Když vyšla před kasino, zachvěla se zimou. Bylo mnohem později, než čekala, ztichlé ulice se nořily do barev neonů a na východě už svítalo. Vše se zdálo podivně mdlé a neuvěřitelné, jako by se jí to ani netýkalo. Ve skrytu duše však věděla, že to, co si odnesla z kasina je opravdové.
Ještě nikdy tolik neprohrála. Děsivé věci, které se v posledních dnech staly v jejím okolí, jí však tentokrát donutily pokračovat ve hře, přestože něco v ní vědělo, že už dávno překročila mez. Teď neměla ani na to, aby zaplatila za taxi a nevěděla, co má dělat.
Z drobné kabelky vytáhla telefon. Byla ráda, že ji nenapadlo dát ho do banku, protože jinak by o něj určitě přišla. Chvíli listovala mezi kontakty a přemýšlela o tom, komu zavolat. Komu věřila dost na to, aby ho poprosila o pomoc?
Rovnou zavrhla všechny kamarády z práce – nepřicházelo v úvahu, aby se o tomhle jejím koníčku dozvěděli. Svým spolužačkám nechtěla zavolat z toho samého důvodu. Luna by to nepochopila, byla sice její kamarádka, ale pracovala u policie a stála na opačné straně barikády. V úvahu přicházela jen Ari a Adam. A protože věděla, že zrovna teď je příliš zranitelná na to, aby čelila Ari, zavolala Adamovi. Vlastně nevěděla, jak zareaguje, byla si však jistá tím, jak by zareagovala Ari – nenechala by to být. Adam byl navíc muž a ona se uměla chovat velmi žensky. A když na to pomyslela, v hlavě se jí začal rodit zoufalý plán.
Adam dorazil během pár desítek minut. Měl na sobě kalhoty od pyžama a přijel v autě, které neznala. Nebylo tak staré, jako to, ve kterém jezdil předtím, rozhodně však nepatřilo zrovna mezi módní výstřelky. Mlčel, dokud se neposadila na sedadlo vedle něj a nepřipoutala se.
„Cos tady dělala?“ zeptal se na rovinu. „Doufám, že zase nepiješ.“
Cítila, jak rudne až ke kořínkům vlasů.
„Ne.“ Nikdy by si netroufla mu lhát. „Prostě jsem se jen bavila.“
„Kdyby ses jen bavila, nebyla bys tu v tuhle hodinu. A předpokládám, že jsi úplně švorc, protože jinak bys jela taxíkem.“
„Jo.“
Rozhovor se jí zatím zdál poněkud jednostranný a vůbec se jí nelíbilo, kam směřuje.
„Takže? Pokud jsi nepila, znamená to, že jsi všechny peníze prohrála, že jo?“
„Ano.“
Přiznala Adamovi a upřeně zírala na svoje nohy, obuté v sandálcích na vysokém podpatku.
„Takže ses zbavila jedné závislosti, aby sis vypěstovala jinou?“
Pevně semknula rty. Nelíbilo se jí slovo závislost, hraní byl její koníček a ona ho měla pod kontrolou. Mohla kdykoliv přestat.
„Podívej, kdybych chtěla kázání, zavolala bych Ari,“ obořila se na něj popuzeně. „Mohl bys mě prostě odvézt?“
Chvíli na ni upřeně zíral, nakonec však s povzdechem nastartoval.
„Kam?“
„K tobě.“
„Co?“
„K tobě,“ zopakovala, aniž by na něj pohlédla.
Znovu se zatřásla zimou a přejela si rukama po pažích.
„Dobře, ale nebudu o tom mlčet. Potřebuješ pomoc.“
Neodpověděla, myslela si však své. Když nakonec zastavili v centru města u Adamova bytu, trochu se zarazila.
„Co Ari?“
„Není doma,“ ujistil ji klidným hlasem.
Stále se však na ni díval, jako by byla zlobivé dítě, které něco provedlo.
„Pracuje. Vrátí se až zítra odpoledne.“
To jí stačilo, aby se konečně odvážila vystoupit z auta. Ihned se do ní dala zima, protože kromě krátkých šatů s flitry na sobě neměla nic. Venku přitom začala padat mlha a ona se cítila ohromně nejistá. To, co se chystala Adamovi udělat, nebylo správné. Ale bylo to jediné řešení a ona byla odhodlaná si to užít.
Jakmile za nimi zapadly dveře od bytu a Adam si sundal mikinu, otočil se na ni. Viděla, jak se nadechuje, aby jí opět řekl něco o tom, jak hrozně ho svým chováním zklamala, nebo aby jí vyčetl, že slíbila, že už do té čtvrti nebude chodit a že se zbaví všech vazeb na tamní lidi. Nedovolila však, aby ta slova přešla přes jeho rty, protože ho políbila. Prostě ho chytila kolem ramen a přitiskla své rty k těm jeho.
V první chvíli byl příliš překvapený na to, aby jí polibek opětoval, rychle se však vzpamatoval a nastoupil jeho prvotní reflex. Začal jí polibek vracet a dokonce si ji k sobě přitáhl blíž. Když mu však sjela rukou po boku, až na zadek zarazil se a odtáhl se od ní.
„Počkej,“ řekl zadýchaně. „Tohle nemůžeme.“
„Proč?“ zeptala se.
Přitom se na něj nevinně zadívala zpoza řas. Zároveň si skousla spodní ret.
„Protože vím, o co ti jde.“
Usmála se a znovu se ho pokusila políbit. On ji však odstrčil.
„Ne,“ řekl pevně a chytil ji za zápěstí. „Přestaň, prosím.“
Vytrhla svoje ruce z jeho sevření a bez jediného slova kolem něj prošla. Zároveň si však začala svlékat oblečení. Netrvalo jí to příliš dlouho, stačilo zatáhnout za jediný zip a šaty sjely dolů. Neměla podprsenku, jen tanga. Otočila se na Adama přes rameno a pousmála se.
„Jsi si jistý?“
„Jo,“ řekl.
Jeho hlas však nebyl tak pevný, jako před chvílí a ona si toho všimla. Jen se na něj usmála a za tichého klapání podpatků se vydala rovnou do jeho ložnice. Následoval ji.
„Ruby,“ řekl unaveně, když dorazil za ní.
Opírala se o psaní stůl s jednou nohou ležérně přehozenou přes druhou, on se však ze všech sil soustředil jen na její obličej. Pomalu si proto přejela ukazováčkem po spodním rtu a pak s ním pokračovala dolů po krku až ke své bradavce. Sledoval její pohyb a v ten moment věděla, že má vyhráno.
