„Myslíš, že ten hnus, co máš mezi nohama, je hoden nějaké ženy?“ ječela jsem na muže v řetězech.
„Ne, ovšem, že ne, má paní.“ šeptal.
„Zachovej se jednou jako chlap a řekni mi to nahlas!“ použila jsem svoji oblíbenou frázi. Skrček v řetězech sebou rezignovaně zaškubal, letmo se mi podíval vzhůru do očí a je nepatrně zvýšil hlas, když opakoval předešlá slova. Nedalo se nic dělat, musela jsem ho znovu ztrestat. Obojek kolem jeho krku, k němuž jsem držela řetěz, jsem si přitáhla blíže s drsným trhnutím a muž se začal dávivě dusit. Počítala jsem pomalu do pěti, to byl ten limit, ta hranice. Potom jsem mu pásek povolila, začal v obličeji nebezpečně modrat. Pyj mezi jeho nohama ale neochabnul, naopak ztvrdnul ještě víc, pokud bylo možné.
„Ty kryso, ty kryple, tys mi nerozumněl?“ zpražila jsem ho několika nadávkami. Věděla jsem, že je bez šance, nebyl schopen se mi vzepřít a zvýšit hlasi byť jen o píď, prostě to neuměl. Kdo na něm napáchal takové psychické škody, to jsem se naučila neřešit, nepřemýšlet o tom, brala jsem to jako práci – slušně placenou a vlastně i docela zábavnou. Nemohu popřít, že mě občas to, co jsem dělala, nevzrušilo a nepřetáhla jsem hranice dění. Nebo naopak poslušné otroky trochu neodměnila a nenechala jim ochutnat taje svojí kundičky.
Tohle ale nebyl ten případ. Byl to ubožák. Navíc starý a odporný, přesně ten typ, kterému bych se na ulici vyhnula a v baru prchala, byť by na mně jen zastavil pohledem. Bavilo mě mu působit muka a ještě víc to, když nedokázal moje příkazy plnit, to pro něj samotného byl trest mnohem vyšší, než ty fyzické.
Několikrát jsem ho zmrskala po zádech svojí devítiocasou kočkou, mou oblíbenou pomůckou. Potom jsem mu odpoutala jednu ruku ze stojící kovové konstrukce a přikázala, ať se okamžitě odpoutá a klekne si na kolena jako mrzký pes. To udělal.
Obešla jsem ho dokola a viděla, jak lačně zírá na moje vysoké podpatky. Úchylák jeden. Stála jsem jen centimetr od jeho obličeje sklopeného k zemi. Potom jsem přešla k pultu s robertky a vybrala ten největší – černý, tlustý, gumový.
„Víš, co je tohle?“ zeptala jsem se ho a zamávala mu ptákem před očima. Než stačil odpovědět, udělala jsem to sama. „Jak bys mohl, tohle jsi u sebe nikdy neviděl. To, co máš mezi nohama není žádný péro ani jeho ubohá připomínka. Je to hnusná vytahaná kunda… a tím urážím hnusný vytahaný kundy, rozumíš? Nezasloužíš si nic jinýho, než mít to narvaný v zadku.“ sjela jsem ho.
Rozplakal se. Ani to mě neobměkčilo. Obešla jsem ho a narvala mu černé dildo přímo mezi hýždě, strachy se celý třásl a když jsem mu gumový úd tlačila mezi půlky, skoro omdlel a vykřikl. Ale vydržel to a s pérem vraženým mezi hýžděmi jako s ocasem vypadal jako malý pes. Byla jsem spokojená.
A i přes to všechno utrpení byl šťastný i můj klient. Dvě hodiny mučení přežil ten třasořitka jen tak tak. Ještě několik minut jsem jeho prdel penetrovala dildem a ponižovala ho salvou sprostých urážek, než řekl domluvená dvě slova „modrý pomeranč“ a hra přestala. Oblékl se, políbil mi ruku, vložil mi do ní tučný obnos a tiše odešel zabalený do saka s aktovkou v ruce. Tak zase příští úterý!
