Svíjel se pod mýma nohama jako mrzký červ. Zcela jsem jím pohrdala. Měl staré, mými předchůdkyněmi zmrzačené tělo. Byl bledý a vrásčitý. Jedinou známkou života byly jeho toužebné oči. Měl je vzrušením vytřeštěné a chabá připomínka penisu mezi kuřecími nožkami se stydlivš vzdouvala, jako by snad toužila po potěšení.
„Copak bys chtěl, ty špinavče?“ vyprskla jsem na něj přísným tónem.
„Líbat ti nohy.“ Zašpital poníženě. Vzduchem zaznělo prásknutí biče. Šlehla jsem ho pro potěšení několikrát po téměř neexistujícím pozadí.
„Líbat VÁM nohy, idiote!“ užívala jsem si patřičně svoji moc. Osvobodila jsem jeho tvář přilepenou k zemi a postavila nožku obutou do drahého lakovaného střevíce jen několik milimetrů od jeho nosu. Přerývaný dech orosil špičku boty.
„Lízej.“ Přikázala jsem mu. Posadil se jako kočka a opravdu mi začal olizovat špičky rudých lodiček. Ponořil se do té činnosti naplno. Pečlivě olízal každý milimetr. Zapojila jsem veškerou svoji kreativitu a napadla mě brilantní myšlenka.
„Přestaň, zoufalče.“ V mžiku toho nechal a upíral na mě vodnaté oči bez řas. „Na postel. Zády ke mně. Roztáhni nohy… víc!“ Pokračovala jsem ve strohé instruktáži. Okamžitě uposlechl každé moje slovo. Vyzula jsem si jednu z bot a uchopila ji pevně do ruky. Zvrhlý plán začal nabývat reálných rysů. Ostrým podpatkem jsem se blížila k obnaženým půlkám. Bílý kostnatý zadek versus rudá špička podpatku.
„Ani necekneš, nebo tě sešlehám!“ vyhrožovala jsem mu. „Hni se a budeš litovat.“ Nejdříve jsem jemně a laškovně přejela okrajem mezi dělící čárou jeho odporně bílých hýždí. To aby pochopil, co se na něj chystá. Aby se začal pořádně bát ještě předtím, než nastane samotná akce. Ten předčasný strach v něm podnítí daleko silnější emoce. Pochopil. Začal se nepatrně třást, ale nedokázala jsem odtušit, zda vzrušením či obavami. Snad obojím, byl na to dost zvrhlé prase. I já jsem byla zvrhlá a potěšená svou ideou jsem konečně dokončila ten akt. Surově jsem mu vrazila jehlovitý předmět přímo do análu. Zaskučel jako umírající zvíře.
„Řekni paní, jak moc se ti to líbí.“
„Moc, chci ještě, víc, víc.“
„Drž hubu!“ umlčela jsem ho a začala jeho díru penetrovat rychleji. Krev na podpatku mě neodradila, ale rozhodla jsem se na chvíli zmírnit, aby ten akt vydržel co nejdéle.
„Hodný kluk. Paní je potěšená. Za odměnu si můžeš sahat na tu svou malou zrůdičku. Udělej si pro paničku dobře.“ Jako v transu si začal sahat po postaveném penisu, vypadal jako opotřebovaná a stokrát ořezaná tužka, byl malý a seschlý jako kus starého dřeva. Ubožák si začal pyj třít dlaní a hekal u toho jako postižený stařec. Nepřestávala jsem ho píchat svým střevícem, až byl celý od krve, ten blázen ale chtěl víc a sám se mi na botu nabodával a nepřestával masturbovat. Začínal se dostávat do nejlepšího…
„Přestaň.“ Poručila jsem mu, když vypadal, jako že se vystříká. Jeho touha byla silnější, nepřestával a po vteřině z něj začala stříkat bílá tekutina. Udělal se a to nemohlo zůstat bez trestu. Okamžitě dostal ochutnat mého biče. Úplně jsem se odvázala, bolestí se svalil z postele a s hrudí vztyčenou vstříc mým ranám a šíleným úsměvem se nechal šlehat do bezvědomí.
Nechala jsem ho tam, aby přišel k sobě o samotě. Byla to běžná praxe. Před domem jsem si zapálila cigaretu, kabát si přitáhla blíže k tělu a vydala se k autu.
Ještě mě čeká jeden kšeft.
