EroMag.cz » Erotické povídky » BDSM povídky » Erotická povídka: Svlékací panenka

Erotická povídka: Svlékací panenka

Bořek vztekle kopl do přepravky s láhvemi a sprostě zanadával na svého podřízeného Kamila. Zase je tam nechal stát. Místo aby přepravky odvezl do skladu, nechal je stát v chodbě a někam zmizel. Bořkovi už vážně vrtalo hlavou, kde se Kamil zašívá. Většina chlapů z pivovaru vybíhala pokuřovat na dvorek. Bořek však byl zarytý nekuřák, a přesto se pořád někam ztrácel.

„Potřebuji mu vynadat za ty láhve.“ rozhodl se Bořek a vydal se Kamila hledat.

Kráčel chodbou směrem k pánským šatnám. Ze šaten se ozýval povědomý hlas: „Proč jsi mě opustila? Já tě tolik milovat. Co si teď bez tebe počnu?“ Bořek nakoukl do šatny a strnule zůstal stát mezi dveřmi. Pak se začal příšerně smát.

Kamil stál nahý u skříňky. Na lavici měl položenou fotku nějaké ženy. V ruce držel panenku, která byla částečně svlečená. Druhou rukou si honil péro. Slastně a bolestně přitom vzdychal. S přivřenýma očima se blížil k vrcholu, když ho přerušil Bořkův smích. Vyděšeně zíral na vedoucího a nevěděl co říct.

„Co to tu provádíš?“ přerušil trapné ticho Bořek.

„Kdo to je? A proč máš tu panenku?“ „To je fotka mé bývalé přítelkyně.“ hlesl Kamil a zakryl se ručníkem. „Rozešla se se mnou a já na ni nemůžu zapomenout.“ Tak jsem si pořídil tuhle malou svlékací panenku. Je jí podobná a můžu si s ní hezky zavzpomínat.“

Bořek obrátil oči v sloup. „Tak pitomou historku jsem ještě neslyšel. Poradím ti, jak na ni zapomenout. Takhle.“ Než stihl Kamil zareagovat, vzal Bořek fotku jeho bývalé lásky a roztrhal ji na drobné kousky. Pak vztáhl ruku po panence. „Tu nééééé.“ Kamil se konečně vzpamatoval a dal panenku za záda, aby na ni Bořek nemohl.

„Uhni a naval.“ nařídil mu Bořek.

Kamil protestoval, ale byl menší a mnohem slabší. Bořek mu snadno vykroutil panenku z ruky. Napřed jí serval zbytek oblečení. Pak jí utrhal ruce a nohy. Kamil naříkal a snažil se torzo panenky zachránit. „Nebudu ti trpět neustálé odbíhání do šaten. Teď už nemáš důvod.“ pravil Bořek a utrhl panence hlavu.

„Za pět minut budeš na pracovišti.“ křikl na Kamila a odhodil zbytky hračky do odpadkového koše.

Kamil se s bolestným výkřikem vrhl k odpadkům, vyhrabal z něj panenku a snažil se ji složit. Marně. Bořek ponechal plačícího Kamila v šatně a otočil se k odchodu. „To jsi neměl. Toho budeš litovat.“ zasyčel náhle Kamil. Bořek se mezi dveřmi obrátil. Chtěl něco posměšného prohodit, ale ztichl. V Kamilových očích spatřil nevybité vzrušení smíchané s nenávistí.

Po zbytek odpolední směny bylo tolik práce, že si Bořek situací s Kamilem vůbec nelámal hlavu. Kamil byl celé odpoledne na svém pracovišti, nikam se nevzdaloval a plnil svoje povinnosti. Víc od něj Bořek nevyžadoval a tak trošku na něj i zapomněl. O to víc byl překvapen, když na Kamila narazil v podzemní garáži.

„Jak to, že ještě nejsi doma? Stalo se něco?“ zeptal se až trošku starostlivě Bořek.

Jako mistr většinou odcházel poslední. Kamil souhlasně přikývl: „Stalo. A ještě stane.“ Pak vyndal z pod bundy pistoli a namířil na Bořka. „Co šílíš? Schovej to.“ vyděsil se Bořek. Kamil však vystřelil uspávací střelu. Bořek ucítil prudké bodnutí šipky do stehna. Po malé chvíli ztratil vědomí.

Bořek se pomalu probouzel. Otevřel oči, ale viděl pouze tmu. Chtěl si oči promnout, ale nemohl pohnout rukama. Po několika silných škubnutích se mu na zápěstích dotáhla kovová pouta. Bolest mu konečně navrátila vědomí. Náhle se otevřely dveře a prudké světlo Bořka na chvíli oslepilo. Když přivykl světlu, spatřil ve dveřích šklebícího se Kamila.

„Tak už jsme se vyspinkali?“ otázal se pitvorně Kamil.

Nečekal však odpověď. Ani by se jí nedočkal, Bořek měl v puse pečlivě nandaný roubík. „Ale sluší ti to.“ vysmíval se mu dál Kamil. Pak od zdi přitáhl velké zrcadlo a postavil je před Karla. „Jsi skoro dokonalá náhrada.“ pronesl zálibně.

Bořek se podíval do zrcadla. V prvním okamžiku se vůbec nepoznal. V zrcadle se zjevila postava navlečená do ženských starosvětsky vypadajících šatů s vycpaným živůtkem. Na hlavě měl blonďatou paruku a na obličeji výrazné líčení. Ruce měl roztažené a pevně připoutané k jakési konstrukci na zdi. „Zřejmě domácí výroba.“ blesklo Bořkovi hlavou. „Začneme.“ oznámil mu Kamil. Bořek pocítil strach.

Ozvala se pomalá hudba. Kamil se jemně přivinul k Bořkovi a začal ho objímat. Bořek se otřásl odporem, homosexuální praktiky se mu hnusily. Kamil se však nenechal rušit. Objal Bořka jemně kolem pasu a začal se vlnit do rytmu hudby. Chvíli tak spolu tančili. „Promiň, ale líbat na rty tě nebudu.“ pronesl Kamil a svlékl mu první vrstvu sukně. Zmocňovalo se ho vzrušení.

Netrvalo dlouho a Bořek stál již jen v podprsence a spodničce.

Kamil zrychleně dýchal a měl se co držet. „Ať už se udělá a pustí mě domů.“ honilo se Bořkovi v myšlenkách. Kamil s ním však měl jiné plány. „Copak asi cítila moje panenka, když jsi jí trhal ručičky?

Myslím že bolest. Ano, musela to být bolest. Na hrudníku. Asi taková.“ Strhl Bořkovi podprsenku s vycpávkami a na bradavky mu nasadil skřipce. Pak je pevně sevřel. Bořkovi vyhrkly bolestí slzy.

„A pak jsme trhali nožičky.“ pokračoval pitvorně Kamil.

To taky panenku bolelo. Nejvíc asi v rozkroku. Bořek zavřel oči a připravil se. Sice netušil na co, ale určitě to bude bolet. A měl pravdu. Kamil mu připevnil svorky přímo na koule a s potěšením je dotáhl. Bořek málem překřičel i roubík.

„Ale ještě to nestačilo. Nechali jsme trpět i Kamilka.

Upřeli jsme mu vyvrcholení a nutili ho pracovat.“ Kamil nadzvedl Bořkovi spodničku a do zadku mu zastrčil velký anální kolík. Bořek nebyl připraven a pevně sevřel půlky. „Tak panenka se nám brání? Však mi si místo uděláme.“ posmíval se Kamil Bořkovi a kolík v zadku mu ještě trošku nafoukl. Pak zapnul vibrace.

Bořek se zmítal bolestí a vzrušením. Vibrace kolíku cítil hluboko uvnitř těla, kolík mu narážel na prostatu a dráždil ho k nevydržení. Svorky na koulích vzrušení ještě umocňovaly. Bořek se cítil zmateně, poníženě a zároveň blaženě. Jeho penis tuhl. Bořek cítil, že se blíží orgasmus. Tak silný, jaký už dávno nezažil.

„Ale Kamilek se taky nemohl udělat, než šel zpátky pracovat.“ ozval se náhle známý hlas.

Bořek blížící se k extázi byl drsně vtažen zpět do reality. Na ztopořený penis mu Kamil nasadil elektrodu a uštědřil mu několik výbojů. Slabých na to, aby Bořkovi ublížily, ale dost silných, aby zničily jeho erekci. Kamil zoufale zavyl, ale přes roubík prošel jen velmi tichý zvuk.

„Potom jsme panence trhali hlavičku.“ pokračoval Kamil. „To dělat nebudeme, protože s panem vedoucím bez hlavy by nebyla taková zábava. Ale ukážeme mu, jak se cítí panenka vyhozená do odpadkového koše. Lezou tam po ní hladové myšičky.“ Kamil namazal na Karlův penis sýrovou pomazánku a pak na něj postavil bílou laboratorní myšku. Zároveň zrychlil vibrace análního kolíku. „Když se budeš mrskat, myšička se může splést a kousnout, kam nemá.“ varoval Bořka.

Bořek se bál pohnout. Zadní část jeho těla se toužila zmítat spolu s vibracemi, koule měl stále zaškrcené a po nyní ochablém penisu mu pobíhala myš. Její cupitání bylo vcelku příjemné, ale co když se při lízání pomazánky netrefí a zakousne se, kam nemá? To ještě netušil, co bude následovat. „Myš ti neublíží. Ale o drápech kočky, která tu myš loví, se to již s jistotou říct nedá.“ Kamil sáhl do pytle, vytáhl černé chlupaté zvíře a hodil ho Bořkovi do rozkroku. Bořek zasípěl hrůzou a na pár okamžiků omdlel.

Když se Bořek probudil, ležel zcela nahý na posteli břichem dolů. Ruce a nohy měl pevně připoutány k posteli. Roubík i vše ostatní bylo stále na svých místech. V rohu postele ležela plyšová černá kočka. „S kočkami ještě nekončíme. Už si někdy slyšel o té devítiocasé?“ Bořek vytřeštil oči na Kamila držícího bič. Vzápětí začaly na Bořkovo tělo a hýždě dopadat nemilosrdné rány. Bolelo to šíleně.

„Teď tě obrátím a ty budeš hodný, nebo budu pokračovat.“ Bořek přikývl. Kamil ho na chvíli odpoutal a znovu připoutal v poloze na zádech. Vytáhl další bič, již mnohem menší, a začal s ním Bořka švihat jemně do rozkroku. Bolest byla již mnohem menší, kupodivu celkem příjemná. Bořek cítil v rozkroku lehké mravenčení. Vzrušující mravenčení. Kamil mu odstranil svorky a chvíli ho nechal prožívat libé pocity. „Snad už mě nechá, už se udělám.“ doufal Bořek a přemlouval svůj tvrdnoucí penis, aby si pospíšil.

„A teď budeš pracovat. Já taky musel. Uděláš mi to pusou.“

Kamil vyndal Bořkovi roubík a poklekl nad jeho ústy. „Nikdy.“ vyhrkl Bořek. „No, jak myslíš.“ usmál se Kamil a vypnul vibrace v Bořkově zadku. „Co to děláš? Já to potřebuji.“ „Já taky.“ odvětil Kamil: „Tak se snaž.“ Bořek již neprotestoval. Náhlé prázdno v zadní části těla ho zaskočilo. „Zapni to, prosím. Udělám co chceš.“ Kamil souhlasně přikývl a Bořek, s již opět vibrujícím zadkem, se pustil do díla.

Bořek měl pocit, že mu snad upadne jazyk. Olízal Kamilovi celý penis i koule, dokonce i řitní otvor. A ten parchant se ne a ne udělat. Určitě schválně zdržuje. Konečně měl Kamil penis tvrdý a před výstřikem. Přisedl si nad Bořkem a nacpal mu svůj penis hluboko do krku. „Teď budeš polykat.“ zavelel. Bořek vypadal, že chce protestovat, ale s penisem v puse to dost dobře nejde. Pro jistotu mu Kamil ukázal elektrodu, kterou již jednou jeho ztopoření nemilosrdně zkrotil.

Bořek se činil a po chvíli měl krk plný Kamilova spermatu.

Polykal, neměl na výběr. Kamil se blaženě a uvolněně svalil na postel vedle Bořka. Bezmyšlenkovitě si pohrával s jeho penisem. Bořek šílel vzrušením, napětím, a touhou. Penis měl tvrdý skoro až k bolesti. Už chtěl vystříknout, všechno se z něj dralo ven. Kolík v jeho zadku stále nemilosrdně dráždil prostatu. Kamil náhle vstal a odešel pro něco do komory.

Vrátil se s umělou vaginou. Hodil ji na postel vedle Bořka a uvolnil mu pouta. „Teď jsi na řadě ty.“ Bořek ztratil veškerý zbytek důstojnosti. Vrhl se po vagině a nasadil si ji na svůj tvrdý, ztrápený, nedočkavý penis. Slastně se třel o stimulační výstupky, dorážel jako šílený. Konečně to přišlo. Neřízený výbuch orgasmu vystřelil do vaginy. Bořek se chvíli zmítal ve vrcholných křečích, a pak vysílen padl na postel. Ani nevnímal, že mu Kamil ze zadku vyndavá anální kolík.

„Jak se asi cítí panenka na smetišti?“ vznesl Kamil znovu neodbytnou otázku.

„Zhruba tak, jako teď ty. Zcela bezmocná. Ale panenka je rozbitá. Ty se z toho vyspíš a budeš zase fungovat. A já tě očekávám příští týden opět u sebe doma. Na rozdíl od panenky máš hlavu v pořádku na krku.

Takže je ti jasné, že jestli mě odmítneš, celý pivovar si tohle video bude pouštět při obědové pauze. A pokud mě udáš na policii, možná budeš i v televizi. Bořek mlčel. „Neboj.“ dodal Kamil. „Jednou týdně to bude stačit. A slibuji ti, že už nebudu odbíhat do šatny v pracovní době.“

Pošlete tento článek e-mailem: