Jmenuješ se Sára a je ti 30. Máš drobnou postavu, malá prsa a černé vlasy. Vždycky jsi věděla, že jsi bi, ale nějak jsi neměla možnost to zkusit s holkou.
Měla jsi vztahy jen s muži a byla jsi vždy v submisivní roli. Vše se změnilo, když k vám do práce nastoupila Kristýna. Byla o pár let mladší, vysoká, hubená, dlouhé nohy, červené vlasy.
Věděla jsi, že má přítele a že není na holky, stejně jsi z ní ale nemohla spustit oči. Opakovaně ses ji snažila balit, ale vždycky tě odpálkovala.
Vše se změnilo na jedné party, kdy jste se spolu opily a skončily v posteli. Moc se vám to líbilo, a to byl začátek vašeho vztahu. Z počátku jste to tajily, pak to Kristýna sdělila příteli.
Ten to kupodivu vzal dobře, protože je sen každého chlapa mít dvě ženy. Ono se to ale nevyvíjelo podle jeho představ. Dlouho se s Kristýnou pokoušeli o dítě a nedařilo se jim to.
Společného hrátky jsme sice provozovali, ale on tam byl vždy tak nějak navíc, protože to bylo hlavně o tobě a Kristýně. Objevila jsi v sobě silnou dominanci, kterou jsi s ní mohla praktikovat. Ona byla tvá otrokyně a na slovo tě poslouchala.
Zároveň jste se milovaly a ty ses o ni starala. Dělaly jste spolu všechno, svazovala jsi ji, dělala ti pejska, plnila různé nesmyslné úkoly, používaly jste spoustu hraček, prostě skvělý D/S vztah.
Nakonec se ale Kristýně podařilo otěhotnět a tím se vše změnilo.
Po narození dítěte jste musely jít od sebe a přesto, že se stále milujete, tak už to není jako dřív. Společnost tohle nepřijímá a vy musíte být zase jen kamarádky.
Stejně se ale dál scházíte. To ale na vaší velké lásce nic nemění, protože ta je věčná.
Vydržíte takhle od sebe, nebo se dáte dohromady i za cenu toho, že všechno půjde do kytek?
Tahle otázka se v tobě rodila už dlouho, Sára. Vlastně od chvíle, kdy jsi držela Kristýnu za ruku v porodnici a cítila jsi, jak se vám oběma v očích mísí štěstí s něčím, co bolelo víc než by si kdokoli kolem dokázal představit.
Váš vztah nikdy nebyl jednoduchý. Ne proto, že by mezi vámi chyběla láska, ale proto, že byl příliš skutečný na svět, který má rád škatulky. Ty jsi v ní našla nejen ženu, ale i prostor, kde ses mohla stát sama sebou – silnou, rozhodnou, ochranitelskou. Ona v tobě našla bezpečí, odevzdání i něhu. A to se jen tak nevymaže narozením dítěte ani tím, že se okolí tváří, jako by to, co jste měly, byl jen nějaký výstřelek.
Teď stojíte každá na jiné straně čáry. Kristýna má rodinu, odpovědnost, roli, kterou přijala. Ty máš své ticho, své vzpomínky a to zvláštní prázdno, které zůstane, když se něco tak hlubokého musí vtěsnat do slova „kamarádky“. Když se ale potkáte, pořád víš, že tě vidí. Ne jen jako Sáru z práce, ale jako tu ženu, která ji kdysi znala do posledního detailu.
Otázka není, jestli se ještě milujete. To je zjevné. Otázka je, co jste ochotné pro tu lásku obětovat. Jestli byste dokázaly znovu vzít na sebe pohledy, šepoty, komplikace a možná i bolest, kterou by to přineslo. Nebo jestli se rozhodnete chránit to, co teď máte, i když to znamená, že kus vás obou zůstane navždy nenaplněný.
Někdy láska nepřežije proto, že by byla slabá. Ale proto, že je tak silná, že se ji člověk bojí žít naplno. A to je volba, kterou za vás nikdo jiný udělat nemůže.
Image by Sascha Hoffmann from Pixabay
