Žena věděla, že mám rád ponižování a jsem rád submisivní, ale už
sama na to nestačila. To, že jsem od ní dostal čas od času
bičíkem na koně přes zadek a chytla mě pod krkem… bylo skvělé,
ale chtěl jsem více… jít do hloubky.
A
pak ta situace se sousedkou… kdy nás spolu načapala. Jo tehdy
jsem to schytal nejvíce v životě. Jenže mě se to líbilo a ona
to moc dobře věděla. A to jsem si nemohl sednout na zadek snad 2
týdny, jak byl rozsekaný.
Obsah článku
Dárek na usmířenou…
Tak pro mě něco připravila. Prý dárek na usmířenou… Jo, tak „dárek“ to rozhodně byl, ale jak moc byl pro usmíření, to jsem viděl až na místě.
Byl
pátek, měli jsme hlídání pro prcka, takže volný víkend.
Dostal jsem jen nápovědu, že se mám pořádně vymydlit, oholit
kde se dá (i na prdelce) a navonět.
Že
má pro mě překvapení na celý víkend. V hlavě se mi motaly
nemravnosti jako trojka s její sličnou zrzavou kamarádkou, však
jsme se o tom už několikrát v opilosti bavili… Ale třeba to
bude… kdoví? Nic jsem netušil. A vlastně jsem to nevěděl ani
na začátku.
Autem do neznáma
Nasedli jsme do auta a když už jsme byli někde v tramtárii, měl jsem si navléci šátek přes oči, abych byl pořádně překvapený. Netrvalo dlouho a dorazili jsme na místo. Oči jsem měl pořád zaslepené, tak mě musela pomoci z auta a někam mě vedla. Nic vlastně neříkala, a okolí bylo dost zvláštně tiché, až zlověstně.
Rozhodně jsme vešli do nějaké větší budovy, protože zde byla ozvěna a vůně byla řekněmě staromilská, až vesnická. Šli jsme beze slova po schodech, partnerka moc nereagovala na moje dotazy kam to vlastně jdeme. Prošli jsme ještě 2 dveřmi, které by rozhodně potřebovaly namazat, protože jejich těžké veřeje solidně skřípaly… jako z nějakého hororu.
V podzemí
Nakonec jsme se zastavili v nějakém nejspíše podzemním prostoru, cítil jsem lehký chlad a pod nohami jsem cítil kamenné desky. V ten moment jsem dostal políček do tváře a upadl jsem.
Hned
jak jsem byl na zemi, někdo mě zasednul, chytil mě bolestivě pod
krkem a nasadil mi něco studeného a těžkého na zápěstí. Po
pár chvílích se stisk na krku uvolnil a já zjistil, že jsem
spoutaný, zápěstí jsem od sebe moc daleko nemohl dát, plus ty
(nejspíše okovy) byly opravdu těžké.
Netušil
jsem stále co se děje… ale to mi už moje partnerka zlovestně
pošeptala:
„To je odplata za tvé chování… Odvezla jsem tě na víkendovou převýchovu k jedné přísné domině. Ta už bude vědět, jak mě má dát do latě.“
S těmi slovy odešla a já tam zůstal sám. Tedy myslel jsem si, že tam jsem sám…
Pomohou protesty?
Začal jsem hlasitě protestovat, ale dostal jsem znovu facku a zase mě ten někdo chytnul bolestivě pod krkem… A tentokrát už nešlo o šepot.
Dost ostrý a nepříjemný hlas mi říkal, že:
„Takhle se teda chovat nebudu, že jsem nicka, kterou tu má právem na převýchovu a má svolení mé Paničky.“
A
jakoby mimochodem dodala, že nejsou žádné hranice. Takže si mě
bude podávat 2 dny v kuse a to co ze mě zbyde, pak předá zpět mé
Paničce…
To už ve mě docela hrklo, protože hlas nezněl
jako někdo z našich známých, takže ona to opravdu udělala. Sice
mě to jako suba lákalo být odevzdán, ale to jsem chtěl
dobrovolně za mých podmínek… ne bez stopky, na naprosto neznámém
místě a ještě naprosto nemožný nic vidět a bránit se…
Úkoly od Paničky
„V papírech co jsem k tobě dostala od Paničky je mimojiné tvá neschopnost hluboko a dlouho kouřit… tak já tě teď namotivuju, že budeš kouřit svůj protějšek jak Pán Bůh… rozumíme si?“
A sekla mě rákoskou přes odhalený zadek.
Spočítal jsem si své možnosti: nevím kde jsem, jsem tu vlastně sám, spoutaný a dost zmatený… nevypadá to pro můj útěk moc dobře.
Nevyplácí se reagovat pomalu
Evidentně dlouho jsem nad tím přemýšlel, protože jsem dostal znovu ráno. A rozhodně ne slabou, solidně zaštípala.
Vyhrkl jsem: „Ano, rozumíme si…“
Moje chyba, bylo to pomalu – dostal jsem hned další a blíž k dírce. Uměla dobře mířit ksakru.
„Špatně, jsi tu nový, ale jestli příště zapomeneš správné oslovení své nové majitelky, tak místo kouření budeme hned trénovat nedělní roztahování tvé prdelky…“ a sekla mě hned 2x.
„Ano Paní rozumím…“, zkusil jsem.
Stejně jsem ji hned dostal přes zadek, ale Paní byla slyšitelně potěšená.
Kde to vlastně jsem?
Konečně jsem měl možnost se pořádně rozhlédnout po velké a tmavé místnosti, ale moji pozornost jsem upnul na…
Asi 2metrové zrcadlo na zemi, na kterém byly na přísavkách různě dlouhá, silná a barevná dilda. S varlaty, žilnatými těly, menšími i většími žaludy. A k čemu myslíte, že mě Paní přivedla v rámci mučírny (dle jejích slov Převýchovny pro čubky) jako k prvnímu?
Ranou do slabin mě dostala do kolen, takže už jsem se musel zblízka dívat na jednotlivá dilda. Bylo jich dost a já vyděšene polkl. A evidentně i viditelně a slyšitelně, protože Paní se ušklíbla a dodala:
„Bojíš se? Měl bys! Tohle rozhodně není konec mého tréninku.“
A dalšími, byť menšími ranami rákoskou mě donutila se přiblížit k tomu nejmenšímu, ale stále citelnému s prokresleným žaludem a masitými varlaty.
Až když jsem byl nad ním, jsem plně docenil to veliké zrcadlo…
Paní evidentně viděla můj strach a dost si to užívala. Moje pozice a hlavně i situace mi neumožňovala moc možností. Pár mířenými ranami mě donutila se k prvnímu dildu shýbnout a začít ho pomalu zpracovávat.
Jí se to však nelíbilo, tak mě chytla za zátylek a bez jemnosti zkusila, jak hluboko do krku mi ho nacpe. A to ne jednou, ale hned několikrát.
Strašně se mi smála, když se jsem kuckal, dusil a měl pocit, že horší už to nebude. Ale to jsem se zmýlil. A dost krutě.
Protože během dalšího trénování mého hlubokého hrdla, které jsem během víkendu ještě docenil, jsem v rohu místnosti viděl něco… z čeho mě opravdu zamrazilo…
