Luboš vyběhl ze šatny a hnal se k východu. Odpolední směna ve skladu kosmetických výrobků končila z jeho pohledu dost nešťastně. Kdyby dodržel pracovní dobu, nestihne o pár minut autobus a další mu jede až za dvě hodiny.
Naštěstí vedoucí směny pro něj měla slabost a pouštěla ho dřív. Ženské sice reptaly, že ony musí ještě uklízet, zatímco pán si odchází domu. Luboš jejich nářky nebral příliš vážně. Byl na ženský kolektiv zvyklý a uměl těžit z výhody, že je kromě servisního technika jediným mužským zaměstnancem daného úseku.
Tentokrát se však ve svých plánech přepočítal. Luboš otevřel vrata skladové haly, ale cestu mu zastoupila vysoká postava.
„Kampak pane kolego? Pracovní doba ještě neskončila.“
Otázal se muž ve dveřích. Luboš se zarazil. Vzpomněl si, že mu vedoucí Alenka říkala, že večer ji vystřídá vedoucí z jiného úseku, protože ona jde s manželem do divadla. Luboš se měl s novým vedoucím domluvit, jestli ho pustí dřív, ale nějak na to zapomněl. „Jdu na autobus.“
Pravil Luboš odvážně. „Paní vedoucí mě vždy pouští, protože mám špatné spojení.“ Nový vedoucí se zlomyslně zachechtal. „Pane kolego, to by mohl říct každý. Vraťte se na pracoviště a pomozte ostatním s úklidem. Směna končí až za 12 minut.“
Luboš cítil, jak v něm kypí vztek, ale pokusil se vedoucího v klidu přesvědčit. „Další autobus mi jede v půlnoci. Domů dorazím v jednu ráno a od sedmi již mám nástup na ranní směnu. Neodpočinu si, nebudu zítra stíhat a zkazím kolegyním normy.“ Vedoucí byl neoblomný.
„Vraťte se do haly a vyneste koše se smetím. Potom vyřešíme váš problém. V opačném případě máte neomluvenou absenci.“
Luboš nakvašeně odkráčel zpátky na pracoviště.
Po zaznění sirény oznamující konec odpolední směny se všichni shromáždili u východu. Vedoucí přepočítal, zda nikdo nechybí, a poslal pracovnice do šaten. Zamračený Luboš je následoval. Vedoucí mu však zastoupil cestu:
„Vy ne, pro vás mám náhradní řešení. Nemůžu mít na svědomí vaši zítřejší nízkou produktivitu. Abyste si dostatečně odpočinul, přenocujete přímo na pracovišti. V rohu na paletách máte připravené provizorní lůžko. Matrace je trošku zatuchlá, ale měkká a pohodlná. Erární deku a polštář tam máte již připraveny. Má to jeden jediný háček. Naučím vás zakódovat úsek. Až ulehnete a zakódujete, nesmíte již opustit prostor palet, aniž byste kódování vypnul. Jsou zde čidla pohybu a přijelo by zásahové komando. Přeji vám dobrou noc.“
Naštvaný a unavený Luboš už ani neprotestoval. Vyslechl si instrukce, poslal zprávu ženě, aby se nebála a když všichni odešli, svalil se na palety.
Když se Luboš probudil do tmy, nemohl si uvědomit, kde je. Osvětlení nouzových východů ho však vrátilo do přítomnosti. Chtělo se mu na záchod. Zvedl se tedy z lůžka a šouravým krokem zamířil na toaletu. Náhle se rozječela siréna.
„Nevypnul jsem alarm.“
Zděsil se Luboš, ale pak flegmaticky pokračoval k cíli. A co, no, tak přijede zásahovka. Snad se tolik neděje. Omluví se jim a půjde zase spát.
Luboš se blížil zpátky k lůžku, kde na něj již čekal člen zásahové jednotky. Netvářil se přátelsky. Hned začal na Luboše křičet: „Kde jste byl? Jak to, že jste na nás nepočkal? Kdybychom nedostali hlášení, že se zde nacházíte, museli bychom prohledávat celý objekt.
„Chtělo se mi čůrat. A nemusíte na mě tak křičet. Aspoň jste vykázali nějakou činnost. A teď mě nechte spát.“
Zívnul Luboš a ulehl na matraci.
Muž v uniformě se na něj vrhl nenávistný pohled. „Taky jsem spal, než mě vzbudil váš přitroublý poplach. Celou jednotku jste zburcoval a já tu teď ještě musím čekat než se milostivě docouráte ze záchodu. Místo omluvy jste navíc drzý? Asi vám budu muset připomenout pravidla o nočním pobytu ve vašem úseku. Berte to jako mimořádné školení.“
Strážný popadl Luboše za košili, obrátil ho na břicho, zkroutil ruce za záda a nasadil mu pouta. Luboš chtěl překvapeně protestovat, ale jak otevřel pusu, strážný mu ji ucpal kusem hadru. „Lež!“ sykl na Luboše a odešel k autu. Vrátil se s malým kufříkem. Luboš seděl na lůžku a nechápavě koukal.
„Začneme školení.“ pravil strážný a otevřel kufřík.
„Pravidlo číslo jedna. Po zapnutí alarmu se přítomná osoba zdržuje pouze v prostoru k tomu vymezeném. Přeložím ti to. Znamená to, že až zapnu ten podělanej alarm, tak se odsud nehneš. Nebudu sem jezdit pokaždé, když tě začne zlobit prostata.“
Pro větší názornost přitlačil strážný Luboše na záda, roztáhl mu nohy od sebe a připoutal mu je kovovými pouty k držákům palet. Pak mu sundal pouta z rukou, donutil ho rozpažit a připoutal mu ruce do širokého rozpažení. Luboš jen bezmocně ležel a přežvykoval kus hadru v puse.
„Neboj, dám ti lepší.“ řekl výsměšně strážný. Chvíli hledal v kufříku: „Tenhle by ti mohl vyhovovat.“
Vytáhl Lubošovi hadr z pusy a chtěl mu tam dát kvalitní silikonový roubík. Luboš však křečovitě zavřel pusu, domluvy ani příkazy nepomáhaly. Strážný si však poradil. Opět zalovil v kufříku a vyndal cosi, co se Lubošovi vůbec nelíbilo.
Zoufalý řev vzápětí potvrdil jeho první dojem. Sice nevěděl název nástroje, který drtil a svíral jeho koule, ale bolest ho donutila otevřít pusu a řvát. Řval však jen zlomek sekundy, vzápětí se začal dávit. Roubík s nástavcem mu nemilosrdně zajel hluboko do krku.
„Teď uděláme něco s tou tvojí prostatou. Abys mě nevolal tak často. Péče o prostatu je totiž pravidlo číslo dvě.“
Luboš už se na kufřík raději ani nedíval. Cítil, jak mu strážný stahuje kalhoty, nadzvedává zadek a něco mu zasouvá na okraj řitního otvoru. Pak ho tvrdě přirazil na matraci až se Luboš otřásl bolestí. Měl pocit, že to „něco“ v něm mu vyleze břichem ven. Po chvíli se ozval vrčivý zvuk a věc v Lubošově zadku se začala pohybovat.
Po prvotním šoku to bylo docela příjemné. Nástroj jemně dorážel a masíroval prostatu. Luboš slastně vydechl. „Neboj, ono to má i další funkce.“ uchechtl se strážný a přidal další program. Věc v Lubošově zadku se silně rozvibrovala. O další program se postaral ručně strážný, když vibrující kolík nemilosrdně zarážel do Lubošova konečníku.
Když už to strážného přestalo bavit, upevnil kolík k matraci, přirazil Lubošův zadek co nejvíc dolu a v dané pozici ho upevnil popruhem.
„Abys nezapomněl, na jakém místě se máš zdržovat. Přesně tam, jak ukazuje kolík.“
Bavil se strážný. Luboš už nic neříkal, přes roubík ani nemohl. Jen lapal po dechu, koulel očima a občas jen tak z principu zalomcoval spoutanými končetinami. Když viděl, že se strážný opět přehrabuje v kufříku, zatoužil aspoň na chvíli upadnout do bezvědomí.
„Abys neřekl, že jsem na tebe zlý, mám pro tebe ještě něco. Chápu, že si mě nevzbudil schválně, tak kromě pomsty ti udělám i trošku radost.“
Strážný vytáhl z kufříku umělou vaginu a nasadil ji Lubošovi na penis.
„Má speciální zúžený otvor, je to nový model. pravil strážný hrdě. Luboš však již neměl sílu tuto informaci řádně ocenit. Strážný si jeho apatický výraz vyložil jako nezájem, což ho urazilo. Vytáhl tedy úzký bičík a začal Luboše švihat do rozkroku. S rozkoší se mu strefoval do koulí. Zmítající se Luboš vypadal jako tichý tanečník.
Když strážný došvihal, znovu mu nasadil umělou vaginu na penis a spustil start. Luboš šťastný, že bití konečně skončilo, vyloudil něco jako náznak úsměvu. „No vidíš, že umíš ocenit kvalitu.“ pravil spokojeně strážný a zálibně se díval na kroutícího se Luboše.
„Ráno tě přijdu osvobodit, tak si zatím užij noc.“ mrknul na něj strážný spiklenecky.
„Jo, a víš jaké je třetí pravidlo? Vždy buď uctivý ke strážným. Věř mi, vyplatí se to.“ Pak strážný zabouchl dveře a odešel k autu. Luboš jeho odjezd ani příliš nevnímal, vibrace z rozkroku se mu už přesunuly do všech částí těla včetně mozku.
Luboš se dopotácel na své pracoviště na poslední chvíli. Vedoucí už na něj čekal. „Vidím pane kolego, že možnost noclehu mezi náročnými směnami se sice osvědčila, ale není dostatečná. Jste tu včas, nemůžete se vymlouvat na autobus, ale Vaše výkonnost pokulhává.
Proto jsme se s vedením dohodli, že ve vašem případě uděláme výjimku a budete mít odpočinek dvanáctihodinový. Samozřejmě za předpokladu, že využijete možnost nocovat přímo v podniku.
Mluvil jsem s kolegou z bezpečnostního oddělení a s tím špatným kódováním si nemáte dělat starosti. Slíbil, že se tady za vámi večer staví a pečlivě vás znovu proškolí.
