Byl pátek a po čtrnácti dnech jsem jel vlakem z kolejí domů. Věděl jsem, že do posledního vagonu vždy nastupuje málo lidí, a proto jsme s Petrou – mou spolužačkou měli kupé jen pro sebe.
Petra je asi metr sedmdesát vysoká dívka, trošičku oplácanější a má velké ne zrovna pevné kozičky. Už od druhého semestru se se mnou moc nebaví, jen když něco potřebuje a to ji to dám vždy patřičně sežrat. Nesnáším lidi, co přijdou jen, když něco potřebují.
Cesta ubíhala rychle, napadlo mě však, že rozlousknu otázku, proč se se mnou vlastně nechce bavit. Vstal jsem a zablokoval jsem dveře kupé a zatáhl závěsy. Petra na mě nechápavě zírala.
„Petro, už dlouhou dobu mi leze na nervy, že se mnou nepromluvíš ani slovo. Čím to?“ a sedl jsem si zpět naproti ní.
„Nechci se o tom bavit.“ řekla, aniž by se mi podívala do očí. „Ale mě by to sakra zajímalo?!“
„Tak řekneš to nebo?“ zvyšoval jsem hlas, ani nevím, kde se to ve mně bralo. „Drž už hubu, řekla jsem, že ti to neřeknu!“
To mě rozlítilo. Vstal jsem a posadil se vedle ní. Nechápala, proč jsem to udělal. „Odprejskni,“ ani to nestihla říct a silou jsem ji pomalil na můj klín zadečkem vzhůru a začal jsem ji po něm zběsile plácat.
Jednou rukou jsem ji obratně chytl za ústa, tak aby nemohla křičet a druhou rychle stáhl rudou sukni, kterou na sobě měla. Trhala se, ale vší silou jsem ji držel a začal ji znovu plácat, teď už po holém zadečku.
„Tak už si se mnou budeš povídat?“ řekl jsem celý vzrušený. Rychle kývala na znamení, že ano. „Ale ono, už je pozdě. I tak tě budu muset potrestat.“ Znovu sebou začala škubat, ale nebylo to platné. Zadeček už měla celý červený od plácanců. Rukou jsem sjel mezi její půlky a níž, ucítil jsem, jak se její kundička chvěje a je celá vlhká. To mě nabudilo ještě víc, abych pokračoval.
Pomalu jsem začal prstíky laskat její mušličku a dobývat se dovnitř. To se vzhledem k tomu, že celá doslova tekla blahem, podařilo okamžitě. Jemně jsem ji masíroval a ona se uklidnila. Těžko říct, zdali už byla smířena se svým osudem nebo kvůli tomu, že se jí to tolik líbilo.
Po nějaké době jsem přestal a jemný tahem ruky jsem ji pomohl vstát. Odepl jsem pásek a stáhl si kalhoty i s trenkami, z nichž vypadla moje stojící kláda. Ani nedutala. Ani jsem se neobtěžoval se stahováním její volné blůzky, jen jsem ji hrábl do výstřihu a vyndal ty její kozičky na denní světlo. Jsou tak velké, víc než jsem si představoval. Začal jsem si s nimi hrát, tahal ji a kousal do bradavek. Až tlumeně sténala. Dusila to však v sobě.
Když jsem se nabažil jejích koziček, sedl jsem si a Petře pokynul, aby si s roztaženými nohami sedla na mě. Neváhala a hned udělala to, oč jsem žádal. Předtím než dosedla, zavedl jsem ji svůj penis do její žhavé kundičky, až to mlasklo.
Seděla tak čelem ke mně a já se znovu mohl věnovat jejím kozičkám, zatímco ona sama začala zkušeně přirážet. Její buchtička byla poměrně úzká, i přestože byla trochu při těle a tak tlak způsoboval stále větší napětí v mém penisu. Přirážela jako kovbojka.
Cítil jsem, že každou vteřinu budu a Petra si toho všimla. Briskně ze mě sesedla, klekla si podlahu, vzala můj penis do ruky a už ho tlačila do úst, jak jen hluboko to šlo. Začal jsem divoce stříkat a plnit její krásnou pusinku horkým spermatem. Ochotně polykala a vysála ze mě každou kapičku.
V samém opojení jsme si nevšimli, že vlak už zastavil v naší stanici a pokračoval dál v cestě. Co se dalo dělat, vystoupili jsme na další zastávce a počkali na vlak jedoucí zpět. Celou cestu zpět jsme si povídali a při loučení mi Petra řekla, že by si to ráda zopakovala.
Fotografie: lectrique vlak (vůz 04) legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
