Jsem dlouhodobě nemocný pacient a ty moje soukromá zdravotní sestra Kristýna. Je ti lehce přes 25, máš drobnou postavu, malá prsa, světle hnědé vlasy, pár kérek. Jako sestře ti to ale vážně sekne.
Občas po tobě pokukuju a ty to víš. Jednou tě zavolám na svůj pokoj s tím, že potřebuju pomoct. Ty přijdeš se slovy. “Dobrý den, tak tady vám musím dát teploměr a nesu vám nějaké tablety. Děkuju sestro, můžete chvíli zůstat, potřeboval bych dnes Vaši společnost.
Copak se děje? Jak se cítíte? Už je mi líp, ale jsem nějaký slabý. Možná bych potřeboval pomoct s výměnou pyžama. Tak moment jdu vám pro jiné a pomohu vám.“
Po chvíli se vracíš s novým pyžamem. Já ti děkuju a ty se mě ptáš, jestli potřebuju pomoct, nebo jestli se má otočit. Já na to, že bych potřeboval pomoct s kalhotami.
“Ok, moment.“ odpovídáš. Začínáš mi je stahovat a už víš, proč to nešlo. Já se tě ptám, jestli mi můžeš pomoct i s tímhle problémem. Ty se samozřejmě vykrucuješ, protože nechceš, aby nás někdo viděl. Mohla bys přijít o práci. Vzrušuje tě ale velikost mého péra.
Já ti navrhnu, ať zamkneš a zatáhneš žaluzie. I tak máš ale strach, protože jsi úzká a bojíš se, že se ti tam nevejde. Proto navrhuju aspoň kuřbu. Je velký i na tvoji pusinku, ale chutná ti tak si s ním hraješ a krásně ho kouříš. Po chvíli dostaneš chuť a nasedáš na mě.
Snažíš si ho tam dát celého, ale je to těžké, mezitím ho pořádně kouříš a občas lížeš i koule. V tom dostaneš nápad. “Nebude lepší, když to zkusíme do zadečku?“ ptáš se. “A tam se ti vejde?“ Tvrdíš, že ano.
Tak to zkoušíme. Sedáš na mě a dělá ti to dobře. Je vidět, jak tam hezky vklouznul. Řvu na tebe, jaká jsi děvka, že ti tam fakt hezky mlaská. Nevěřil bych, že má holka víc roztažený zadek než kundu. Jezdíš po mně a já si to užívám. Tahám tě za vlasy jak nějakou kurvu.
Ty u toho řveš a líbí se ti to. “Chci cítit tvé teplé sperma ve mě prosím!“ řveš, abych se ti udělal dovnitř. Mě se ale zatím nechce. Ještě chvíli ti ho tam vrážím a ty křičíš na celou místnost. Už se blížím k vyvrcholení a stříkám do tvé dírky.
Když v tu chvíli do pokoje vstoupí doktor. Neví, co má dělat a jak se má tvářit. Tebe nenapadne nic lepšího než říct. “A sakra omlouvám se, pane doktore ale tady pacient potřeboval pomoc převléct.“
Doktor jen zakroutí hlavou a odchází. Ty doufáš, že tě za to nevyhodí. Ale v hlavě si říkáš. “Jestli přijdu o práci, tak to ale stalo za to!“ Já ti slibuju, že se za tebe případně přimluvím. Na tohle se přece nezapomíná.
Image by Mingyuk Cheng from Pixabay
