Paní má ráda věci připravené dopředu.
Já ne.
A právě proto to funguje.
Stál jsem u stolu, ruce za zády, nahý jen tak napůl – jak to má ráda. Ne proto, že by to bylo praktické, ale protože to ve mně udržuje pocit nedokončenosti. Jako bych byl rozdělaný projekt.
Na stole leželo všechno srovnané do roviny.
Podložka.
Rukavice.
A lahvička Waterglide Anal, položená tak samozřejmě, až mě z toho píchlo v břiše.
„Dneska to nebude dlouhé,“ řekla Paní klidně, aniž by se na mě podívala.
„Ale bude to přesné.“
To slovo znám.
Přesné znamená, že se nebude ptát.
Že půjde o rytmus, opakování a pozornost.
Otevřela gel jedním prstem. Ten zvuk – krátké klap – mi projel hlavou rychleji než cokoliv jiného.
Paní nemá ráda chaos. Nemá ráda, když se věci rozlévají, kapou nebo zdržují. A tenhle gel… ten přesně zapadá do jejího světa.
„Kleknout,“ řekla.
Udělám to. Automaticky.
Kolena na podložku. Dlaně na stehna. Záda rovná.
A už vím, že se dnes nebude mluvit o tom, jestli.
Jen o tom, jak.
Paní se postavila za mě. Necítil jsem její ruce hned. Jen přítomnost.
A pak ten známý dotyk dvou prstů pod bradou.
Zvedla mi hlavu.
Podívala se mi do očí.
A v té vteřině se to vždycky zlomí.
„Dýchej pomalu,“ řekla. „Dneska chci, abys byl klidný.“
Nevím, kdy přesně Marek mizí.
Není to okamžik.
Je to proces.
S každým jejím pokynem se ve mně něco srovnává. Pohyby jsou jemnější. Myšlenky kratší. Hlas, když odpovím, je tišší, měkčí.
„Ano, Paní.“
Nevím, kdy jsem to začal říkat tak přirozeně.
Gel je studený jen na první dotek. Pak už je tam jen kluzkost, jistota, pocit, že tělo nemusí protestovat.
A přesně to Paní chce.
Abych nebyl rozptylovaný tělem.
Aby zbyla jen hlava. A role.
„Vidíš?“ řekla klidně. „Proto to používáme. Nemáš se na co vymlouvat.“
Podložka pod koleny, gel připravený, všechno má své místo.
I já.
„Dneska z tebe nepotřebuju Alici,“ dodala po chvíli.
„Ale chci, abys byl stejně poslušný.“
Zavřel jsem oči.
A přikývl.
Protože jsem pochopil, že drezúra není o intenzitě.
Je o opakování.
O rutině.
O tom, že se tělo naučí reagovat dřív, než se hlava stihne vzepřít.
Paní odstoupila.
Nechala mě tam.
Klečet.
Dýchat.
Čekat.
A já cítil, že i když dnes možná nepřijde žádný další krok, výcvik proběhl.
Protože jsem byl přesně tam, kde mě chtěla mít.
Připravený.
Klidný.
Její.
Image by StartupStockPhotos from Pixabay
