Jelikož dělám v hotelu na recepci, tak se potkám s různými lidmi. To samé platí i pro kolegy. A jedna brigádnice Sandra mě obzvlášť vytáčí. Je jí čerstvě 19, má hnědé kudrnaté vlasy, je hubená, drobná postava, zadek i prsa. Občas umí být ale hrozně drzá, prostě typická spratek. Neustále provokuje, dělá naschvály a projevuje mi neúctu.
Sice nevím, co za tím stojí, ale jednoho dne jsem se tomu rozhodl udělat přítrž. Večer po směně, když už jsme byli na hotelu sami, jsem si ji odchytl v šatně. Dost ji to zarazilo. „Co tady děláš, Petře?“ vyjeveně vyhrkla. „To nevidíš, že se převlíkám?“ „Už delší dobu tě pozoruju a nelíbí se mi tvoje chování.“ řekl jsem.
„A co s tím jako uděláš?“
„Podle mě potřebuješ trest. Víš, čím se zabývám, tak si nějaký vyber.“ Ona jen nechápavě hleděla. „To snad nemyslíš vážně!“ „Ano myslím, buď to půjde po dobrém nebo po zlém.“
„Dobře tedy, vždycky jsem chtěla dostat výprask jezdeckým bičíkem.“ najednou pronesla.
„Tak to máš smůlu, ten nemám, ale mám něco jiného. Navíc by to nebyl trest, kdyby bylo po tvém. Sundej si kalhoty a ohni se o stůl!“
Sandra nejprve nechápavě civěla a nakonec poslechla. Já mezi tím vytáhnul ze své skříňky rákosku. „Tak a budeš mi to počítat, začínáme.“
Prásk, ozvala se rána, jak dřevo zarezonovalo o její hubený zadek. „Jedna!“ vykřikla, až ji málem vytryskly slzy z očí. Takovou ránu rozhodně nečekala.
„Dva!“ bylo vidět, jak je jí to nepříjemné, ale držela pevně.
Po páté ráně už měla zadek úplně fialový. „To myslím stačí, můžeš se obléct.“ pronesl jsem. „Snad už příště budeš vědět, jak se máš ke starším kolegům chovat.“ Od té doby je Sandra klidnější.
Sice občas ráda trochu pozlobí, ale jen s mírou, protože ví, že můj trest by byl nemilosrdný.
