Libor seděl u stolu, popíjel kávu a přemýšlel o svém kamarádovi a zároveň kolegovi Honzovi. V malé rodinné cukrárně spolu pracovali už několik let. Libor měl na starosti provoz, Honza byl cukrář. Výborný cukrář. Jeho zdobené dorty a perníky podle starých receptů byly vyhlášeny po celém kraji.
Poslední dobou připadal Honza Liborovi nějak zamlklý. Vlastně od té doby, co se mu Libor svěřil s tajným plánem. Odhodlal se požádat svou dlouholetou přítelkyni o ruku. Zpětně si uvědomoval, že Honza se po tomto sdělení odmlčel a odešel.
Libor blížící se svatbu nijak neprožíval. Se svou partnerkou žil několik let a do svatby ho rozhodně nenutila. Jen se zmínila, že by svatbu chtěla a Libor vlastně neměl důvod jí nevyhovět. Jejich vztah byl pohodový a přátelský, možná vášeň trošku vyprchala, ale to se přece po letech stane každému páru.
Proto ho Honzova reakce zaskočila a rozhodl se ho zeptat.
Šance k rozhovoru s Honzou se Liborovi naskytla hned následující víkend. Libor své přítelkyni řekl, že si s Honzou uspořádá takovou malou rozlučku se svobodou. Vyrazili si spolu na chatu u řeky, jako to občas dělávali. Nachytali ryby, pekli je na ohni. koukali na hvězdy. Libor se rozhodl přerušit mlčení.
“Co se s tebou děje Honzo?” otázal se kamaráda. “Poslední dobou jsi nějaký zamyšlený a zamlklý. Skoro bych řekl, že se mi vyhýbáš. Souvisí to nějak s plánovanou svatbou?” “Neptej se mě.” odvětil Honza. Libor však naléhal dál: “No tak. Jsi nejen můj kolega, ale i kamarád. Nechápu to. Máš mě přece rád a očekával bych, že se budeš radovat spolu se mnou. Helenka je báječná ženská. Tak v čem je problém?”
“Chceš znát pravdu?” otázal se Honza a přisunul se blíž k Liborovi. “Mám tě rád. Ale uvědomil jsem si, že tě mám rád tak nějak jinak.” Honza pohlédl Liborovi do očí a uviděl zmatený, nechápavý výraz. Jak nejlépe vysvětlit situaci, na kterou slova nestačí? Sebral odvahu a jemně Libora políbil.
Po chvíli Honza oddálil svoje rty od Liborových a zavřel oči. Očekávaná rána pěstí však nepřišla. Dokonce si Libor ani neodsedl. Na chvíli ztuhl a potom pravil: “Pokračuj.” Honza chvíli překvapeně zaváhal, pak se však jeho rty mocně přisály na Liborovy.
Byl to nekonečný polibek. Takový, co se o něm píše v románech pro ženy. Takový, co zastavuje čas. Seděli u ohně, pod hvězdami a vášnivě se líbali. Jejich jazyky vzájemně poznávaly citlivá zákoutí, vnímali jen jeden druhého. Konečně se od sebe odtrhli a lapali po dechu.
“Chci tě.” zašeptal Honza a položil Libora na deku u ohně.
Začal z něj pomalu svlékat propocené oblečení. Očichával Liborovo tričko a cítil, jak se vzrušuje. Jemně Liborovi prsty masíroval celé tělo, hladil mu vypracované svaly. Pak už se neudržel a začal mu z těla olizovat pot.
Libor jen vzdychal a poddával se vášni, v jejíž existenci už ani nevěřil. Honza teď už zcela nahého Libora otočil na břicho a krouživými pohyby mu hladil oblast řitního otvoru. Pomalu uvolňoval sevřený zadek. Natřel si prst olejem připraveným na potírání ryb a zasunul ho Liborovi do zadku.
Postupoval pomalu a jemně. Krouživými pohyby roztahoval otvor a pečlivě hnětl hýžďové svaly. Libor mu zadek snaživě nastavoval. Honza konečně usoudil, že je Libor připraven. Už bylo na čase, Honzův penis byl před výbuchem. Honza měl co dělat, aby se ovládl, nejradši by to do Libora vrazil a vystříkal všechno najednou. Postupoval však pomalu a opatrně
Libor cítil, jak do něj Honza opatrně proniká. Cítil jeho vzrušení a následnou explozi vrcholící rozkoše. Poprvé v životě Libor zažíval, jak nádherně citlivá část těla je lidský zadek. Nechápal, jak mohl celé ty roky žít bez análního sexu. Pak už nechápal nic. Nepřemýšlel. Jen se zmítal pod vlivem zcela neznámého druhu slastné extáze rozlévající se mu ze zadku do celého těla.
Oba muži leželi na dece v pevném objetí. Nemluvili. Koukali na hvězdy a bylo jim krásně. Nepochybovali, konečně našli jeden druhého. Poznali vášeň a lásku. Hlavou se jim honily obdobné otázky. Co tomu všemu řekne Helenka?
