Recepční se usměje, stejně jako vždycky, jako každou poslední sobotu v měsíci. Podá jí klíč. 13. Znamení? Odemyká pokoj a na posteli leží balíček. Jako vždycky. Tentokrát obsahuje růžový olej, černé síťované punčochy, černou krajkovou podprsenku z tak jemné krajky, až jí už při pomyšlení na to, jak jí v ní mne bradavky, okamžitě ztuhnou. A ještě něco dalšího. Maska je černá, krajková a zakrývá oči a část nosu. Trochu připomíná masku z benátského karnevalu. Je pošitá rudými korálky. Napadá ji, jak skvěle jí bude ladit s nehty. Přikládá jí k obličeji a hned je slepá. Přesně ví, co dělat.
Dlouhá vana a láhev Moët. Kontroluje hodinky – nejvyšší čas se připravit. Osuší se a maže se olejem. Omamná vůně růží ji obaluje s každým dalším pohybem ruky po sametovém těle. Zvláštní důraz klade na prsa a klín. Ruce jí kloužou po bradavkách, směrem dolů, kde se chvilku zastaví. Krouží rukou po klitorisu a představuje si jeho dotyky, kterých se nikdy nemůže nabažit. Když má v sobě dva prsty přestává. Už je opravdu nejvyšší čas.
Růžový olej zasychá a tak si pomalu a smyslně obléká punčochy. Zapíná podprsenku a přes tu snad nejjemnější krajku na světě si hladí prsa. Bradavky okamžitě trčí nejen pod vlastními dotyky, ale hlavně v očekávání toho, co brzy přijde. A na konec maska. Pomalu si ji váže a vzadu, na pečlivě učesaných vlasech, ji upevňuje. Je slepá. Tak jako poslední 2 roky.
Slyší klapnutí dveří a tiché kroky. Poznává ho, ten rituál zná dokonale. Kleká si k ní na postel a přejíždí prstem po masce. Pokračuje dolů, přes krk k bradavce. Pomalu jí mne mezi dvěma prsty a na rozloučenou stiskne. Uteče jí vzdech – spíš než bolestivý je ale toužebný. On to ví. Lehá si vedle ní a bere bradavku do úst. Saje ji přes krajku a prstem pokračuje dolů. Klouže po klitorisu nahoru a dolů. Přestává sát bradavku. Cítí jeho tvrdé vousy na břiše, podbřišku a pak konečně tam, kde je chce cítit nejvíc. Prsty už má uvnitř a pomalu jimi pohybuje. Dělá, jako by z ní chtěl vysát veškerou šťávu, kterou v sobě má. Saje, líže, dráždí ji. Když už je téměř na vrcholu, přestane. Miluje tyhle chvíle, kdy ji nechá napnutou až k prasknutí.
Pak do ní vnikne. Pohybuje se pomalu, důrazně. Ani na okamžik nepochybuje, kdo je tu pánem. A pán rozhodl, že se udělá právě teď. V toužebně bolestném sevření v sobě cítí to známé cukání a poddává se. Protože ví, že je konec.
Ten stejný rituál, jen v opačném pořadí. Bouchnutí dveří a kroky vzdalující se po chodbě. Vana a láhev Moët. Obléká se a balíček dává do tašky. Vrací klíč číslo 13. Recepční se usměje.
