Většinou chodím dopoledne, ale teď jsem udělal výjimku. Zůstal jsem až do zavíračky a krom mě a recepční tam zůstala už jen Maruška.
Je to drobná holka, světle hnědé vlasy, malá prsa, hezký pevný zadek, ale bohužel je zadaná, jako většina holek z fitka. Působí fakt mladě, ale 18 už jí bylo před 3/4 rokem. Řekli jsme, že ještě potřebujeme cvičit, a protože nás už recepční zná, tak nám jen na pultu nechala klíče, ať pak po sobě zamkneme.
Chvíli jsem cvičil a sledoval Marušku, v těch uplých světle modrých legínách jí to vážně seklo. Byla zabraná do cvičení, takže mě asi ignorovala. Začal jsem se pomalu přibližovat.
Ona pořád nic. Stojím kousek od ní a lehce ji pohladím po jejím zpoceném zadku.
Ona na mě vyjeveně „Co děláš?!“ Já na to jen „Promiň, nechal jsem se unést. Víš o tom, že mám přítele, tomu by se to asi nelíbilo.“ Já na to. že to samozřejmě vím.
Chtěl jsem jí říct něco jako, však to není nemoc, jak se říká. Ale nakonec jsem si to nechal pro sebe a řekl jsem jen. „A to je problém? Pro mě ano.“ odpověděla.
Byl jsem ale neoblomný a pokračoval s doteky. Nakonec se nenechala dlouho přemlouvat a začala mě taky hladit. Přes trenky bylo cítit, jak se mi staví péro.
Pak už nebylo cesty zpět. Sundal jsem z ní legíny, ohnul ji přes stroj, kde předtím cvičila a pořádně jsem jí ojel. Rozhodně se jí to líbilo.
Možná ji vzrušovalo i to, že nás u toho mohl někdo chytit. Pak jsem se na ni vycákal a rozloučili jsme se. „Bude to naše tajemství, ano?
Nerada bych, aby se to někdo dozvěděl a už vůbec ne můj Kamil! Jasně“ odpověděl jsem. Pak už teda nikdy pokračování nebylo, ale vždycky když ji tam vidím, tak si na to vzpomenu.
Image by Sascha Hoffmann from Pixabay
