Když jsem byla malá holka, hodně rychle jsem „nešťastnou náhodou“ přišla na to, jak se asi dělají děti. Povedlo se mi nachytat rodiče u soulože a na ten zážitek opravdu nikdy nezapomenu.
Bylo mi asi tak sedm a vzbudila jsem se kvůli špatnému snu. Můj pokoj byl daleko od ložnice rodičů, což byl při zpětném zamyšlení možná chytrý strategický krok z jejich strany. Šla jsem se napít do kuchyně, přičemž jsem slyšela zvláštní zvuky, pro mě tehdy strašidelné. Něco jako dusivé skřeky. Vzhledem k tomu, že jsem měla chvíli předtím noční můru, začala jsem se znovu bát velmi snadno, a jak jinak se dítě uklidní, než v posteli u rodičů? Našlapovala jsem k ložnici rychle, ale potichu a měla jsem zatajený dech, všude jsem se rozhlížela, protože jsem se obávala, že na mě z každého tmavějšího koutu vyskočí strašidlo. Navíc byly ozvěny skřeků čím dál tím hlasitější a já se nemohla dočkat, až zalezu k mámě pod deku.
Ložnice nebyla úplně zavřená, proklouzla jsem škvírou dovnitř pokoje a sledovala něco, co by dětským očím mělo zůstat dlouho nepřístupné. Chtělo se mi vyjeknout, ale stála jsem jako oněmělá v šoku a nemohla odtrhnout zrak. Dvě postavy otočené zády ke mně se o sebe otíraly a svíjely na posteli, jako kdyby tančily. Obě byly oděny do čehosi lesklého, jen pár otvorů na určitých partiích odkrývalo kůži. Jedna postava byla rudá a druhá úplně černá. Červená měla otvor na pozadí a černá na pánvi. Odhalilo se mi cosi, co s pindíky kluků ze školy nemělo nic společného. A rychle to mizelo a zase se vynořovalo z druhého tvoru na pozadí červené postavy. „Tanec“ byl čím dál tím intenzivnější a postel se otřásala, černá postava v pokleku zezadu objímala červenou a vrážela do ní tak mocně, že se červená musela opřít o čelo postele. Chtěla jsem utéci a schovat se v posteli, nechápala jsem, co strašidla dělají v posteli mámy a táty, ale pak jsem pochopila.
Černá postava po hmatu přejela rudé po obličeji a jakýsi zip uvolnil ven lidskou hlavu. Podle velkých kudrnatých kadeří jsem poznala vlastní matku. A tlumené výkřiky byly mnohem hlasitější. Strašně jsem se zastyděla, byla mi hanba, rychle jsem pozpátku vycouvala z ložnice, než by si mě někdo z nich stačil vůbec všimnout. Ale dětská zvědavost mi nedala a okem zpoza dveří sledovala další dění. Bylo to šílené, oba rodiče na sobě stále měli těsný latex, hlavy již zcela obnažené se k sobě tiskly a opětovaly si hodně živočišný polibek. Jazyky se zběsile kmitaly a ani jeden z účastníků toho zvěrstva nevnímal okolní dění.
Otec chytl matku za bujnou hřívu a táhl si její temeno blíž k sobě, do ucha jí šeptal cosi, na což mu odpověděla: „Ano, jsem jenom tvoje děvka!“ a potom se otočila a sklonila se k jeho vyčuhujícímu tvrdému přirození a pojala ho celé do pusy, až se zalykala a otec jí rukou vypomáhal svůj úd celý polknout tím, že ji držel pevně za tváře a přitahoval si ji k sobě.
Na nic jsem nečekala, viděla jsem už dost. Potichu jsem cupitala zpět do postele se slzami v očích a padla do postele jako bez života. V hlavě se mi ta scéna přehrávala pořád dokola, až jsem propukla v hysterii a začala ječet v záchvatu paniky. Během minuty jsem uslyšela dusot kroků po chodbě a už se ke mně řítila máma zabalená v županu. Snažila se mě utěšit a tvářila se, jako by se nic nestalo, vypadala, jako by právě vstala z postele, ale voněla hrozně divně. Ani se nesnažila zjistit, proč jsem najednou tak odtažitá a nepadám jí do náruče, jen mě ujistila, že všechny mé zlé sny jsou v pouze hlavě a nechala mi na zbytek noci rozsvícenou stolní lampu. Dostávala jsem se z toho zážitku ještě hodně dlouho. Nikdy jsem toto tajemství nikomu neřekla, co by si kdo pomyslel, kdyby zjistil, že naši jsou úchyláci?
