V Praze nejčastěji slýchatelné povolání dívek a žen mezi 18-40 lety. Barmanka je každá, co nemá postavu jako tanečnice, tu dělá totiž ten zbytek.
Je zvláštní, že manžel či přítel kolikrát doveze dívku až do práce a nenapadne ho, nebo dokonce ani nemá zájem zajít se podívat, jak ta jeho vlastně tancuje, vždyť ji tančit ještě nikdy neviděl. Nebo jak čepuje pivo, když dosud pracovala jako účetní či asistentka a vařila maximálně tak kávu pro šéfa. Něco snad tuší a nehodlá si to připustit? Nechce to vidět? Je si vědom toho, že by tato krutá realita zničila celý, dosud takřka dokonalý vztah?
Čas od času se nějaké to menší divadélko sehraje, ale v tu chvíli muži dojde, že je to jen trapná snaha přetvořit lež v realitu a přesvědčit ho, že nic není tak, jak vypadá. Jistě, tanečnice sem tam chodí tančit ve spodním prádle, i nahoře bez, akorát je potom trochu zvláštní, že se tanci věnuje v separé pokojíčku a vyjde ven s mokrými vlasy a rozmazaným make-upem…
O barmankách nemluvě, ty skutečně za barem v průsvitné sexy košilce neobsluhují, nedejte se mýlit, pánové.
Deseticentimetrové podpatky jsou na obsluhu také nevhodné, už jen proto, že se pod tácem plným piv prohýbají, takže více nepraktickou obuv pro toto povolání skutečně neznám. Na druhou stranu, pokud vaše drahá nosí s sebou jenom korkové pantofle, můžete si být napůl jisti, že na baru skutečně pracuje. Proč napůl? Nu, protože také může blafovat a sexy oblečky mít schované u kamarádky nebo v šatně v práci, což je také velmi časté.
„Já bych na to přišel!‘‘
Nepřišel, pokud se nebudete řídit heslem: důvěřuj, ale prověřuj. Finty jsou tak vychytané, že i největší čuchači se kolikrát nechají přelstít.
Dívky z malých měst a vesnic mohou dělat v centru barmanky, proč ne, ale jsou to většinou tak 2-3 ze 100. Hodně často se stává, že se při této práci seznámí dívčiny ze stejného města nebo okolí a pak dojíždějí spolu nebo rovnou to mohou být kamarádky či spolužačky ze střední/vysoké školy. Zajišťují si tak alibi, avšak nesčetněkrát se stalo, že pod nástrahou Damoklova meče, jedna druhou podrazila. Nezřídka to potom praskne na všechny, které s tím měly co dočinění, ale to jsou skutečně jen vzácné a ojedinělé případy.
Vezměme si z toho tedy to, že ženy potřebují ke svému životu spoustu peněz, ale zároveň chtějí být emancipované a došlo to v tomto směru tak daleko, že vidina tohoto zajištění vede jen a pouze přes postel. Ať už je to kariérní postup nebo zajištění rodiny, nabídka vlastního těla se nabízí sama o sobě.
Samozřejmě, spousta žen a dívek se nyní bude ohánět, že ony a prostituce – NIKDY!
Dámy, ruku na srdce, na onom často užívaném „nikdy neříkej nikdy“ jistě něco bude, nehledě na to, že ,,potrefená husa se vždycky ozve“. Následně se přes „práci, bez které nejsou koláče“ dostaneme až k tomu, že „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“…
