Emil vyšel z kanceláře a nervozně si upravoval sako uniformy. Práce recepčního v mezinárodním hotelu ho bavila. Měl však problém se svou kolegyní na směně. Právě se pokoušel u vedoucí vyjednat, jestli by ho nemohla psát na směnu k někomu jinému. Ale nedokázal svůj požadavek patřičně zdůvodnit. Co měl vedoucí říct, že ho kolegyně Jitka ponižuje? Neustále kritizuje? To věděli všichni. Právě proto s ní nikdo nechtěl pracovat. Emil přišel jako poslední, tak neměl moc na výběr.
“Chápu tě.” odvětila mu vedoucí.
“Vím, že to s ní není jednoduché, Jitka je už postarší a má své mouchy. Empatií a diplomacií zrovna nehýří. Na druhou stranu jí nemůžeš upřít profesní kvality. Je zkrátka dobrá, tak jí toto chování k ostatním zaměstnancům mlčky tolerujeme.
Ráda bych ti vyhověla, ale nemám tě ke komu přiřadit, pracovní dvojice jsou ustálené. Leda by se s tebou někdo prohodil dobrovolně. Třeba někoho přesvědčíš.”
Ta poslední věta zněla Emilovi v hlavě pořád dokola. Musí někoho přesvědčit. Ne aby šel někdo dobrovolně na směnu k Jitce, ale aby chtěl ten někdo dělat přímo s ním, aby si ho vyžádal. “Honza.” blesklo Emilovi hlavou.
Musím ho přemluvit. Vím, že jeho manželka by byla raději, kdyby hlavně noční sloužil s nějakým mužem a ne s kolegyní Růženou. “Udělám cokoliv.” rozhodl se Emil: “Směna s Honzou musí být moje.”
Emil byl muž činu. Honza za chvíli končí a Emil ho půjde střídat. Sejdou se v šatně. Bude tedy vhodná chvíle promluvit si o spolupráci. Sáhl do tašky pro pohotovostní placatku vodky a dal si lok na kuráž. Občas tak zaháněl stres. “Honzo, potřebuji s tebou mluvit, je to důležité.” oslovil příchozího kolegu.
“Tak mluv, co se děje?” vyzval ho Honza a chystal se do sprchy.
Emil měl připravené argumenty, ale náhle zcela ztratil řeč. Jen fascinovaně zíral na Honzovo svalnaté tělo. “Tak co se děje? Zeptal se znovu Honza a pokračoval ve svlékání. Když si sundal košili, Emil nad sebou ztrácel kontrolu. Kéž by mohl pohladit ty pevné svaly a opálenou kůži. Cítil chvění po celém těle, rozkrok mě tvrdý jako skálu. Ztrácel schopnost normálně uvažovat.
Honza vstoupil do sprchové kabiny a pustil na sebe horkou vodu. Emil sledoval, jak jemné pramínky vody stékají po Honzových zádech, jak kůže lehce rudne pod přívalem horké vody. “Tak co jsi chtěl?” otázal se Honza ze sprchy. Jeho hlas zněl tak strašlivě sexy, Emil se už neudržel.
“Chci tebe!” vykřikl a vrhl se za Honzou do sprchy.
Jeho tvář se setkala s Honzovou pěstí. “Chtěl jsem říct, že bych rád byl s tebou na směně.” zakoktal Emil a upadl do bezvědomí.
Když se Emil probral, stále ležel ve sprchové kóji. Ale něco bylo jinak. Zjistil, že je zcela nahý. Chtěl si sáhnout na opuchlý ret, ale nemohl zvednout ruku. Uvědomil si, že má pevně svázané ruce i nohy. “Honzo! Pusť mě, já to tak nemyslel.” škemral Emil. Ovšem bez odezvy. Podařilo se mu vykouknout ze sprchové kóje. Ke svému údivu spatřil Jitku ve spodním prádle, jak si nerušeně upravuje líčení.
“Co to má znamenat?” otázal se zmateně.
Jitka ho ignorovala. Emil zkusil opakovat otázku, pak zakřičel. Jitka mlčky přešla ke sprchovému koutu a pustila na Emila studenou vodu. Emil křičel leknutím i zimou, ale Jitka se dál věnovala úpravě svého obličeje. “Prosím, vypni to, je to hrozně ledové.” naříkal Emil. Tentokrát kupodivu Jitka jeho přání splnila.
“Už jsi vzhůru a dokonce jsi i vychladl. To je dobře.” usmála se Jitka a pokračovala.
Prý jsi si stěžoval, že tě ponižuji. Tak já ti názorně ukážu, co je ponižování. Od této chvíle jsi můj otrok a budeš dělat, co ti přikážu. Rozumíš?” Emil přikývl. Vzápětí však ucítil silnou ránu bičem, který Jitka vytáhla, ani si nevšiml odkud. “S kým si myslíš, že tu mluvíš? Ano, paní. Je jediná správná odpověď. Zkus to znovu.” a opět ho přetáhla bičem po zádech. “Ano, paní.” zaskučel Emil a schoulil se do klubíčka.
„Prý máš chuť na sex, říkal Honza. To jsme dva. Vyzkouším si tě. Pro začátek mě vylížeš. Polez z té sprchy, nemáme moc času.” Jitka si lehla na lavici a roztáhla nohy. Emil se zkoušel postavit, ale provazy mu nedovolovali příliš mnoho pohybu. “Nemůžu, nejde to.” Vzápětí pocítil několik důsledných švihů bičem. Zakvílel bolestí a po břiše se vyplazil ze sprchy.
Dosunul se k lavici poklekl na místo, které mu Jitka ukázala. Znovu si lehla a roztáhla nohy před jeho obličejem. Emil se otřásl odporem. Tohle nemyslí vážně? Přece ho nemůže nutit? Vzpurně trhl hlavou a praštil Jitku čelem do rozkroku. „Na to zapomeň.“ stačil ještě odvážně říct.
Najednou ležel na zemi na zádech, ani nevěděl jak. Jeho koule zpracovával Jitčin bič. Chtěl řvát bolestí, ale měl pusu zacpanou Jitčinými kalhotkami. Pak mu nasadila na penis gumový kroužek a utáhla. Znovu začala bičovat Emilovy koule. Už je měl nateklé po úderech, penis se mu začínal nedokrvovat, jeho smysly pomalu otupovala bolest. Konečně bičování ustalo.
„Dám ti ještě jednu šanci. Neměla jsem chlapa pár měsíců, nemůžu si teď moc vybírat.
Proto ta druhá šance. Ale jestli něco zkusíš, nechám ti ho zaškrceného upadnout. Jsi připraven mi sloužit?“ otázala se Jitka a vyndala Emilovi z pusy kalhotky. „Ano, paní.“ zasípal a klekl si zpět na místo.
Jitka se blaženě usmívala a vychutnávala si dlouho odpíranou slast. Musela uznat, že Emil je třída. Pracoval jazykem něžně a důrazně, vylizoval každičké zákoutí jejího klína. Jitka cítila, že vlhne, že z ní začíná vytékat šťáva a užívala si ten pocit dokonale. Když Emil dorazil ke klitorisu, vykřikla rozkoší. Pak se už jen dlouhé vteřiny zmítala v nekončícím orgasmu.
„Teď mě ještě umyj.“ poručila Emilovi, když se trošku uklidnila.
Emil poctivě olízal všechny tekutiny, co z ní vytekly. Jitka jen vzdychala a užívala si poslední okamžiky radosti. Když Emil skončil s očistou, oznámila mu. „Pusou jsi vážně dobrý otrok. Skoro si začínám myslet, že penis nepotřebuješ. Asi ti ho vážně nechám odpadnout, abys neměl choutky jinde.“
Emil propadl děsu: „Ale já ho potřebuji paní, jak bych močil?“. Jitka se zlomyslně ušklíbla: „To je řešitelné, třeba nějaký vývod by ti dali. Ale jestli penis potřebuješ, o tom mě musíš přesvědčit. Teď ti sundám kroužek, ale jestli nebudeš tvrdý a použitelný, zase ho zaškrtím. Tvůj penis mi bude k ničemu.“ Sundala mu kroužek a zkoumala stav.
Emil měl štěstí. Tím, jak mu Jitka penis ohmatávala, mu ztvrdl během chvilky. Svou roli jistě sehrálo i vzrušení a nervy z uplynulých událostí. Jitka ho shledala připraveným. Rozkročila se nad ležícím Emilem, zasunula si penis do pochvy a pak tvrdě dosedla. Emil jen těžce vydechl. Vzápětí mu Jitka řádila na těle, rajtovala, přirážela. Divoce pohazovala hlavou, až se jí rozlétl drdol a vlasy jí zběsile vlály kolem hlavy.
Konečně Jitka vykřikla a svalila se na stranu. Měla dost. Chvíli ještě oddychovala, pak se zvedla a šla do sprchy. Oblékla si uniformu a chystala se k odchodu.
„A co já, paní?“ zavolal na ni Emil.
Přece mě na směně potřebujete. Hodila mu nůž na přeřezání provazů: „Dělej.“ zavelela: Nebudu pracovat za tebe.“ a významně poodhalila sako uniformy, pod kterým se skrýval malý bičík. Pak odešla vystřídat Růženu a poděkovat jí, že zůstala v práci o chvíli déle.
