Odpolední směna v supermarketu nezačala pro Jolanu příliš povzbudivě. Hned ve dveřích ji přivítala paleta plná krabic, která zůstala nevybalena po předchozí směně. Zase nestíhali. Poslední dobou to bývalo pravidlem. Jolana si povzdechla, vzala seznam a odebrala se na prodejnu překontrolovat stav zboží. Zodpovídala za úsek mražených potravin. Musela tedy protřídit, co půjde doplnit do mrazáku a co uskladnit v mrazírenské místnosti.
Jolana vešla na prodejnu a rozhlédla se po obchodě. U pokladen nebyly fronty, prodejnou se pohybovalo jen pár zákazníků. Začala procházet kolem mrazáků a zapisovat zboží. Jako každou směnu i dnes si neodpustila polohlasné láteření na toho, kdo vymyslel konstrukci mrazáků. Člověk průměrné postavy není schopen dosáhnout do zadní části, aniž by se musel ohýbat hlavou až do mrazáku.
Zabraná do práce Jolana nevnímala, že její počínání se zájmem sleduje muž v uniformě ochranky. Znal Jolanu od vidění, hlídal zde často. Na zjišťování stavu zboží se vždy velmi těšil. Zálibně pozoroval, jak se dívka předkláněla do mrazáků, stála na špičkách a její pevné pozadí se neřízeně špulilo do prostoru. Zejména dnes, v černých leginách, to Jolaně velmi slušelo. Pro pracovníka ochranky se jednalo o vítané zpestření jinak poměrně nudné pracovní náplně.
Když Jolana dokončila obhlídku mrazáků, vyrazila do zákulisí prodejny. Paletu s krabicemi zatáhla do skladu a chtěla si jít pro bundu. Dveře však byly zavřené. V první chvíli Jolanu napadlo, že okolo projížděl někdo se zbožím a o dveře nechtěně zavadil. Zkusila zazvonit na nouzový zvonek. Pak jí došlo, že už několik týdnů nefunguje. Podle pravidel měla dveře zajistit před nechtěným zabouchnutím a pak teprve vstoupit dovnitř. Většinou postup dodržovala, ale zrovna dnes pospíchala a dveře nezajistila.
Jolana zkusila dveře otevřít zevnitř, ale bez úspěchu. Vzpomněla si na školení, kde jim lektor vysvětloval časovou prodlevu pro možnost znovu otevřít mrazák. Při té vzpomínce se uklidnila a potichu usmála, jak rychle zpanikařila. Přece stačí chvíli počkat a dveře se po pár minutách uvolní. Začala pociťovat chlad, tak si krátila čas představou horké kávy, kterou si hned půjde uvařit. Po chvíli se pokusila otevřít dveře znovu, ale opět marně. Jako by byly zamčené.
Pocit chladu zesílil, Jolana se přistihla, že začíná mít strach. Zkusila na dveře zabušit, zakřičet, pak už se hrůzou přestala ovládat, ječela a kopala do dveří. Přitom jí bylo jasné, že si počíná marně, mrazák byl v chodbě, kam zaměstnanci zavítají málokdy. Pochopila, že nejspíš zmrzne. Najde ji až ranní směna, ale jen v tenkém tričku nemá šanci rána dožít. Znovu začala křičet a kopat do dveří. Pak vysíleně klesla na zem a začala brečet.
Ztratila přehled o čase, jen ležela, klepala se zimou a myslela na smrt. Náhle dveře zavrzaly a pootevřely se. Jolana otočila hlavu a spatřila pracovníka ochranky, jak si ji prohlíží. Chtěla vyskočit a děkovat, že ji našel, ale zarazila se. To, co spatřila v jeho očích, nebyl výraz zachránce.
Strážný pozoroval Jolanu se špatně skrývanou škodolibostí. Po chvíli se zeptal: „Tak co, chtěla bys zahřát?“ „Co si to dovolujete?“ vykřikla Jolana. „No jak chceš, přijdu se tě zeptat znovu za chvíli, dobře si rozmysli odpověď.“ pravil muž, zabouchl dveře a odešel. Jolana schoulená na zemi pochopila, že asi nebude mít na výběr.
Když se po chvíli dveře otevřely a strážný zopakoval otázku, Jolana neváhala. Ano, chtěla zahřát. Dokonce si přiznala, že pociťuje zvědavost až vzrušení, co ji ještě čeká. Původně předpokládala, že ji strážný našel, pustí z mrazáku a konec. Ale vnitřní hlas jí našeptával, že teprve teď začíná to správné dobrodružství. Pracovník ochranky byl mladý hezký muž a Jolany se zmocňovala nedočkavost, co bude následovat.
Strážný se sklonil k Jolaně a začal na ni pomalu dýchat. Přitahována teplým vzduchem se ještě více přitiskla ke zdroji tepla, k mužskému tělu. Strážný ji kromě dechu začal pomalu třít zkřehlé prsty i další části těla. Tiskla se k němu a snažila se zahřát. Muž jí svlékl tričko a třel jí studenou kůži, postupně sundal všechno ostatní, nakonec i spodní prádlo. Jolana cítila živočišné teplo a snažila se k němu dostat. Divoce servala ze strážného uniformu i veškeré oblečení studené od okolního vzduchu a třela se o jeho horkou kůži.
Nakonec byli v mrazáku oba zcela nazí, těsně propletení do sebe a navzájem se zahřívající. Aby byli chráněni od okolního mrazu, rozprostřel strážný teplý spacák a společně do něj s Jolanou zalezli. Vytvořili tak svoji bublinu, jen oni dva v oáze tepla uprostřed doby ledové. Jolana cítila po těle strážného ruce a zachvěla se vzrušením. Strážný jí zašeptal do ucha: „Musíš se víc hýbat, zahřeješ se.“ A pak se spolu divoce milovali.
Jolana byla trošku unavená, ale šťastná. Vychutnávala si dozvuky vyvrcholení a poodhrnula spacák. „Je ti teplo?“ otázal se strážný. Když dívka přikývla, stoupl si a vyndal nůž. Potom rozřízl krabici s mraženými jahodami a nasypal je na Jolanu. Leknutím vykřikla a začala se opět třást zimou. „Zahřeju tě.“ pravil pobaveně strážný a zmizeli ve spacákové bublině. Pravidelné pohyby spacáku ukončil až hlasitý výkřik rozkoše.
Po chvilce odpočinku se spacák porozepl a Jolana větrala. Strážný beze slov rozřízl další krabici a zasypal svou partnerku mraženými borůvkami. Jolana již tušila, co bude následovat. V objetí se začali zmítat v pravidelném rytmu. Než se Jolaně vydral z hrdla závěrečný výkřik, uviděla v regálu krabice s mraženým květákem. Pochopila, že dnešní směna bude dlouhá a náročná.
