Johan Bidlo
Začaly prázdniny a já přijel za Pavlem do Čerčan. Dva dny jsem byl u nich a každé dopoledne po odchodu rodičů jsme si v posteli užívali. Naše čuráky jsme nenechali v klidu a několikrát jsme si vzájemně vyprázdnili koule. Odpoledne po obědě jsme chodili k Sázavě a tady relaxovali, opalovali se a koupali.
Další den v sobotu jsme si nachystali bágly a vypravili se na nádraží. Čekali jsme na vlak z Prahy na Mirka. Domluvili jsme se, že pojedeme s ním na prázdniny do Ledečka na chalupu.
Po příjezdu nás Mirek překvapil. Přišel s nějakým klukem. Navzájem nás všechny seznámil. Jeho představil jako Vojtu, dřívějšího spolužáka ze základky. Zároveň nám řekl, že i on pojede s námi do Ledečka. Divil jsem se, že nám o něm neřekl ve škole. Vysvětlil nám, že se sešli včera a měl také zájem jet na chalupu. Domluvili se tak na poslední chvíli.
Vojta má vytáhlou postavu, je hodně hubený a na první pohled je vidět z daleka pro své rezavé vlasy. Uvažoval jsem jak si s ním budu rozumět. Ale dostal mne svým úsměvem a také bylo dobré, že měl kytaru. Pohodovou povahu potvrdil hned při cestě do Ledečka. Víkendový vlak byl ze začátku plný a my stáli v chodbě. Vojta stál opodál s Mirkem a mluvili se sousedy. Často se smál, že rozjasnil obličeje spolucestujících. To já se svou povahou jsem nedokázal. Jen málokdy jsem navázal s neznámými lidmi při cestě vlakem kontakt a bavil se s nimi.
Část lidí postupně vystoupila a my si pak mohli spolu sednout do jednoho oddílu. Vojta pokračoval v bavení všech. Jízda do Ledečka trvala necelou hodinu. Posázavským Pacifikem jsem zatím nejel a se zájmem sledoval trať a zajímavou krajinu okolo řeky. která se klikatila v hlubokém údolí. Na cestě byly převážně jednokolejové zastávky a jen v Sázavě a Ledečku bylo větší nádraží. Tady se křižovaly protijedoucí vlaky.
V Ledečku čekaly na náš příjezd dva vlaky. Na první nikdo nepřestupoval a na druhý přestoupilo pár lidí. Sledoval jsem jak vlaky budou pokračovat. Nejdřív odjel vlak kterým jsme přijeli a pokračoval dál proti toku Sázavy. Další odjel zpátky do Čerčan a poslední se vydal na trať do Kolína stejným směrem jako náš pokračující vlak. Vedle cesty do vesnice byla i blízká trať vedoucí dál proti toku a kudy odjely dva vlaky. Překvapil mne tunel, kterým železnice zdolávala kopec v cestě. Tunel začínal pod cestou kde jsme šli. Můj zájem tady počkat, až pojede nějaký vlak kluci odmítli a nechtěli se zdržovat. Pro mne byla cesta vlakem a celá trať pokračující tímto tunelem zajímavým zážitkem.
Přijeli jsme v poledne a ještě půl hodiny šli okolo Sázavy, než jsme se přes most dostali do obce. Za mostem je restaurace a v horku přišlo k duhu zajít na jedno. Nepospíchali jsme a taky se tu naobědvali. Nezůstalo u jednoho piva. Hodně vodáků zde jedlo nebo odpočívalo před další plavbou. Vojta se nenechal dlouho pobízet a začal hrát na kytaru. Zná mnoho písniček a zaujal i sousedy, kteří si k nám přisedli a zpívali s námi. Já mnoho písniček neznal a často jen poslouchal.
Už jsme se chystali odejít a Mirek nás upozornil, že na chalupě nebude asi žádné pivo. Objednali jsme několik lahváčů na schlazení odpoledního žáru. Než hostinský piva přinesl, půjčil si kytaru jeden vodák. Znal zase jiné pěkné písničky. My nikam nespěchali a ve stínu si užívali volna. V pohodě jsme na zahrádce vydrželi další hodiny.
Slunce zapadlo za kopec a my v podroušené náladě pokračovali na chalupu. Mirek nás informoval, že před námi je necelý kilák. Vlekli jsme se jako šneci. Naštěstí slunce zapadalo pozdě a my se dostali do cíle za světla. Chalupa je menší stavení pod zarostlým kopcem.
Mirek odemklvchod a zavedl nás dovnitř. Otevřel okna nevětrané chalupy. Horký vzduch z rozpáleného dne se smíchal s chladnějším v místnostech. Bylo zde příjemně. Mně a Pavla zavedl Mirek do místnosti, kde jsme měli spát. Ukázal nám ještě kde je záchod. Na prohlídku ostatních částí stavení nebyla vhodná chvíle. Byl jsem rád, že jsem sem došel.
Já se vrátil a svalil se na postel s tím, že za klukama za chvíli do kuchyně na večeři přijdu. Stačil jsem se zout a usnul jsem jak špalek. Probudil jsem se za šera. S plným močákem jsem se vydal na záchod a tady si dlouho ulevoval. Bolela mne makovice a já se po vymočení nejistým krokem vracel. Myslel jsem, že jsem zaspal večeři, ale já spal celou noc. Na ráno mne upozornilo štěbetání ptáků, kteří se v tuto dobu nejvíc ozývají.
Za chvíli to potvrdil kohout, který kokrhal na celé kolo a budil nejen slepice, ale i lidi ze sousedství.. To jsem znal z domova. U nás v osadě měli lidi ve dvou domech kohouty. Ti hned před ránem začali se svými koncerty a překřikoval jeden druhého. To trvalo celé svítání až do východu slunce.
Hlavu jsem měl jako střep. Vyřvávání kohouta mi teď vadilo a nejraději bych ho zabil. Násobila se mi hučení hlavy jako v úle. Vrátil jsem se zpátky. Pavel spal jak dřevo. Neprobudila by ho snad ani rána z děla. Já byl ještě oblečenej a teprve po vrácení ze záchodu jsem se svlíkl do slipů. Zakryl jsem si hlavu dekou a s vidinou, že mne přestane bolet hlava jsem se snažil usnout. Trvalo to delší dobu, než jsem znova zabral.
Naopak ráno jsem se probudil, když už všichni byli vzhůru. Hlava mi ještě třeštila. Byl to důsledek panáků, které objednávali vodáci v hospodě u našeho stolu. Měl jsem raději zůstat jen u piva. Probudil mne hluk z vedlejší místnosti. Mirek dělal snídani pro všechny. Bylo deset a já se teprve vyhrabal z postele. S díky jsem vypil jen horký čaj. Na nějaké jídlo jsem neměl pomyšlení. Žaludek jsem měl jak na vodě.
Také kluci byli přepadlí ze včerejšího popíjení. Vojtovi zmrzl včerejší úsměv na rtech a nebylo mu do řeči. Pavel koukal jak vyoraná myš. Jen na Mirkovi se včerejší večer neprojevil. Vynechával objednávané panáky a také vypil míň piv. Musel nás odvést na chalupu.
Dopoledne už fungoval na plné obrátky. Vlastně věděl kde co je a mohl připravit snídani. Když jsme se trochu zmátožili, vyzval nás jestli jsme něco nepřivezli. Všem zabalily mamky něco na cestu. Jídla bylo dost a část jsme dali do ledničky. Každý přinesl ještě tři lahváče z hospody.
Mirek odnesl piva do sklepa. Pak se pochlubil, že ve sklepě jsou další lahváče i dost minerálek. Tak pití a jídlo jsme měli zajištěné. Při tom přinesl sklenici naložených okurek. Ty nás postavily na nohy.
Já už mohl sníst připravenou snídani, Vojta začal komentovat včerejšek v hospodě a Pavel nás pobízel, abychom se šli opalovat. Zarazil nás Mirek, že dopoledne by jsme měli něco udělat, než začne odpolední vedro. Musí se prý nejdřív posekat tráva, aby nebyla zválená. Také by se měla zalít zahrádka jak slíbil rodičům.
Po snídani jsme si prohlídli barák a jeho okolí. Večer na to nebyl čas. Podlouhlá chalupa stála na mírném svahu pod velkým kopcem. Kolmo k ní byla postavena větší stodola. V přední části byly dvě místnosti s okny na cestu a do údolí Sázavy. První místnost byla kuchyně a za ní vedlejší pokoj, kde jsem spal. Pod okny v této přední části byly okénka do sklepa.
Vchod do domu byl ze dvora. Ke vchodu vedly tři schody a pak pokračovala široká chodba napříč domem. Z ní byly dveře do kuchyně a pokoje. Naproti byly vchody do ložnice, kde spal Mirek s Vojtou. Za touto ložnicí byla původní komora, která sloužila jako sklad se špajzem. Schody na konci chodby vedly do sklepa.
Komoru později přestavili a vznikla zde kolmá chodba se vchodem do spíže, koupelny a na záchod. Za touto obytnou částí bylo dřív hospodářské stavení jak nás Mirek informoval. Před několika lety, když předělávali původní dům, tak tady udělali dva sklady. Jeden na zahradní nábytek a pro kola a druhý na potřebnou mechanizaci a nářadí pro zahradu.
Stodolu předělali na garáž s vedlejší dílnou a část sloužila k uskladnění dříví, pily a dalších věcí. Když jsme prolezli stavení, myslel jsem si, že kotelnu mají ve sklepě. Mirek mi vysvětlil, že na chalupu v zimě jezdí málo a proto topení nedělali. V tuto dobu sem jezdí hlavně rodiče a zatopí si v místnostech, kde to potřebují. V kuchyni je sporák, vedle v pokoji krbová kamna, v ložnici menší kamínka a v koupelně je infrazářič. To jsem si při vstávání nevšiml. Měl jsem asi ještě zalepené oči.
Pak jsme si prohlídli celé okolí. Chalupa se stodolou jsou postaveny do „L“ a ohraničují zatravněný mírně se svažující dvůr. Je zde i studna. Před chalupou je malá zahrádka a na druhé straně domu je menší zahrada, kde měli několik záhonů s kytkami a zeleninou. Za stodolou byl sad s několika stromy. Líbil se mi tu navazující zalesněný kopec.
Po prohlídce celého areálu nás vyzval Mirek, abychom se domluvili kdo co udělá. Vojta s Pavlem chtěli sekat trávu, protože to ještě nedělali. Mirek jim vyndal sekačku a kolečko na trávu. Trávu měli vozit na kompost za stodolu. Já s Mirkem jsme šli zalejt záhony a pár kytek v místnostech. Byli jsme dřív hotovi a pak klukům pomohli. Zůstala ještě tráva na zahrádce a hlavně ve větším sadě. To jsme se dohodli, že posekáme jiný den.
Po práci jsem se šel osprchovat. Ale tekla jen studená voda. Mirek zapomněl zapnout bojler. Opláchl jsem se studenou a to mi také pomohlo.
Mirek pak navrhl jít se odpoledne vykoupat. S tím všichni souhlasili. Mezitím Pavel vytáhl ze skladu dvě skládací lehátka. Další tam nebyla. S Vojtou se na ně rozložili a čekali, že my si lehneme na zem na deku.
Mirek ještě požádal, abychom vynesli i zahradní nábytek, že je příjemnější jíst venku. Plastový stolek doplňovala čtyři pohodlná křesílka. V nich se také dobře rozvalovalo. Potom nás Mirek překvapil, když vyndal různě tvarované trubky. Sestavil z toho dvě konstrukce. K tomu přinesl z domu složená látková hamaka. Zavěsil je do háků na konstrukci, Ještě jsem v tom neležel. Hůř se do hamaky leze a špatně se z ní vylézá. Ale je pohoda v tom ležet a relaxovat.
Při zaslouženém odpočinku jsme snědli část zásob z ledničky. Bylo horko a domluvili se, že vyrazíme na koupačku. Mohli jsme jít do vsi k jezu, který jsme viděli z mostu. Za ním je určitě větší možnost plavání než pod jezem, kde Sázava tekla v několika proudech mezi vyčnívajícími kameny. U splavu se vyvalovalo dost lidí. Ale Mirek nás zavedl přímo přes pole k řece. Pochlubil se, že zná pěkné místo, které objevil při jedné cestě vlakem na chalupu, když bylo málo vody. On tehdy jen přeběhl na nádraží koleje, přebrodil řeku a hodně si zkrátil cestu. Našel při tom místo, kde je větší hloubka i během malého průtoku vody.
Vzali jsme si deky a k pití minerálky. Nikdo po včerejšku neměl chuť na pivo. Přešli jsme kus pole a dostali se k řece. Vyhlédnuté místo byl menší a zarostlý palouk. Vysokou trávu jsme ušlapali a natáhli dvě deky, které se na palouk vešly. Na modré obloze slunce připalovalo. Nezdržovali jsme se a hned se hnali do vody. Větší hloubka v tomto místě umožňovala zaplavat si pár metrů, než nás zastavila mělčina. To nám ke spokojenosti stačilo.
Osvěženi jsme zalehli na deky. Rozvalili se tu a začali se opalovat. Ležel jsem na břiše mezi Pavlem a Mirkem. Posunul jsem ze zadku plavky, abych se víc opálil. Nebyl jsem sám. Vedle ležel Mirek a také odhalil bílé půlky. Vzpomněl jsem si na loňský rok, kdy mi zadek na nuda pláži zčervenal a já měl problém při sezení. Pomohl nám Pavel, který si vzal opalovací olej. Namazal mi záda, zadek i nohy. Na oplátku jsem mu natřel záda a bledé nohy. Zadek měl schovaný v plavkách.
Poté jsem ošetřil Mirka a soustředil se při tom na svítící půlky. Nerozpakoval se a plavky stáhl níž. Při masáži jeho zadku jsem se zaměřil i na schovaného ptáka. Roztáhl nohy a já penis vytáhl z pod jeho těla. Po koupání byl malý, ale stačilo několikrát přejet po vykukující části. Odkrytý žalud se začal nalívat krví, tvrdl, zrudl a jemná kůžička se napnula. Namazaná hlava čuráka se na slunci leskla a vyzývala ke kouření. To by projíždějící vodáci čuměli. Raději jsem Mirka poplácal po zadku a podal mu olej, aby pokračoval u Vojty.
Mirek Vojtu pořádně masíroval a ten hekal spokojeností. Nechal si zcela stáhnout plavky. Po dokončení jedné strany se obrátil a bez ostychu ukázal své mužství. Bylo zřejmé, že ho Mirek nevidí nahého poprvé. Já ho naopak v celé kráse ještě neviděl. Překvapil mne jeho zrzavý rozkrok. Měl chlupy okolo čuráka stejné jako vlasy. Ptáka měl menšího, ale po pokračující masáži celého těla mu penis narostl do velkého péra. Trčelo mezi roztaženýma nohama a lákalo k jeho prozkoumání. K této činnosti nás odrazovali projíždějící vodáci.
Vojtová nahota vyzvala ostatní k utvoření soukromé nudistické pláže. Jen Pavel se nepřipojil. Museli jsme ho za všeobecného veselí několikrát převalit. Smál se, když jsme mu stahovali plavky a odhalovali jeho chloubu. Po společném úsilí se před námi objevil bílý zadek a pérující macek.
Pak jsme všichni nabízeli své údy slunci, aby bílé rozkroky a zadky získaly bronz. Při opalování se čuráci za občasné pomoci souseda postupně dostávali do formy. Při hraním s mužstvím kamaráda nás rušili vodáci. Dávali o sobě vědět voláním z lodi na loď nebo pádlováním. Vodáci, kteří se v klidu nechali unášet proudem nás někdy překvapili. Trčící klacky jsme před zvědavými pohledy zakrývali plavkami a ručníkem nebo se obraceli na břicho. Pomáhalo také koupání. Rozpálená těla jsme ochlazovali v řece. Po vykoupání se napružení čuráci měnili v běžné vláčné ptáky. To už jsme se nepřikrývali a vodáci se zájmem okolo naší nuda pláži projížděli. Hlavně ženský z lodí a raftů koukaly na nás jako vrány.
Odpoledne příjemně uběhlo. Postupující slunce zakryly okolní stromy a my se vrátili do chalupy. Do večera jsme pokračovali v opalování v zahradním nábytku. Ale na Adama jsme se nemohli vystavovat. Dvůr byl krytý ze tří stran. Z jedné strany chalupou, z další byla postavena stodola, na třetí byl vysoký plot, ale ze předu byl plůtek a vrata s drátěnkou.
Večeři jsme nemuseli dělat a snědli dovezené jídlo v ledničce. K pití bylo pivo i minerálky a my si užívali prázdniny bez omezení. Byl jsem už fit a také ostatní kluci byli v pohodě oproti včerejšku. Teprve nyní jsme se od Mirka o Vojtovi víc dověděli. Bydlí v sousední ulici a znají se už od školy. Chodili do stejné základní školy, ale každý do jiné třídy. Později se menší třídy mladších dětí slučovaly do větších. Od šesté začali chodit do stejné třídy.
Začali se kamarádit, ale ještě spolu nic neměli. Teprve o prázdninách v osmičce, kdy jeli spolu na tábor a byli v jednom stanu, se sblížili. Vojta byl prý průbojnější. Jednou při honění se přestal přikrývat a Mirek se přidal. Pak se v devítce spolu scházeli a honili se navzájem. Po škole šel Vojta na gympl a schůzky omezili, ale nikdy nepřerušili. Byl jsem rád, že jim to vydrželo a že jsme se všichni sešli v Ledečku.
V uvolněné náladě se Vojta přiznal, že chodil s několika holkama, ale že se nevyhýbá ani klukům. Tomu jsem plně rozuměl a teprve po roce jsem se ostatním svěřil, jak jsem přišel o panictví se sestřenicí. Také Mirek měl zkušenosti s holkama, ale nyní dává přednost klukům. Jen Pavel zatím s holkama nic neměl. Poznal jsem, že má rád hrátky s čurákem. S výhledem na nastávající noc jsem se těšil na další aktivity.
Johan Bidlo
