JarynXXL:
Byla už skoro tma. Prodíral se hustými křovinami, plnými trní, které mu rozdíralo srst na tváři, trhalo na cáry to, co zbylo z jeho oblečení. Vracel se z lovu z prázdnou. Celý den trmácení po skalách a hlubokých údolích, která v tomto ročním období prostoupil chlad.
Kaluže pokryl led a ten jen stěžoval jeho běh, ve chvílích kdy pronásledoval zvěř, která se tu a tam zjevila před jeho dychtivýma očima. Laň stačila několika rychlými skoky zmizet v houštinách, zajíc v hluboké trávě. Neúnavně však sledoval každého živého tvora. Toužil drtit jeho kosti, cítit krev stékající mu po dlaních. Avšak temnota, která přišla s rychlým nástupem večera, mu v tom zabránila. Proto obrátil kroky ke svému sídlu. Těšil se na oheň a praskání hořícího dřeva v krbu, láhve jiskřivého a chladivého vína a k tomu, pod stříbrnou poklicí, vonící, horká pečeně, obložená grilovanou, ostře kořeněnou zeleninovou směsí.
Omáčníky, ze kterých stoupala horká pára a orosená, pečlivě přiklopená mísa s přílohami. Skoro cítil všechnu tu vůni koření a horkosti, která se nad stolem střetávala s chladivou a sladkou vůní několika druhů ovoce, které se třpytilo na míse ve světle pochodní a svící. Ano, již se nemohl dočkat, až se pustí do jídla, zatím co jeho znavené údy budou odpočívat, pohodlně natažené pod stolem a On sám rozvalen v křesle bude jen líně ochutnávat ty dobroty které ho čekají.
Zapomněl rázem na jizvy na rukou a tvářích, na zaschlou krev na nich. Nevšímal si oděvu, zničeného celodenní honitbou, rozedraného až tak, že na jeho tělo pronikal chlad pozdního podzimního večera.
Proklouzl bránou a hnal se po schodech do jídelny. Cestu mu ozařovaly pochodně, vetknuté do otvorů ve zdi. Rozrazil dveře do jídelny a tady bylo vše jak si představoval. Z krbu mu vstříc jasně zářily vysoké plameny, jejichž teplo pocítil hned jak vstoupil do místnosti. Svíce na kruhovém lustru ozařovaly stůl a dodávaly třpytu všemu nádobí na stole pod ním. Svalil se na polštáři vystlané křeslo a strhl poklici s mísy s pečení. Nevěřícně strnul. Oči zíraly nechápavě do mísy. Z jeho hrdla se vydral zvířecí řev. V míse se válelo pouze několik ohlodaných kostí. Jako smyslů zbavený začal odkrývat další nádoby, obracet láhve vzhůru dnem. Vše bylo prázdné! Až teď si všiml, že na míse na ovoce je pouze několik pecek a otrhané zbytky hroznů. Někdo objevil jeho skrýš a zneužil chvil, kdy se on sám trmácel divokou pustinou za kořistí. Věděl, že dnes už mu dům sám od sebe nic nevydá. Vypil proto zbytek chladné omáčky z omáčníku a doplnil to několika kolečky studených opékaných brambor, které se zbyly na dně jinak prázdné mísy. Někdo vše snědl a pak zmizel ve tmě. Nyní už chtěl pouze jedno – vrhnout se na lože, zahrabat pod pokrývky a spát až do rána, kdy ho bude čekat stůl s připravenou snídaní. Již po cestě do ložnice strhal ze sebe cáry svrchního oděvu a zbavil se vysokých kožených bot. V ložnici ho však čekalo další překvapení. Svým čichem poznal přítomnost někoho cizího. Vrátil se proto bleskově na chodbu, aby vytrhl ze stěny jednu z pochodní a hned se s ní vrátil.
Je těžké říci, co v tu chvíli plálo v místnosti více, zda pochodeň, nebo Jeho oči. V nejzazším koutě spatřil schoulenou a krčící se postavu. Byl to cizinec, podle oblečení kupec, který, třesoucí se strachy, padl před ním na kolena i když zřejmě ještě před chvílí spal, tak jak byl oblečen, v jeho posteli. Tak to prozrazovaly stopy na přikrývce a polštářích. Cizinec se mu ani neodvažoval pohlédnout do tváře, pouze drmolil prosby, kterými chtěl zachránit svůj život. Sliboval splnit i nemožné.
Nedbal na jeho prosby a chtěl ho zardousit, vytrhnout srdce z těla, jeho střeva roznést po lese, jako znamení, že do těchto míst nikdo z lidí nesmí. Na poslední chvíli si ale všiml, že na nočním stolku, leží v otevřeném pouzdře, uložen na temném sametu, šperk podivné, velice jemné krásy. Jemňoučký diadém, který určitě nebyl určen pro vdanou starší ženu, ženu, která by odpovídala věku ubohého kupce, stále ještě klečícího u jeho nohou a čekajícího na ortel. Tento jediný pohled na šperk ho přivedl na mnohem úděsnější myšlenku, než byly ty které ho napadaly před chvílí. “Máš dceru?” zaskřehotal a muž na zemi se jen zachvěl: “Ano”, zašeptal takřka neslyšně.
“Odpřisáhni mi, že ji za mnou pošleš pro diadém, jinak zemřeš a ona se nikdy nedozví, co se s tebou stalo!”
Cizinci nezbylo nic jiného, než se zavázat onou hroznou přísahou.
“Dokážu vypátrat i tu nejmenší zvěř a běda jestli budeš chtít porušit svoji přísahu, pak tě čeká ta nejstrašnější smrt a nejen tebe!”
Zaslechl za sebou kupec temnou hrozbu, ve chvíli, kdy zmaten opouštěl dům.
Když doputoval domů, všechny překvapilo jeho chování. Nejdříve to byla radost se setkání s blízkými, pak ho ale dostihla krutá a neúprosná přísaha. Nejraději by se vrátil sám do tajemného domu v hustém lese a nechal se zabít, ale věděl, že jeho obyvatel by se stejně nespokojil pouze s jeho životem. S obavami vypověděl vše své dceři. Ta pochopila hned, že není zbytí, že musí přijmout to, co jí přinesl krutý osud. Oblékla si na cestu šaty o kterých byla přesvědčena, že už je nikdy nebude potřebovat. Byly to šaty svatební, které měla připravené, aby jí posloužily, až se otec vrátí z obchodní cesty a až jí najde vhodného ženicha. Pečlivě se učesala a nalíčila. Když se pak ale viděla v zrcadle, připadalo jí, jako by vše co měla na sobě patřilo do truhly, do bílé truhly pro pannu, která opustila svět tak záhy, že se ani nedočkala vlastní svatby.
Otec ji pak beze slov přivedl na okraj lesa, kde se s ní rozloučil a ukázal jí lesní pěšinu vedoucí do hloubi lesa až k tajemnému domu s jeho hrůzným majitelem.
Když přišla dívka na místo, dech se jí tajil úzkostí, jen co pootevřela temnou vrzající bránu. Nikdo ji nepřivítal. V domě ji čekala hluboká tma. Na stěnách schodiště visely temné obrazy na kterých zahlédla v posledních záchvěvech světla jakési podivné bytosti. Pod nohama jí zaskřípaly střepy. Na schodech se válelo rozbité zrcadlo. Vystoupala do patra. Ve tmě nahmatala dveře a kliku. Otevřela a vstoupila. Čekala ji jen ta nejčernější temnota v jejíž nekonečné hlubině pouze vytušila nějaký pohyb. Pomaličku po krůčcích postupovala tímto směrem. Srdce jí tlouklo jako zvon. Na ruce ucítila závan, jako by kolem ní někdo tichounce prošel a vzápětí uslyšela, jak za ní zabouchly dveře. Byla v pasti. Naslouchala, zda není v místnosti sama a jako odpověď na tuto otázku ucítila na svých zádech dotek. Někdo stál za ní. Málem vykřikla hrůzou, ale ve stejnou chvíli ucítila na svém krku odzadu polibek. Byl jen letmý a nesmělý, ale teplý a laskavý. Vzápětí ucítila ze strany další a pak další a to už se jí polibky sypaly ze stran po krku a začaly se jí dotýkat ušních lalůčků a tak se v ní začalo probouzet nesmělé vzrušení a to zahánělo strach, kterým byla do té chvíle naplněna. A pak to však přišlo! Rukávy měla pouze k loktům a její ruku pohladila teplá lidská dlaň a poté i druhou. Neznámý ji začal opatrně osahávat. Jeho doteky zjišťovaly, jak je oblečená. Nejdříve jen zlehka, jako by si chtěl zapamatovat její oděv, jeho umístění na jejím těle.
Tyto doteky mu však ale dodaly na smělosti. Zkoumal útlost a pevnost jejího pasu, pak dlaně vystoupaly nahoru a uchopily její prsa, sevřená šněrovačkou. Cítila, jak se jí zvětšují bradavky. Jeho dlaně to zaznamenaly také. Chvíli si s bradavkami pohrávaly, hladíc je přes tkaninu, pak ale vnikly hlubokým dekoltem dovnitř a ona cítila jeho silné prsty, přejíždějící dvorce a tisknoucí bradavky tak, až jí to působilo bolest. On, jako by to z jejího pohybu vycítil, ji pustil a začal se zabývat knoflíčky na blůzce. Tlak který cítila na zadečku zesílil. Ve chvílích, kdy se pokoušela odhadnout Jeho velikost, se halenka rázem uvolnila. On tak získal přístup k její šněrovačce, rozvázal ji a začal povolovat. Napadl ji prudký chlad, který ovanul její uvolněná prsa, ale na krku ji ve stejný okamžik začaly hřát další polibky.
Málem omdlela, podklesla v kolenou. On ji podepřel a začal tlačit do temnoty před ní. Narazila do nějakého nábytku, bylo to měkké, byla to postel. Jediným pohybem ji pootočil a zároveň jí strhl halenku i se šněrovačkou. To už pocítila polibky i na ňadrech a mezi nimi. Přepadla dozadu a zdálo se jí, že její pád je nekonečný, ale měkce dopadla do peřin za ní.
Horní část těla měla již nastálo obnaženou. Nohy tiskla strnule natažené těsně vedla sebe a střevíčky se stále ještě bořily do koberce, který cítila na podlaze. Jeho ruce je však rychle nahmataly a vyzuly ji. Cítila se úplně bezmocná, asi jako panenka vytažená z krabice a hozená na postel v dětském pokoji. Přitiskla nohy ještě více k sobě, ale Jemu tak jen umožnila, aby jí vyhrnul sukni co nejvýše.
Neodvažovala si už ani představit, jak teď sama vypadá. Jeho palce vnikly pod podvazky a prudkým trhnutím je buď rozepínaly a nebo trhaly, aby pak mohl zbytek podvazkového pásu přetáhnout vzhůru a ten pak přidržoval zbytky oblečení vyhrnuté a ta část jejího těla o kterou měl nyní největší zájem byla bezostyšně odhalena. Na odkrytých pásech stehen nad podvazky cítila, kromě Jeho dotyků, také silný chlad. Pokoj nebyl vůbec vytopen.
Sukně, spodničky a pas, nahrnuté pod zadečkem a zepředu až pod prsa ji bránily v dýchání, pokusila se trochu uvolnit a nadzvednout se. On však, jako by na tento okamžik čekal, se rázem zmocnil jejích kalhotek, uchopil je pevně s obou stran do rukou a strhl je prudce dolů, nestačila ani dostatečně rychle přirazit kolena k sobě, aby mu zabránila ji obnažit.
Chtěla se co nejrychleji dostat z jeho blízkosti a odtlačit se od něj co nejdál nohama, ale tím je pokrčila a On toho, jako by viděl i ve tmě, využil a její nohy rozevřel za kolena, co nejvíce od sebe.
Nedokázala se od hrůzy už ani pohnout a pocítila chlad i hluboko v sobě v místech, kde byla jen ta nejčernější tma. Jeho svaly však povolily, přestal se hýbat. Sama, aby Mu nezavdala příčinu k něčemu nepředloženému, se také ani nepohnula.
Pociťovala mrazivý chlad mezi stehny a zároveň i horký pot který jí vyvstal na zádech, stále ještě uvězněných v sukni a spodničkách. Chvěla se jí stehna a zároveň tlouklo srdce. Její ňadra se zdvíhala nahoru a dolů v nepravidelném rytmu.
Opět napjal svaly, chtěla hlasitě vykřiknout, když tu ucítila tam dole ve tmách něco hebkého a vlhkého, co přinášelo teplo a bylo docela příjemné tam, kde se jí ještě nikdo cizí nedotýkal. Nejdříve nevěděla, co se děje, ale protože cítila Jeho hlavu na svých stehnech a také podle zvuků, které se k ní s těch míst donesly, pochopila – On ji vylizoval.
Cítila stud a horkost, která se jí drala do tváře, ale že to vše bylo mnohem příjemnější, než očekávala, poddala se tomu, zatímco se její údy, znavené předchozím odporem, uvolnily a samy od sebe mu umožnily pokračovat.
Neustával a tak to byla spíše jen nezvykle velká vlhkost a vzrušení, co ji překvapovalo, než to co s ní dělal. Vlhkost ji stékala mezi nohy a štěrbinkou u zadečku a začala tvořit na peřině chladivou skvrnu. Přinutilo ji to postupně nadzvedávat zadeček a její střed tím byl stále více přístupnější. Začal si pomáhat prsty a to až tak, že ve chvíli, když do ní již nemohl hlouběji proniknout, ji to zabolelo, ale On v tu chvíli povolil a začal citlivě rozevírat její štěrbinku a pohrávat si vpředu nahoře s jakýmsi velmi citlivým místem jejího těla, až se začala svíjet a vzdychat více a hlasitěji. Jeho jazyk ji už dokázal propátrat natolik, že jí připadalo zbytečné se čemukoliv bránit.
Tu se nad ní nahrbil, jako by něco očekával a znásobil v ní pohyby svého jazyka. Pod zadečkem se jí vytvořilo malé chladivé jezírko, které tak studilo, že se vzepřela a nadzvedla. Chtěla se ho tímto pohybem také, alespoň částečně, zbavit.
On však ji uchopil oběma rukama v bocích a zároveň k ní přisunul spodní částí svého těla! Co to ale bylo? To již nebyl poddajný jazyk! Něco ji tam dole uprostřed drtilo, pronikalo do ní, něco se v ní trhalo. “Aaaaaach!!!” vydralo se z jejích úst. Ve vzduchu byla cítit krev, kterou pumpovalo její srdce ve stále prudším rytmu a On, bez ohledu na její bolest a sténání pronikal do jejího středu, aby pak, ve stejném rytmu, tyto průniky opakoval.
“Aaaaa aaaaa aaaaaa!!!!” sténala, jako v nemoci, ale hned na to Mu, jako smyslů zbavená, nastavovala svůj rozbolavělý, rozervaný otvor. Steny bolesti se v ní začaly proměňovat ve vzdechy plné vášně. Toužila rozdrtit vchod do své jeskyňky o okolí Jeho nástroje, jehož účel a vzhled pro ni zůstával stále skryt v temnotě. Ale to vše, co se v ní odehrávalo do té chvíle, se začalo násobit, každý Jeho pohyb to zesiloval. Začala křičet, ale její výkřiky zněly tak, že jej v této činnosti spíše povzbuzovaly.
On už také nebyl potichu, prudce oddychoval a přidával silné zvířecí zvuky. Mrdal ji zběsile, ale jí tělo nekladlo žádný odpor, ale daleko víc mu napomáhalo a její pohyby tak byly stejně zběsilé, jako jeho. A náhle v ní vše vybuchlo, bříško se chvělo a nafukovalo krátkými rychlými pohyby, zatímco On ji objal ze vší síly a nedovolil jí se od něj ani na milimetr vzdálit. Cítila jak se v ní něco chvěje a vzápětí ji zaplnila horká chvějící se vlhkost a Jeho tělo se na ní zhroutilo. Cítila neskutečnou váhu, která ji chtěla rozdrtit.
Leželi bez hnutí, do jejich těl začal pronikat chlad. Přetáhl přes ně jednu z přikrývek, která se předtím zpod nich uvolnila. Objal ji zezadu. Přitáhla si jeho ruce tak, aby se jí dotýkal prsou. Zamručel a krátce ji kousl do ucha. Natočila se k němu obličejem a zašeptala směrem k jeho uchu: “Ty jsi ale NETVOR!!!”, zatímco v jejím těle postupně utichala předtím rozpoutaná bouře.
