Johan Bidlo
Prožil jsem s Pepou během večera různé fáze milování. Ohleduplná příprava začala klystýrem a postupným roztahováním díry prsty a dildem. Při vnikání jeho chlouby do mých útrob mne sledoval a úsměvem povzbuzoval.
Nechal mne rozdýchat první rázné zasunutí čuráka až na doraz a bolestivé roztažení svěrače. Následně postupným volnějším přirážení jsem si zvykl na jeho ptáka a úplně jsem se uvolnil.
Potom otočený na čtyřech rozjel Pepa tvrdou mrdačku. Dostal jsem se do extáze a při tom samovolně vyvrcholil. Stříkal jsem mrdinu pod sebe, aniž bych sám nebo Pepa čuráka honil. Následovalo uvolnění, během kterého se Pepa změnil na něžného milence.
Během této relaxace jsem se přiznal, že mne o gay panictví nepřipravil Pepa, ale den předtím Petr. Pepu to zarazilo a reagoval: „To jsem nečekal“. Myslel jsem, že ho mé mrdání s Petrem mrzí. Ale vzápětí svou výhradu upřesnil.
„Předpokládal jsem, že Petr jako ženáč nemá o kluky zájem. Bydlel zde už delší dobu a vždy jezdil domů. Já jsem se o jeho život nezajímal. Mluvili jsme spolu jen o přestavbě domu. S Petrem se víc bavila babička. Dokud žil děda, nemohl jsem nikoho zvát domů. Tak jsem o Petrovi ani neuvažoval. Potom co děda zemřel, už za mnou občas přišel některý známý. Babička návštěvy tolerovala a já byl rád, že do patra babička ani Petr nechodili.“
Vysvětlil jsem Pepovi, že Petr jezdil domů kvůli holce. Jak mi pověděl, manželka už s ním nechtěla spát. Tak se z ložnice přesunul do samostatného pokoje a spolu už dlouho nežijí.
Pepa se zajímal jak jsem se s Petrem seznámil, kdo byl aktivní v našem sblížení a co nyní praktikujeme. Pověděl jsem Pepovi, že Petr má obavy, aby nás nenačapal spolu v posteli. Přestože zde bydlí v podnájmu několik let, neví, že je Pepa gay.
Naopak Pepa tušil hned první den při představování, že mám rád kluky. Na otázku jestli kouřím jsem prý nejdřív přisvědčil ano. Potom co jsem neviděl popelník, jsem se opravil, že jsem nekuřák.
Zajímalo mne proč se Pepa se mnou nesblížil dřív. Zdůvodnil to sledováním jakou mám povahu a zjišťoval mé názory, aby se později nezklamal. Byl jsem rád, že si oba rozumíme a doufám, že to tak zůstane.
Po přiznání, že mne o panictví připravil Petr, se důvěra mezi mnou a Pepou upevnila. Zůstal jsem u něj v pokoji. Při relaxaci během večera jsme se ještě víc sblížili. Bez rozpaků jsem Pepovi pověděl vše na co se ptal. Zajímal se jak se žije v malé osadě, jaké mám rodiče a co dělají. Zaujalo ho jak mne ovlivnil děda a co jsem s ním prožil. Vysvětlil jsem mu jak jsem postupně měnil můj samotářský život zásluhou Tondy. Pobavila ho i o má příhoda se sestřenicí Martou.
Mne zase zajímalo jak pokračoval jeho vztah s příbuznými poté co ho otec vyhodil z bytu. Zaujatě mi povídal co se za ty roky stalo a co prožil. Bylo toho dost. Mimo jiné mi pověděl:.
S mámou jsme si občas zavolali a párkrát se sešli, když přijela do Cholupic. Naopak s otcem se celé tři roky neviděl. Setkali se poprvé na pohřbu dědy, ale nemluvili spolu. Stále nemohl překousnout, že je Pepa gay.
Po tomto pohřbu měl dohady s tetou, která byla druhou dcerou dědy. Nelíbilo se jí, že dům převedli prarodiče na Pepu a nepamatovali na její děti. Zastala se ho babička, která potvrdila, že Pepa před převodem dům opravoval. Musel si vzít i hypotéku, aby přistavěl patro. Babička vyčetla své druhé dceři, že se celou dobu o Cholupice a o ně nezajímala a má starost jen o barák. Uklidnil ji její syn, můj bratranec, že on už si postavil svou vilu a nic nechce.
Nenasytná teta pak za další tři roky na pohřbu babičky měla další výstup. Pepa pozval všechny příbuzné na oběd do Cholupic do restaurace U Čámrse. Po obědě si šli prohlídnout dům, který Pepa jako majitel přestavil. Teta prolustrovala celý barák a vyzkoušela všechno oblečení po babičce. Odnesla si hromadu šatů, které strýc s velkým sebezapřením ukládal do auta. Komentoval to, že stejně nic z toho nebude nosit. Když si pak vybrala nábytek po babičce, strýc ji vynadal, že to stejně nemají kam dát a on žádný převoz do Náchoda nebude zajišťovat.
Jinak teprve při této prohlídce domu začal s Pepou otec mluvit. Došlo mu, že se Pepa nezmění. Po šesti letech se s touto skutečností smířil. Mezitím se jeho sestra vdala a má dva kluky, kteří prý otci nahradili zklamání z Pepova života. Je asi pravda, že čas všechno urovná, uvažoval Pepa.
Zajímalo mne taky jak se živil, když ho vedoucí v Sokolově z firmy vyhodil.
K tomu mi pověděl, jak po ukončení jako obchodní zástupce, sháněl novou práci a co všechno dělal, aby překonal období než si zajistil zajímavé zaměstnání. Byly to velmi pestré měsíce. Ze začátku byl v nějakém skladu, doplňoval zboží v obchoďáku, jezdil u pošty a rozvážel zboží pro firmu. To se mu nezamlouvalo pro nutné pravidelné docházení do práce.
Z nezajímavé práce mu pomohla babička. Jako rodilá Španělka se živila překládáním i jako průvodkyně. Překládala španělské firmě, která měla zastoupení v Praze. Firma měla pronajatý byt na Vinohradech. Protože občasným překládáním by se neuživila, současně v tomto bytě uklízela. Úklid se prý rychle zvládl a přitom firma babičce solidně platila. Pepa úklid po babičce převzal a nelitoval. Měl další zajištěné výdělky a mohl se věnovat i jiným aktivitám. Nyní uvažoval, že úklid ve španělské firmě ukončí, když měl další výdělky. To mne zajímalo, protože po nástupu do školy mám chodit na brigády jen o víkendech, pokud bude vedoucí potřebovat. Vyptával jsem se jak je úklid časově náročný. Pepa mi vysvětlil, že večer vynesl odpadkové koše a utřel stoly ve třech místnostech a v kuchyňce. Pracovníci si v kuchyňce hrnky od kávy případně talíře od jídla z mikrovlnky myli sami. Na konci týdne kdykoliv během víkendu stačilo jednou za dvě hodiny vytřít podlahy v celém bytě. Požádal jsem Pepu, aby se zeptal, jestli to můžu dělat místo něj. Dohodli jsme se, že Pepa bude dál oficiálně místnosti uklízet a já ho budu zastupovat. Výplatu mi bude dávat, aby se v účetnictví nic neměnilo. Stejně prý večer během úklidu už v kanceláři nikdo nebyl.
Časem mu babička pomohla taky jako průvodkyně. Měla se španělskými cestovkami smlouvy na provázení návštěvníků po Praze a v dalších městech. Pepa začal babičce nejdřív pomáhat, když hosté po ní chtěli večer doprovod a doporučení do známých pražských restaurací. To babička odmítala a Pepa se toho rád ujal. Se svou španělštinou bez problémů vyřídil mezi obsluhou a hosty všechny objednávky a dotazy. Španělé většinou preferovali návštěvy vyhlášených a zajímavých restaurací v centru Prahy. Například U Pinkasů, U Fleků, U Švejka, U Schnellů, U Medvídků, Malostranské pivnice a podobně. Problém byl jen v předběžné rezervaci. Ale Pepu v restauracích v Praze a ve městech kam jezdil znali a tak i na poslední chvíli dokázal zajistit místa pro zájemce.
Účastnil se s babičkou taky jejího průvodcování. Naučil se při tom lépe mluvit a španělsky dobře vykládat historii památek Prahy i v navštěvovaných místech. Už podle složení skupiny poznal o co budou mít zájem. Starší lidi chtěli vidět vedle vyhlášených památek: Karlova mostu, Hradčan, orloje, židovských a dalších památek i Pražské Jezulátko. Mladší se po klasickém okruhu zajímali o večerní život v Praze. Pepa místo babičky často vyzvedával skupiny na letišti nebo jezdil skupinám naproti. Pokud jeli autobusem, tak jim jezdil naproti a v Plzni je zavedl do Prazdroje nebo v Karlových varech provedl lázněmi. V Česku se skupinou jezdil taky do Českého Krumlova, do Kutné Hory a dalších měst.
Babička s přibývajícím věkem často přenechávala skupiny Pepovi. Delegáti provázející skupiny byli s ním s pokojeni a cestovky se změnou průvodce souhlasily. Od agentur předem dostával programy skupin a část pobytů zajišťoval. Podle plánovaných návštěv jednotlivých měst objednával v restauracích obědy a podle svých možností upřesňoval nebo prohazoval plány návštěv na jednotlivé dny. Průvodcovské provize jsou zajímavé a Pepa chce dál španělské skupiny po Česku provázet.
Zároveň měl dost času na navázání kontaktů s původními organizacemi, kterým dodával jídelní keramické soupravy. Tyto soupravy nyní zajišťuje přímo firma v Sokolově. K jídelním soupravám jim vozil plastové podnosy. Pepa na to navázal a pokračoval v dodávkách táců. Posílání samotných podnosů bylo málo lukrativní. Proto navrhl výrobci, aby začali lisovat taky plastové jídelní soupravy.
Nebylo to hned než s tím souhlasili. Nejdřív s vývojáři firmy vybírali vhodné materiály z hlediska zdravotního, výrobního a dlouhodobé životnosti. Pak se zaměřili na tvar nádobí, aby vyhovovalo myčkám a snadno se umylo. Na to navazovalo upravení podnosů pro jednotlivé nádobí. Následovalo hygienické schvalování a hlavně získání nových odběratelů. Pomohl mu známý z Ústřední vojenské nemocnice. Napadlo ho, že plastové jídelní soupravy by mohli používat vojáci. Sehnal adresy různých útvarů a s nimi projednal případné používání plastových jídelních souprav.
Musel získat potřebného množství objednávek, aby lisovna zařadila soupravy do výroby. Pak ještě pár týdnů trvalo, než v nástrojárně zhotovili a odzkoušeli formy a začali lisovat. Pepa po zkušenosti ze Sokolova se nechtěl vázat na podnik a založil samostatnou firmu (s.r.o.). Jako garanci za dodané jídelní soupravy se lisovně zaručil předělaným domem.
Na základě dřívějších zkušeností obchodního zástupce nechal v první várce vylisovat polovinu dojednaného množství jídelních souprav. Lisovna mu vše dodala během týdne. Pokoj v přidělaném bytě v patře a celá garáž byla zaplněna balíky jednotlivého nádobí a podnosů. Pepa koupil starší dodávku a jezdil v té době vícekrát v týdnu do útvarů v celém Česku, aby zboží převezl zájemcům. Z první vyrobené sérii prodal Pepa za půl roku tři čtvrtiny dodaných souprav. Nebyl ještě za vodou a musel čekat další dva měsíce, než byly zaplaceny všechny faktury a pak mohl uhradit pohledávku lisovně.
Během objíždění útvarů zjistil, že všechny soupravy hned neprodá. Někde zájem o soupravy trval, ale dodávky potřebovali později. Na nemocnice se nemohl obrátit, tam keramické nádobí zajišťovali ze Sokolova. Hledal další zájemce o jídelní soupravy. Zkoušel různé podniky a organizace. Uspěl většinou v nových školách. Návazně na to se zaměřil na jídelny internátů a vysokých škol. Doprodal zbývající soupravy z garáže a další dodávky objednával bez nutnosti ručit lisovně svým majetkem.
Začalo se mu dařit. Na rozvoz souprav do jídelen objednával přepravce. Sám vozil jen vzorky souprav k dojednávání nových zakázek. Rozšířil garáž a udělal z ní větší mezisklad. Uvolnil se pokoj, kde původně skladoval výlisky a předělal ho podle potřeby. To už žila jen babička, která tolerovala Pepovi návštěvy. Do pokoje si pořídil letiště, skříně se zrcadly, velkou televizi a další vybavení pro gay hrátky. Tento pokoj jsem nyní užíval s Pepou.
Johan Bidlo
