Jsi 29 letá hubená blonďatá turistka Nikola. Po dvou týdnech se vracíš z dovolené v Kostarice. Na letišti podstoupíš rutinní osobní prohlídku. Najdou ale u tebe drogy, údajně kokain. Ty se jim snažíš vysvětlit, že jde o omyl, ale nikdo tě neposlouchá. Pošlou tě do vedlejší místnosti na detailní prohlídku dutin.
Přijde zaměstnanec ostrahy a nařídí ti, ať se svlékneš do naha. Tobě se to ale moc nelíbí, tak nakonec poslechneš. Vezme si rukavice a začne. nejdřív detailně zkoumá tvá ústa, ale nic nenachází. Pak se přesouvá níže, zkoumá prsa a podpaží. Pak přijde to nejhorší. Strčí ti prsty do vagíny a začne se tam hrabat. Opět nic. To samé následuje s řitním otvorem. Ty si připadáš ponížená, ale vydržíš to, protože nechceš mít problémy.
Pak ti nařídí, ať se opět oblékneš.
Poté pro tebe přijede a zavřou tě do cely předběžného zadržení. Cela je stará a poměrně odporná. Je tam vlhko a plíseň. Je noc a ty tam jsi sama. To ale ještě netušíš, co tě čeká. Cítíš jen zmatení a doufáš, že se vše vysvětlí. Už spíš, když tě probudí dozorce boucháním obuškem o mříž. Odemyká celu a jde za tebou, ty se s ním snažíš domluvit, ale neumíš moc španělsky a on se očividně domluvit nechce. Hned jako první dostaneš obuškem přes obličej, až se svalíš na zem. Vyhrknou ti slzy. Jsi oblečená dost na lehko.
Dozorce z tebe začne strhávat oblečení. Ty se sice bráníš, ale odpor je marný. Už ti vyhrnuje sukni a rve kalhotky. Hned mu stojí, ohne tě o postel a začíná tě mrdat. Ty křičíš, řveš, cítíš bezmoc, ale je to k ničemu. To mu ale nestačí. Po tom, co se udělá, ti ještě dá pár ran obuškem přes záda. Ty ležíš na zemi v koutě a brečíš.
„Co bude dál?“ si říkáš.
Ráno se vzbudíš, nemáš tam žádné jídlo ani vodu a z vodovodu rozhodně pít nechceš. Nikomu se ale nezdá, že by na tobě záleželo. A té díře v zemi se dá sotva říkat záchod.
Bohužel tvá muka nekončí. Blondýny jsou v téhle zemi hodně oblíbené. Přijde střídání směny. Další dozorce je mladý a starý. Zřejmě si na tebe sám netroufne, tak si zavolá na pomoc kolegu. Ty už víš, co přijde, ale stejně jim to nechceš dát lacině. Tenhle ale má rád anál a je docela obdařený. Kolega tě drží a tenhle malý dědek ti tam rve své velké péro.
Ty na tohle nejsi zvyklá a řveš bolestí. Už ti aji začíná téct krev, ale to ho nezajímá. Nějak se nemůže udělat, tak se po chvíli prohodí. Kolega si tě otočí na záda a chytne pod krkem. Brutálně tě mrdá a je dost nemilosrdný. Skřet vedle se jen směje. Poté se udělá a udeří tě do obličeje.
„Co teď, co budu děvka celé téhle stanice?“
pomyslíš si. „Kdo ví, co tyhle prasata mají za nemoci, ještě od nich něco chytnu.“ To by ale měla být tvá poslední starost. Dostaneš misku s vodou a den končí. Ty ji postupně jak pejsek vypiješ.
To nejhorší má ale teprve přijít. Nový dozorce tmavší pleti má jiné choutky. Připoutá ti ruce a nohy k mříži. Jsi zády k němu. Má velký bič. Začne tě nemilosrdně bičovat hlava nehlava. Bolest už přestáváš vnímat a vidíš jen krev. Nakonec omdlíš. Jen vnímáš chichotání ostatních. Sice jim moc nerozumíš, ale zřejmě říkají něco ve stylu
„Jen té děvce nalož, ať dostane co, proto.“ Pak se jen vzbudíš celá zkrvavená na té špinavé posteli. Už nemůžeš dál, začínáš se smiřovat se svým osudem nebo s blízkou smrtí. Nakonec ale vše skončí dobře. Nějaký právník vyslaný konzulátem tě přijde osvobodit. Odveze tě do nemocnice a po pár dnech tě propustí. Vše se vysvětlí a ty se vracíš domů. Nepodáš na ně ani trestní oznámení, chceš to už mít za sebou. Tento traumatizující zážitek si ale s sebou poneseš do konce života.
