Levandulová sůl vlastní výroby opojně voněla. Přitáhla kohout a intenzivní proud teplé vody směřovala zcela přesně. Vzrušená byla ihned. Gejzír slasti vytryskl jak pramen toužící objevit svět. Rozkoš cítila hluboce v sobě ještě dlouho poté a představovala si ho, jak se s ním miluje. Cítila, že by brzy přišel další orgasmus, ale měla vážné obavy, že její srdce tu nádheru nevydrží a pukne.
Slastně se vysoukala z vany a líně si otírala tělo hebkou osuškou. Koupil ji jí kdysi muž na pláži od rastamanů, jak jim říkala, i když on jí vysvětloval, že s rastamany onen černý obchodník opravdu nemá snad kromě dredů nic společného. Ale motiv na osušce, modř modřejší než moře, ten opustit nedokázala.
Ustrojila se ležérně, do modrého pleteného svetru s perleťovými tečkami a velkým rolákem a nasoukala se do riflí. Okolo krku si ovázala bílou dlouhou šálu, která se jí ve větru pletla mezi nohama a na hlavu si nasadila ušanku, kterou jí kamarádka přivezla z Islandu. Měla dokonce fóra, takže jednou nepřijde pozdě.
Chtěl, abych se sešli u Týnského chrámu. Praha nevypadala na adventní čas, tak jak si ho představovala. Chyběl jí sníh. Náměstí bylo plné turistů, velkého vánočního stromu a koled. Políbili se nesměle, jako poprvé. Vzal jí za ruku a vykročil směrem z hluku. „Kam jdeme?“, ptala se. „Nech se překvapit“, odpověděl a dál ji mlčky vedl ulicí. Na malém náměstíčku, které opravami dostalo novou tvář, se zastavil. Vyndal z kapsy cosi – byl to šátek. „Zavři teď oči“, zašeptal jí do ucha.
Mlčky ho poslechla. Chladné hedvábí ucítila na obličeji a rukou zašátrala před sebou. Bavilo ji mlčet a nechat se vést. Chytil ji v podpaží a pevným krokem přecházel po kostkách tak, aby zakopávala co nejméně. Přibližoval se k ní hlasitý hovor skupiny lidí. Téměř všichni mluvili anglicky. Teď už si jich všimli, někteří se smáli, někteří pokřikovali, cítila ale milé podtóny. Hluk zesílil a ucítila kouř. Zastavil a slyšela, jak otevírá zřejmě dveře. Jistě vstoupili do nějaké restaurace. Hučelo to jako v úle. Prodírali se mezi lidmi, cítila cizí vůně mužských a ženských parfémů a vnímala ostatní, do kterých nechtěně narážela. Zašli do vedlejší místnosti, dál od baru. Nebo pultu? Tady bylo znatelně tišeji. Zastavili se. Chytil ji za obě ramena a jemně ji posadil. Pak jí odvázal šátek.
Seděla na tonetce s opěradly u stolu ze starého šicího stroje. Na dřevěné desce se ve skle mihotala bílá svíčka. Dívala se přímo do krbu, kde oheň tančil mezi poleny. Před ním byl na bíle kožešině natažený vlkodav. Nic a nikdo ho nezajímal. Od vedlejších stolů se usmívali. Bála se, že se rozbrečí. Krása okamžiku ji ochromila. Rozhlížela se dál. Za velkým oknem postávali kuřáci, které před okamžikem slyšela, v ruce půllitry piva. Objevil se mladík v kostkované vestě.
„Dvě piva“, objednal Peter. Oči se mu smály a nechal ji ještě, ať se nadechne. Nemělo smysl nic říkat. Sklenice o sebe bouchly a černý mok klouzal do krku. „Včera jsem tu dopoledne potkal Boba Geldofa“, řekl jí a nezastíral nadšení.
Nevěřícně na něj zírala. Pak si vzpomněla, že v rádiu zaslechla, že přijel do Prahy na koncert. Praha s železnou oponou zadupanou v zemi lákala teď mnohé, o kterých jen snila.
„A co dělal? Jak vypadal?“, ptala se a nemohla tomu stále uvěřit. „Seděl támhle“, ukázal rukou na malý stolek u okna, „a četl noviny. Vypadá starší než ze Zdi“, usmál se na ni. „Ale je pořád sexy, jak bys určitě řekla.“
Zasnila se. Potkat ho tak. Dívat se na něj, jak pije kávu. Nebo pivo? Je přece v irské hospodě. Nebo skotské? A co je vlastně on? Není to jedno? Není! To je obrovský rozdíl. Začali se o tom bavit. A pak o něm. Samozřejmě. Co to asi muselo znamenat pro Petera, který má hudbu pod kůží, v dechu, žilách, mozku, srdci, prostě všude. Musel být úplně vyřízený. Určitě by si k němu nejraději sednul a říkal mu, jak má rád jeho hudbu.
Podívala jsem se na něj. „Mluvil jsi s ním?“ Usmál se se zarděním. „Jo. Očima. Když hrál Kenneth Jarrett, jenom jsme se na sebe podívali a usmáli jsme se.“ Ach jo. To je síla. Z tohodle se umírá.
Další sklenice. A další. Pak si sedla k Vlkodavovi o on se nechal hladit. Pak skončila na baru a v ruce byly nějaké panáky. Pak potřebovala nutně na vzduch a pryč. Vyběhli ze dveří a smáli se. Běželi ke Kozímu plácku a najednou jí to došlo. Okolo nich tančily veliké sněhové vločky. Praha byla poprášená a bílá jí tak slušela. Natlačil ji do výklenku vchodových dveří a začal ji líbat. „Veselé Vánoce“ zašeptal a ona zavřela oči. Nastavila před sebe ruku a nechala vločky tančit na dlani.
