Šel jsem lesem. Šel jsem dlouho. Byla tma a já neviděl na krok.
„Jo, tohle byl dobrej nápad, chlape. Aspoň baterku sis mohl vzít. Ale ne, na co baterku, ty přece ve tmě vidíš moc dobře!“ Křičel jsem na sebe a dál se prodíral lesem, i když jsem netušil kam. Pak jsem mezi stromy zahlédl problikávat světélko. Trochu jsem se uklidnil a opatrně se k němu vydal. Když jsem se dostal dostatečně blízko, zjistil jsem, že je to malá dřevěná chata. Zaklepal jsem na dveře a pomalu je otevřel.
„Ahoj Pavle,“ ozvalo se z chaty, „neboj, jen pojď dál. Už se na tebe těším.“
Zaváhal jsem, ale nakonec jsem vstoupil. V útulné chatce na posteli seděla nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Sušila si dlouhé vlasy ručníkem, po jejích jemných ramenou stékalo pár pramínků vody. Ty, co stékaly po jejím štíhlém krku, zachytával druhý ručník, do kterého byla oblečena. Polkl jsem a snažil se uhnout pohledem. To jsem ale nedokázal.
„Jen se dívej. Čekám tu na tebe. Pojď blíž…“
V ten moment mi nepřišlo nic zvláštního ani podezřelého. Vůbec nic. Šel jsem k ní a bez váhání ji políbil. Přitáhla si mě k sobě.
Leželi jsme v posteli dřív, než jsem si stihl uvědomit, co se děje. Díval jsem se na ni, ona se usmívala a svými jemnými prstíky mě hladila ve vlasech.
„Tak co se mnou uděláš? Nechceš si sundat tu košili?“ S těmi slovy mi začala rozepínat knoflíky. Nevydržel jsem. Strhl jsem ze sebe košili, vzal jsem ji a přetočil se tak, abych ležel pod ní. Rozmotal jsem ručník, co měla kolem hrudníku. Když jsem ji uviděl, úplně jsem přestal myslet.
Vzal jsem ji a položil ji zpátky na postel, líbajíc ji všude, kam jsem jen dosáhl. Tiše vzdychala a hladila mě po holých zádech. Potom mi sáhla do kalhot. Nahmatala ho a začala si s ním prohrávat.
„Chci ho…“, zašeptala a trochu mi stáhla kalhoty. Úplně jsem se svlékl, roztáhl jí nohy a políbil jí na vnitřek stehna. Rukou jsem jí sáhl mezi ně. Byla úplně vlhká. Strčil jsem do ní prst. Hned začala vzdychat, jako by měsíce neměla sex. Ještě chvíli jsem si užíval pohled na její slastí se svíjející tělo a vstoupil jsem do ní.
S každým mým pohybem vykřikla, pevně mě svírala, tlačila mě k sobě blíž. Kousala mě do krku, škrábala mě na zádech, byla jako smyslů zbavená. Já na tom nebyl o nic líp.
Najednou byla tma. Když se vrátilo světlo, byl den. A já ležel v lese, na zemi, nahý. Kolem mě bylo rozházené mé oblečení a po chatě ani té podivné ženě nebylo ani stopy.
