tondovým čurákem. Aleš vypotil polovičku vodnatého sperma. Jen jsem se divil, že si honí klacek levačkou. Jemu to nepřišlo divný a je prý tak zvyklý. Je totiž levák a jinak to nedělá.
Bylo ještě dost času a my pokračovali v hrátkách. Sedli jsme si proti sobě a honili se navzájem. Vzrušením jsem držel Aleše. Na jeho opětovném růstu jsem se věnoval s chutí a odhodlaně několik minut. Jeho kolík byl slabší ale hodně tvrdý. V dlani jsem cítil jeho teplo a pulzování. Zároveň jsem druhou rukou honil Tondu. Alešovi a Tondovi jsem umožnil, aby se postarali zase o mne. Naše následné emoce narůstaly postupně. Pokud někdo začal vzdychat, přestali jsme s honěním a zaměřili se na dalšího. Nakonec jsme se sladili tak, že orgasmy s výstřikem přišly u všech současně. V rukách jsem vnímal pulzování obou čuráků. Všichni jsme měli mokré celé prsty plné mrdiny. Byl to famózní pocit s nádherným uvolněním.
Neodolal jsem a olíznul každou svou ruku, abych ochutnal hustější smetanu Tondy a mlíčí Aleše. Tondovu chuť jsem už znal. Byla to nahořklá chuť hub s mandlemi. Alešovo semeno bylo podobné chuti a víc chutnalo po mandlích. Nabídl jsem k okoštování Alešovi jeho semeno na mých prstech. Ale nechtělo se mu olíznout ulepený prst. To jsem chápal. Já už Tondovo semeno znal o on zase mé z kouření doma. Specifická chuť mrdiny mne už nepřekvapovala.
Po dnešní společné honičce jsem byl zcela uvolněný a rád, že se toho Aleš účastnil. Všichni jsme se smáli a bylo nám dobře. Ještě jsme museli utřít zasemeněný stůl a pocákané lavice na kterých jsme seděli. V dobré náladě jsme uklidili, pozhasínali a zamkli. Z kabiny jsme odcházeli spokojeni a těšili se na další tréninky a příští zavírání areálu.
Aleše jsem znal jen zběžné z fotbalu. Po společné honičce jsem se o něj začal víc zajímat. Je o rok mladší a chodí do gymplu. Má menší postavu, ale přitom se většinou dokáže dostat tam, kde se něco děje. Snad proto nás přistihl při honění. Má talent pro fotbal a prosadil se mezi vyššími kluky. Já se s ním na hřišti nemůžu rovnat. Trenér ho pravidelně dával na soupisku. Většinu mistráků hrál v útoku. Oblíbil jsem si ho pro veselou a kamarádskou povahu.
Po dalším tréninku, kdy měl Tonda zamknout areál, zůstal v kabině s Alešem také Marek. Čekal jsem až odejde, ale Aleš mu o nás řekl. Je to jeho kamarád, se kterým si také honí čuráka. Nezamlouvalo se mi to, ale Tonda ho tam nechal. Tak po trénincích jsme zůstávali v kabině čtyři.
Dlouho to tak nezůstalo. Následně Aleš přizval Jakuba, který se učí opravářem. Jednotlivé kluky jsem podrobněji poznával postupně podle toho jak rozšiřovali naši partu. Všichni bydlí v Dubeči a mají výhodu, že nikam nemusí jezdit. Kuba má větší štíhlou postavu, ale oproti mně je menší. Mimo fotbal je prý i dobrým plavcem. Neviděl jsem ho plavat, ale má atletickou postavu. Široká ramena se mu zužují do útlého pasu a má i úzké boky. O to víc vyniká jeho stojící péro, které trčí kolmo před něj. S větší postavou má i větší vybavení oproti Alešovi. Při stříkání rovné péro musí držet v ruce, protože se mu mírně sklápí k zemi.
Aleš přivedl také Davida. Je vysoký jako já a je nejstarším fotbalistou v našem oddíle. Má robusnější postavu a nerad při tréninku běhá. Trenér ho dává do branky a tam úspěšně zasahuje. Já na mistráky chodím vyjímečně a Tonda ho ve škole občas chválil, jak chytal. Také jsem si se zájmem prohlížel jaké má vybavení. Penis má menší než já, ale za to má větší průměr čuráka. Koule má dost velké a schovávají se v hustším porostu. Jeho přirození souvisí s jeho robusnější postavou.
Bylo nás už šest co jsme zůstávali v kabině a to podle mne bylo hodně lidí. Z 18 kluků, kteří většinou chodili na tréninky to už byla třetina. Mohlo to nakonec dopadnout tak, že by po fotbale následovala druhá fáze v honění ocasů. K nám by se pak mohl přidat do druhé fáze i trenérův syn Vojta, který také hraje za dorost. A potom by nás zase mohl „trénoval“ jeho otec, kterému je asi 45 let. Když jsem to řekl, všichni se smáli, že by to bylo zajímavý.
To by pak nebyl průšvih, ale velký průser, dodal jsem. Nakonec jsme se domluvili, že bude lepší nikoho dalšího už nezvat, aby se to neprovalilo. Určitě by jsme přišli o možnost zde zůstávat a užívat si v pohodě společných hrátek. Na tom jsme se dohodli a stvrdili to společným slibem.
Podle toho jak měl kdo čas, zůstávalo v kabině na další trénink 4 až 6 kluků. Navazující schůzky, pokud trenér pospíchal, pokračovali honěním „vybraných sportovců“. Fotbalové tréninky a pokračující hrátky v honění ptáků se konaly celý podzim a zimu.
Kluci hráli celý podzim výborně a měli šanci skupinu vyhrát. Před posledním podzimním zápasem kluci nastříleli nejvíc gólů ze všech. Poslední utkání se hrálo v Radotíně, který byl za námi druhý se ztrátou dvou bodů. Všichni si přáli výhru a potvrzení prvního fleku po podzimu. Na fotbal jelo 5 aut s 15 hráči, trenér a tři bafuňáři. Autem jel i Tonda. Měl ještě místo v autě. Pozval i mně přestože jsem nebyl na soupisce.
My jsme hráli dobře a Kuba dal po půl hodině gól. Další přidal Aleš. V poločase jsme vedli 2:0. Spokojenost v kabině byla velká. Trenér o přestávce nabádal kluky, aby neudělali zbytečnou chybu a dotáhli vítězství do konce. Do druhé půle poslal na hřiště náhradníka Martina za Aleše, který dal sice gól, ale bolela ho noha po srážce s jejich obráncem. Ještě prohodil na hrotu dva kluky poté co Aleš zůstal na lavičce.
Po půlce jsem stál mezi několika rodiči a ti se už dohadovali, jak se nám bude dařit v případě postupu. Neměl jsem přehled kdo tam hraje a pokud by jsme postoupili, měli by jsme jezdit i do středních Čech. Někteří otcové slíbili, že se svým klukem budou dál jezdit na utkání. Další navrhovali, že bude dobré sehnat mikrobus, aby se s osobními auty nemuselo jezdit po celém kraji. Byli to i členové výboru a dohadovali se jak celou soutěž zajistit a financovat. Byl jsem překvapený, co všechno se bude muset projednat a domluvit pokud se postoupí.
Hráli jsme dobře dalších dvacet minut. Pak rozhodčí vyloučilFilipa, který byl v obraně hlavní oporou. Sejmul pronikajícího útočníka před velkým vápnem. Naštěstí to bylo pár kroků před čarou a nebyla z toho desítka. Vyloučení se projevilo děravou obranou. Trenér upozorňoval kluky, aby se stáhli a hlídali si protihráče před brankou. Také volal na zálohu, aby posílili obranu a nemysleli jen jak dát další branku.
V oslabení jsme hráli deset minut a my dostali gól. Soupeř jakoby dostal novou posilu a začali hrát aktivněji. Naši kluci se snažili výsledek udržet a odolávali náporu další čtvrthodinku. Utkání neproběhlo podle našeho přání. Skončilo to 2:2. Hlavně, že jsme neprohráli. Půl hodiny jsme čekali až se kluci vyhrabou z kabiny.
Celá naše výprava se vracela spolu jako kolona. Všechna auta přijela automaticky na hřiště. V klubovně volali bafuňáři na všechny známé a zjišťovali jak hráli druzí. Naštěstí třetí družstvo prohrálo a tak náš náskok dvou bodů po podzimu zůstal nezměněn. Pokud nám to na jaře půjde jako nyní, můžou se kluci a výbor připravovat na postup.
Optimisticky naladěný trenér tvrdil, že další dobré výsledky se dosáhnou tréninkem i po nastávající přestávce. Proto nám dal nyní po sezóně jen týden volna. V dalším období by jsme se měli scházet dvakrát týdně. Odpoledne se do vánoc nemůže pro tmu hrát fotbal a budeme prý jen běhat pro zvýšení kondičky. Pak během svátků nám dal dva týdny volna. V lednu to bude zase běhání a od února až bude víc světla by jsme se měli pravidelně scházet v týdnu vícekrát včetně přípravy na hřišti.
Běhání mně baví a trenérův návrh trvalých tréninků mi nevadil. Hlavně jsem byl rád, že budu s Tondou. Těšil jsem se na plánované tréninky a pokračující schůzky šesti vybraných kluků v klubovn
Autor povídky: Johan Bidlo
