EroMag.cz » Erotické povídky » Erotická povídka: Letištní kontrola

Erotická povídka: Letištní kontrola

Rozhodli jsme se s Markem vypadnout na celé léto ze země a procestovat státy, kde je vlídnější nejen počasí, ale také pohledy kolemjdoucích. Dva gayové byli i v 21. století v malém městě trnem v oku mnohým lidem. Byli jsme po tolika letech intolerance velmi unavení. Navíc jsme si už dávno slíbili, že si konečně vynahradíme sňatek v tajnosti velkolepými líbánkami. Volba padla automaticky na Itálii, Marek byl jakožto profesor historie posedlý starověkým Římem, kde byla navíc homosexualita zcela uznávána a tolerována. Těšil se, až mě provede všemi romantickými starými památkami a bude mi u toho vyprávět o všech zvrhlých velikánech tehdejší doby. A já se nemohl dočkat, až se bez ostychu budeme ruku v ruce vodit skrze světovou metropoli a vyměňovat si projevy lásky.

Plni nadšení a očekávání jsme se brzy ráno vydali taxíkem s velkými kufry na letiště. Konečně si vykompenzujeme pracovní vytížení několika posledních měsíců a oddáme se neřízenému sexu v prostředí pětihvězdičkového hotelu v centru Říma. Dali jsme si kávu v restauraci na letišti a poté se vydali do fronty k odbavení. Vše šlo hladce do doby, než jsme prošli branou. Nejsem idiot, vždycky pečlivě kontroluji, zda při sobě nemám něco, co by mohlo vyvolat konflikt, proto mě zarazilo, když jsem několikrát prošel a detekční rám pořád křičel. U kontroly stál muž v uniformě a tvářil se velmi nevlídně. Potom ke mně přistoupil a řekl, ať mu ukážu obsah kapes. Neprotestoval jsem, neměl jsem v nich nic kromě účtenky z restaurace. Velmi mě překvapilo, když jsem zašátral v kalhotech a vylovil malý kovový předmět. Byl to švýcarský nožík a vůbec jsem ho nepoznával. Nechápal jsem, jak se mi dostal do kapsy. Marek zbledl, dávno stál na druhé straně kontroly a čekal na mě. Chtěl jsem něco říct, ale muž mi pokynul, abych ho následoval. Kývl na kolegu, který stál opodál, aby ho v pozici nahradil. Chtěl jsem ho ujistit, že muselo dojít k nedorozumění, ale nevěnoval mi pozornost. Odbočili jsme do dlouhé chodby, na jejímž konci byly velké bílé dveře. Byl jsem podělaný strachy. Netušil jsem, jak z té prekérní situace vyváznu.

V místnosti byl stůl a tři židle, přesně jako ve filmech. Muž za námi zamknul. Na čele mi vyrazily krůpěje potu. Na jednu židli mě posadil on, na druhou se posadil sám a dělil nás od sebe stůl. Třetí pozice jako by na někoho čekala. Z vysílačky za opaskem kontrolora se ozval ženský hlas. Nestihl jsem pochytit, co říkal, ale muž odvětil: „Ne, tohle zvládnu.“ Potom na mě upřel zrak. Mohlo mu být kolem čtyřiceti, byl vysoký, měl neupravované strniště a husté tmavé obočí a oči lemované vráskami. Mlčel a prohlížel si mě.

Promiňte, ale já bych tu vážně neměl být, ten nůž není můj a letadlo letí za dvacet minut…“ prolomil jsem ticho.
„Mě neoblbneš, buzno.“
Měl jsem pocit, že špatně slyším. Povídačkám o tom, že letištní kontrola šikanuje očividné gaye, transsexuály a národnostní menšiny, jsem nikdy moc nevěřil, měl jsem pocit, že je společnost už někde jinde. Moje nepříjemné pocity vzrůstaly, když jsem zíral do toho zlověstného obličeje. Rychle jsem pochopil, jak se vzal nůž v mojí kapse.
„Jak si tohle můžete dovolit? Budu si stěžovat.“
„To klidně můžeš, ale já jsem kontrola a ty pitomá buzna.“
Nestačil jsem zírat. Pomyslel jsem s úzkostí na Marka a letadlo, které na nás nepočká. Jako by mi ten hajzl četl myšlenky, protože pokračoval:
„Jestli chceš stihnout gay trip, měl bys mi začít bejt po vůli. Jiná cesta přes letištní kontrolu nevede.“ zasmál se úlisně, obešel stůl a začal si rozepínat kalhoty. Pane bože, chtělo se mi utéci, ale dveře byly zamčené. Seděl jsem jako přikovaný a sledoval, jak letištní úředník vytahuje z trenek zarostlý a napůl tvrdý úd a začíná masturbovat jen několik centimetrů od mého obličeje. Byl dost obdařený, jak jsem si všiml. Srdce mi zběsile tepalo. Muž mě surově chytil za ruku a přiložil si ji na penis. Ucukl jsem, za což jsem schytal pěknou facku. Potom svoje gesto zopakoval. Bál jsem se znovu odmítnout, tak jsem uchopil jeho ztopořený úd a odvrátil zrak. Snažil jsem se myšlenkami utéci a představit si, že to je Marek, komu právě honím péro, ale bezúspěšně. No, pokud ale jde jenom o to, asi to přežiju… slyšel jsem nechutné hrdelní vzdechy a pak mě ten úchylák chytl za zátylek a otočil mě tváří k jeho pulzujícímu mužství. Tlačil mě ústy na obnažený žalud a já pod působením tlaku povolil a pojal jeho žalud mezi rty. Chutnal slaně. Cítil jsem, jak moji hlavu tlačí blíž ke svému rozkroku a penis mi zajížděl hlouběji do úst, až byl celý uvnitř. Měl jsem problém ho celý vzít do úst a trochu jsem se dávil. V nosu mě štípal ostrý pach potu jeho údu.

Zatnul jsem zuby. Vymanil jsem se ze sevření toho šílence a převzal režii sám. Uchopil jsem jej za kořen penisu a jazykem přejel po celé jeho délce. Na špičce žaludu jsem se zastavil a začal ho pomalu a jemně olizovat. Muž se podepřel v bocích a začal se jemně pohybovat do rytmu kuřby, kterou jsem mu prováděl. Ulevoval si slastnými povzdechy a tiše mě častoval velmi urážlivými nadávkami. Tolik jsem se do toho aktu ponořil, že jsem skoro nezaregistroval, jak se mi to celé začíná vlastně dost líbit. Moje ústa a jeho velká kláda se nakonec dostaly do úplné souhry a tvrdý čůrák mi zajížděl mezi rty plynule a čím dál rychleji. Poznal jsem, že se blíží konec, žilnatá síť po celé délce obřího penisu se zalila krví a jeho varlata se pevně přimkla blíž k tělu. Čekal jsem na tu spršku natěšeně a vyplázl jsem jazyk, abych zachytil každou kapku. A o několik vteřin později moje ústa opravdu zahltila pořádná dávka sladkého spermatu. Otřel jsem si obličej, když bylo po všem a on si urovnal kalhoty a svůj monstrozní nástroj opět ukryl.

„Vy teplouši jste fakt pěkný kurvičky.“ prohodil směrem ke mně opět dosti nerudně, než mě odvedl zpátky, odkud jsme přišli. Zoufalý Marek vyskočil ze židle, když mě viděl přicházet a zasypal mě haldou otázek.
„Kontrola dutin.“ odpověděl jsem mu stručně a trochu provinile, ale přeci jen jsem měl vlastně pravdu. Marek na mě nechápavě zíral a celý let jsem poslouchal jeho rozhořčení nad letištním systémem. Letadlo jsme ale stihli, proto jsem se ho snažil uklidnit, že vlastně zas tak o moc nešlo. Doufejme, že na zpáteční cestě nenastanou další komplikace…. nebo?

Ohodnoťe tento článek

Přidej komentář

Pošlete tento článek e-mailem: