Karel
Déšť bubnoval do skleněného okna hotelové izby v Chorvátsku monotónním rytmem, který se vleklo hodiny do nekonečna. Šedivá obloha střídala obzor, kde se měla tyčit hladina Jaderského moře, a zanechávala za sebou jen vlhký, těžký vzduch prosycený levandulovou vůní levného osvěžovače vzduchu.
Martina seděla na okraji postele, kolena přitažená k hrůdi a brada spočinula na kolenou. Její kaštanové vlasy padaly v jemných vlnách kolem tváře, končíce těsně nad hrudníkem, který se jen lehce vypínal pod tenkou bavlnou trička. Bylo jí sotva sedmnáct, svěží školačka s karamelovo opálenou pletí, jež v umělém světle pokoje ztrácela svůj obvyklý nádech slunečního záření.
Naproti ní, v křesle u stolu s notebookem, seděl Petr. O šest let starší, vysokoškolák, který se snažil vypadat uvolněně, ale jeho noha nervózně poklepávala o podlahu. Druhý déšťový den jejich společného zájezdu, prvního, kdy byli takto dlouho o samotě bez dohledu rodičů nebo učitelů, začínal vyčerpávat veškerou trpělivost. Nuda visela ve vzduchu hustěji než vlhkost.
„Co budeme dělat?“ zeptala se Martina tiše, aniž by zvedla hlavu. Její hlas zněl unaveně, s nádechem dívčího vzdoru, který neměl kam směřovat.
Petr se v křesle protáhl a zavrčel. „Nevím. Karty už jsme hráli, na filmi jsme se dívali. Pořád prší.“ Jeho pohled sklouzl po její postavě, zastavil se na jejích stuhnutých nohou v krátkých šortkách. V místnosti, kde se čas téměř zastavil, se začaly rodit myšlenky, které by za jiných okolností potlačil. „Hele,“ začal opatrně, váhá v hlase nahradila zvědavost, „co kdybychom si… natočili něco?“
Martina konečně zvedla oči. „Co jako?“
„No,“ Petr se posadil vzpřímeněji, z jeho tváře se vytratila únava a nahradil ji nepatrný, zlomyslný úsměv. „Že bychom se natočili mobilem… pri tom. Podívali bychom se, jak u toho vypadáme. Jen pro nás.“
Martina se okamžitě zčervenala, barva se rozlila po jejích tvářích a krku. Ruce sevřela kolem kolen pevněji. „Ne, Petře. To ne. Co když to někdo uvidí? To je blbost.“
„Nikdo to neuvidí,“ namítl rychle a vstal, aby se přiblížil k posteli. Sedl si vedle ní a jemně ji pohladil po vlasech. „Jen my dva. Smažeme to hned, jak se na to podíváme. Prosím, nudím se a ty taky.“
Martina se na něj podívala, v jejích hnědých očích se zračil vnitřní boj mezi výchovou, ostychem a touhou po tom udělat něco zakázaného, něco dospělého. Byla s ním už takměr rok, ale vždycky to bylo v tajnosti, rychle a ve strachu, že je přistihnou. Teď byli daleko od domova, v cizím pokoji. „Jen na zkoušku?“ zeptala se sotva slyšitelně.
„Jen na zkoušku. Slibuju.“
Martina polknula a pomalu přikývla. Petr se usmál, vstal a zamířil ke koupelně. „Jdu se ješte rychle osprchovat. Počkej chvilku a udelej si pohodlí.“
Dveře se za ním zavřely a Martina zůstala sama. Slyšela šplouchání vody. Rozhlédla se po pokoji. Úzké zrcadlo nad čelem postele odráželo její postavu zkresleně. Zvedla tričko přes hlavu a odložila ho na židli. Pak se postavila a shodila šortky. Stála tam jen v bílich tangách, její tělo bylo štíhlé, mladistvé, s dorůstajúcimi malými, pevnými prsy a boky, které teprve začínaly nabývat ženských tvarů. Pod kalhotkami se skrývalo její největší tajemství – piercing, který si nechala udělat na popud Petra před pár měsíci v tajnosti, protože rodiče jí ho nedovolili do pupíku. Malá činka v její hladké kundičke byl symbolem její vzpoury, dospívání, které si nárokovala pro sebe.
Když slyšela, že sprcha došla, odložila i kalhotky a lehla si na postel. Byla úplně nahá, její kůže se leskla v mírném světle lampy. Cítila se zranitelná, ale zároveň vzrušená. Když se dveře koupelny otevřely, vstoupil Petr. Byl úplně nahý, jeho tělo bylo suché, hladké bez chlůpú, vlasy mokré a rozcuchané. V ruce držel mobil ze zapnutou kamerou. Jeho pohled okamžitě zamířil na ni, ležící na bílém povlechu, a v jeho očích se rozzářilala touha.
Přistoupil k posteli. Kameru na mobilu namířil na ni. Jeho rty našly její, a to, co začalo jako váhavý polibek, se brzy změnilo vo vášnivý francouzský bozk. Petr ji líbal hluboce, dráždil její jazyk svým, zatímco jeho volná ruka jezdily po jejích bocích a břichu. Martina vzdychla do jeho úst, její tělo se pod jeho dotykem uvolňovalo, i když myšlenka na kameru jí stále vrtala v hlavě jako trn.
Martina se otočila na stranu, aby si skryla tvář, ale on ji přitáhl zpět. „Neodvracej se.“
Věděla, co chce. Petr stál pri okraj postele a Martina se pomalu posunula. Její pohled sklouzl na jeho vztyčený penis. Nebyl nijak velký, spíše průměrný, ale pro ni byl v tu chvíli jediným důležitým věcí v pokoji. Petr znovu namířil mobil na ni.
„Udělej to,“ přikázal tiše, ale v jeho hlase byl náznak síly.
Martina se naklonila. Její vlasy jí spadla do tváře, vytvořily závoj mezi ní a objektivem. Jemně chytila jeho penis do ruky a začala ho pomalu sát. Cítila chuť jeho kůže a arómu žaludu. Petr vzdychal a kamera se v jeho ruce mírně třásla. Martina se snažila ignorovat červenou tečku, která ji pozorovala, a soustředit se na jeho reakce. Její jazyk kroužil po žaludu, ruka mu dráždila kořen.
Ale uprostřed toho všeho, zatímco její ústa pracovaly na něm, se její vlastní ruka nevědomky sunula dolů, mezi její stehna. Chtěla se uklidnit, zahnat ten pocit vystavenosti. Její prsty našly vlhkost mezi jejími pysky a začaly kroužit kolem klitorisu. Piercing se chladivě dotkl prstu a poslal jí vlny rozkoše břichem. Zavřela oči a vzdychla kolem jeho penisu.
Petr si toho okamžitě všiml a natáhl se o kousek k ní, jeho ruka nahradila její. Martina roztáhla instinktivně více nohy, i když mysl stále křičela, že to není správné. Cítila jeho prsty na svých vnějších pyscích, lehký tlak, který ji donutil sténat a když jeho prsty narazily na kovový šperk škubla sebou.
Martina se cítila trapně, ale zároveň ji to vzrušovalo, že to vidí, že to točí. Jeho prsty se zrychlily, dráždily vlhkou kundičku, zatímco její ústa stále dojídala jeho. Petr si nemohl pomoct, chtěl ji vidět lépe. Opatrně ji ho vytáhl z úst a svalil ji na postel.
„Teď já,“ naznačil a rozprostřel její nohy. Lehl se mezi ně a začal ji lízat. Jeho jazyk byl teplý a drsný, proháněl se po jejích pyscích a háčil se o piercing. Martina vydechla vzduch, její záda se vyklenula. Cítila se, jak se napětí v ní hromadí.
Petr se na chvíli zastavil a podíval se na ni s myšlenkou „Točíš to?“
Martina už mnela v rukou mobil, která se jí třásla. Na malém displeji viděla Petřovu hlavu mezi svými stehny. Byl to pohled, který se jí do hlavy zaryl navždy. Namířila kameru na něj, zatímco on pokračoval v lízaní. Jeho jazyk vjížděl dovnitř, dráždil její vchod, zatímco nos se tlačil do jejího klitorisu. Martina sténala, zvuk jí utíkal přes rty, a ona si uvědomila, že ten zvuk se teď zaznamenává na videu. Její sténání bylo tiché, rozlámané, plné rozkoše a studu zároveň.
„Mojko…“ vydechla.
Petr se zvedl, jeho tvář byla mokrá od jejích šťáv. Vzal jí mobil zpět do ruky a dal jí polibek na pusu. Kamera stále běžela, zatímco on se nastavil nad ní. Martina ležela na zádech, její nohy byly rozevřené, připravené. Petr si druhou rukou navedl svůj penis k jejímu vchodu.
Pomalu do ní vnikl. Martina vydechla, cítila plnost. Byli to sotva zkušení milenci a vždycky to bylo trochu neohrabané. Petr začal rytmicky pohybovat boky, jeho penis se klouzal po jejích stěnách, piercing v klitorisu jí přidával na intenzitě pokaždé, když se do ní ponořil.
Převalili se na bok. Petr ji objímal zezadu, jedna ruka jí držela za prso, druhá stále držela mobil.
Petrovova volná ruka se sunula níže, pod její zadeček, který ji jemně roztáhl a prst se dotkl jejího svěrače.
Jeho prst se pomalu začal sunout dovnitř, zatímco jeho penis pokračoval v rytmickém bušení do její kundy. Pocit dvojitého proniknutí byl intenzivní. Martina sténala slastí, její ruce se zařezaly do jeho zad. „Ano…“ vydechla.
Martina se snažila přizpůsobit jeho rytmu, ale její noha se smekla z povlechu a Petr z ní vyklouzl. Martina ho okamžite navedla zpět do sebe. „Zpátky,“ zastonala.
Petr se znovu natáhl přes ni, tentokrát ji pevněji přitáhl k sobě. Vrátili ji do pozice na zádech. Petr do ní vnikl znovu, tentokrát s větší urputností. Martina odhodila zábrany, stud z nahrávání pomalu mizel pod náporem fyzického potěšení.
Petr chvíli pokračoval, ona si pri tom rukami dráždila kundičku ale pak ho pri polibku začela prosit. „Mojko odzadu…“ sténala šepotem, její hlas se lámal.
Martina se otočila na břicho a pak zvedla na všechny čtyři. Petr si klekl za ni, a stále mnel v ruke mobil. Namířil kameru na úzké zrcadlo nad čelem postele, kde se odrážel jejich obraz. Viděli se oba – on za ní, ona na čtyřech, s vyklenutým zadečkem a roztáhnutýma nohama.
Petr se do ní pomalu vnikl zezadu. Martina vydechla. V této pozici cítil každý pohyb hlouběji. Jeho volná ruka svírala její bok. „Podívej se do zrcadla,“ zašeptal.
Martina zvedla hlavu a spatřila svůj vlastní výraz v zrcadle, zkroucený rozkoší. Její ruka se sunula pod břicho, našla svůj klitoris s piercingem a začala ho dráždit krouživými pohyby. Petr ji zezadu přirážel, rytm se zrychloval. Martina cítila, jak se vrchol blíží. Její prsty pracovaly rychleji, piercing se třel o citlivé místo.
Její tělo se třáslo v orgasmu. Vlny rozkoše ji procházely od hlavy až k patů, nohy se jí podlamovaly. Když to doznělo, padla vysílená na postel, tvář obrácenou do bavlny. „Mojko, už dost,“ šeptala, dech jí utíkal.
Ale Petrovi nestačilo. Byl blízko, ale potřeboval ještě víc. Otáčel si ji znovu na záda, bez ohledu na její únavu. Vrazil do ní, tentokrát tvrději. Martina vydechla bolestivě-příjemně, její kundička byla citlivá po orgasmu, ale on se nezastavil. Začal tvrdě přirážet, vědom si, že holčička pod ním má už dost, ale vzrušení bylo silnější než soucit.
„Mojko, prosím…“ vzdychala, ale on ji přitáhl za zadeček výš, aby se k ní mohl dostat hlouběji.
Jeho dech se zrychloval, pohyby se stávaly nepravidelnými. „Jdu…“ vydechl a rychle se přiblížil k její obličeji. Martina otevřela ústa a začala mu sát penis, instinktivně věděla, co chce. O chvíli později se z něj vytryskl proud semene do pusy. Petr sténal, jeho tělo se napnulo a pak uvolnilo. Martina spolkla, co jí dal, a pak se otočila na stranu, unavená.
Petr vypnul kameru. Poklesl vedle ní na postel, oba těžce dýchali. V pokoji bylo slyšet jen dech a déšť za oknem. „To bylo…“ vydechl Petr, ale nedokončil větu.
Oba takhle unavení usnuli vedle sebe, bez slov, jen v dotyku svých zpocených těl.
Když se probudili, byl už večer. Déšť ustal, ale vzduch byl stále vlhký. Petr vstal, protáhl se a šel k notebooku. „Chceš se na to podívat??“ navrhl, zatímco notebook ožíval.
Martina se posadila na posteli, přitáhla si kolena k hrudi. „Nevím…“
„Pojď, bude to legrace.“ Petr připojil mobil k notebooku a po chvíli se na obrazovce objevilo okno se souborem. Otevřeli ho.
Sledovali sami sebe na obrazovce. Martina se dívala se zatajeným dechem. Viděla svou vlastní neohrabanost, svůj stud, ale i chvíle, kdy se vzdávala rozkoši. Viděla Petrův výraz vzrušení, když ji lízal, když vnikal do ní. Bylo to jako sledovat cizí lidi, a přitom to byli oni.
„Je to… divné,“ řekla Martina potichu. Cítila se z toho nepříjemně. Její tvář na obrazovce se dívala zpět na ni z minulosti, zveřejněná, odhalená.
„Ale vypadáš dobře,“ namítl Petr a políbil ji do krku. „Ale jestli chceš, tak to smažeme.“
Martina přikývla. „Smažu to.“
Petr se na ni podíval, pak se otočil k notebooku. „Tak jo.“ Vytáhl kabel z mobilu. Martina smazala video z galerie telefonu ze slovami. „A je pryč.“
Petr se ale nevrátil k počítači, aby zkontroloval, jestli je vše v pořádku. Místo toho zavřel notebook a vrátil se k ní na postel. „Už žádný stres. Chceš mě?“ zeptal se a ruka mu sklouzla na její prso.
Martina se usmála a přitulila se k němu. Video bylo pryč, aspoň tak to vypadalo. Nevšimli si, že video stále leží v složce notebooku, kam se zkopírovalo při sledovaní, a tam i zůstalo zapomenuté mezi fotkami z dovolené…
