Marek usrkával horkou kávu a nespokojeně se rozhlížel po papírnictví. Na pozici vedoucího pracoval už pár měsíců, ale začínal litovat, že na nabídku kývl. Jako řadový zaměstnanec se cítil spokojeně. Marek si sebekriticky přiznal, že na roli vedoucího ho lákal hlavně příplatek.
Jeho žena pracovala jako účetní a neustále si Marka dobírala, že vydělává víc než on. S přechodem na vedoucí pozici se jejich mzdy srovnaly. Pro Marka to ale bylo trpké vítězství. Dříve dbal pouze o svůj svěřený úsek. Úhledně rovnal sešity, pečlivě vystavoval přáníčka, jeho úsek byl vždy krásně upraven. Teď místo péče o výrobky musel honit podřízené, z nichž někteří za mnoho nestáli.
Jako zrovna dneska. Poslal Růženu do skladu pro pastelky. Našel ji vykuřovat na dvorečku s Jarkou ze sousedního květinářství. Zatímco peskoval Růženu, kolegyně Kateřina si vyřizovala soukromý telefonát a nechala Jitku u pultu samotnou. Fronta se vytvořila skoro až ven. A Emil, skladník a doplňovač, už zase špatně navezl do regálů psací potřeby.
Marek všem vynadal, a teď se s ním nikdo nebaví. Poslední dobou se mu to stávalo často. Snažil se udržet pořádek, ale sám věděl, že není žádný rozený vůdce. A nejhorší směny byly, když měl volno jeho zástupce Petr. Marek mu rád svěřoval provozní a personální záležitosti a sám se věnoval nutné administrativě. Ve volných chvílích pak upravoval výlohu. To mu šlo líp, než honění podřízených.
Marek si zapálil cigaretu a smutně přemítal, jak mu Petr chybí. Vlastně měl úplně po náladě. Nešlo jen o práci, ale i o uvolněnou atmosféru. Vždy se spolu zasmáli, měli si co říci a ještě jim spolupráce pěkně fungovala. Na směnách bez Petra panovala nervozita a dusno. S ostatními si Marek tolik nerozuměl.
Marek dokouřil cigaretu a chystal se vrátit k práci. Náhle mu však cestu zastoupil Emil.
„Musím s tebou mluvit.“ pravil nekompromisně. „O co jde?“ otázal se Marek. „O tebe. O tvé chování k nám. Tohle musí skončit.“ řekl Emil.
„Jak to myslíš?“ divil se Marek. „Jsi podrážděný, hrubý až neomalený. Pořád na nás křičíš, věčně jsi s něčím nespokojený. Děje se něco?“
Marek se chystal Emila řádně zpražit za drzé chování. Náhle však pocítil tíhu v ramenou a posadil se na paletu. „Já“ koktal Marek, „já nevím, co na to říct. Chybí mi.“ vyhrkl náhle. „Petr. Nevím proč, ale když tu není, směna nestojí za nic. Snažím se dělat svou práci, jak nejlépe dovedu, ale cítím, že to nestačí. Bez Petra nejsem zkrátka úplný.“ Marek sklonil hlavu a k Emilovu úžasu se rozplakal.
Emil chvíli rozpačitě přešlapoval a nevěděl co počít. Tohle že je ten obávaný vedoucí? A je skutečně pravda, co se o něm povídá? Je do Petra nešťastně zamilovaný? Náhle se Emil rozhodl k riskantnímu pokusu. Usedl vedle Marka, objal ho kolem ramen a šeptal mu:
„Zapomeň na Petra, víš, že je ženatý. Ale já ne. Jsem tady pro tebe.“
Aby svým slovům přidal důraz, políbil Marka jemně do vlasů.
Marek k němu udiveně zdvihl obličej. Emil mu nedal čas mluvit ani přemýšlet. Přitiskl své rty na Markovy a vášnivě ho políbil. Rukou mu otřel slzy tekoucí z očí a jazykem vnikl do jeho úst. Prohledával pečlivě každičké zákoutí, Cítil, jak se Marek uvolňuje a začíná spolupracovat. Jejich jazyky se setkaly, bariéry byly prolomeny.
Emil vstal a zvedl ze země i Marka, kterého jemně podpíral. S Markem se točil celý svět.
„Jsi sexuálně vyhládlý.“ vysvětloval mu Emil.
Nemusíš mě milovat, ale uleví se ti. Uvidíš, že se ti to bude líbit. Nečekal na Markův souhlas a vedl ho do pánské šatny. Tam je kolegyně rušit nebudou.
Marek s Emilem se oba svlékli a zalezli do sprchy. „Namydlím ti záda.“ použil Emil celkem průhlednou větu a pustil se do díla. Namydlil Markovi záda a pokračoval všude. Přejížděl Markovi po těle, jemné tahy střídal drsnějšími.
Pak na něj pustil slabé pramínky horké vody a dlaněmi začal mýdlo opatrně stírat. Dával si pozor, aby se k Markovu rozkroku přibližoval, ale nedotýkal. Horkou vodu vzápětí zaměnil za studenou a cyklus prostřídal pětkrát.
Emil pozoroval, co dělají s Emilem jeho hrátky a byl potěšen výsledkem. Emilův penis začínal být velký a tvrdý. „Pěkný klacek.“ pochválil Emil rozpačitého Marka.
„Já ti ho teď ale trošku zmenším.“ Klekl si a vzal Markův penis do úst.
Zkušenými pohyby ho pěkně zpracovával od kořene až k žaludu. Pomalé pohyby měnil za rychlejší tempo, občas Marka laškovně kousl. Za chvíli bylo po všem. Marek vykřikl, vystříkal se Emilovi do úst a v extázi klesl na kolena.
“Dobře“ pochválil Emil sebe i Marka, když spolykal Emilovo sperma.
„Můžeme přejít k další části.“ Vytáhl Emila ze sprchy a vedl ho ke skříňkám na oblečení. Posadil ho na lavičku a hrabal se ve skříni. Emil mezitím pomalu přicházel k sobě. Čekal, co se bude dít. A když se dočkal, vyjekl překvapením. Stál před ním Emil v kostýmu zdravotní sestřičky na vysokých podpatcích.
„Začneme něčím jednodušším.“ uculoval se na Marka.
„Zdravotní sestra a pacient, to je prověřená klasika. Provedu na tobě operaci prostaty.“ V Emilově ruce se zaleskla injekce. Než se Marek vzpamatoval, vpravil mu Emil obsah stříkačky do žíly. „Sedativa.“ uklidnil ho. „Aby ses moc necukal. Ale neboj, na uspání je to příliš malá dávka. O nic nepřijdeš. A teď si tě připravím.“
Emil vyndal kožené popruhy a přikurtoval Marka pevně k lavici. Ruce mu spoutal zvednuté za hlavou a ještě přivázal řemenem k lavičce. Další řemen mu fixoval krk, hrudník a pas. Nohy mu přivázal k lavičce ohnuté a roztažené.
Pak vyndal Emil vazelínu, namazal si prsty a pustil se do vyšetřování. Zastrčil Markovi prst do konečníku a začal s ním pomalu pohybovat. Zasunoval prst do stále větší hloubky, počínal si však velmi opatrně a jemně.
Krouživé pohyby vytrhli Marka z ospalosti. Začal slabě sténat. Emil pátral dále, až najednou vítězně vykřikl: „Mám ji.“ a zmáčkl Markovu prostatu. Marek hlasitě zasténal a vzepjal se v řemenech.
„Je zvětšená.“ pronesl zkušeně Emil – zdravotnice.
„Budu muset provést její odstranění a rovnou i kastraci. Tohle všechno půjde pryč.“ vysvětloval Markovi a mezi řečí promačkával jeho koule. Marek začal úpět.
Emil si toho nevšímal a občas schválně zmáčkl silněji. „Všechno pryč.“ opakoval a vyndal ze skříňky skalpel. Začal s ním přejíždět Markovi v rozkroku. Marek znervózněl a začal smlouvat: „Nemyslíš to vážně, že ne? Že je to jen hra?.“
„Hra?“ uchechtl se Emil.
„Podle tebe je zvětšená prostata pouhá hra? Já to považuji za závažný zdravotní problém, který musím okamžitě řešit. Ale že jsi to ty, dáme tomu ještě šanci. Než přistoupím ke kastraci, zkusím to rozmasírovat.“ Uvolnil Markovi popruhy a obrátil ho na břicho. Hned ho zase pevně přikurtoval.
„Jdu na to.“ pravil Emil a strčil Markovi do konečníku prst.
Pak druhý. Prsty přejížděl a mačkal prostatu, druhou rukou tlačil na „postižené“ místo zvenku. Po chvíli přidal na síle. Marek nevydržel. Zařval, zaškubal sebou a udělal se přímo pod lavici. „Něco tu teče.“ poznamenal úřednickým tónem Emil. „Zkusím to prozkoumat víc do hloubky.“
Emil si vyhrnul sukni od uniformy a nalehl na Marka. Během chvilky vnikl penisem do jeho konečníku a začal rytmicky dorážet. Napřed pomalu, pak stupňoval intenzitu. Marek kvílel, tělo se mu svíjelo zcela bez kontroly. Emil ještě několikrát silně přirazil a vystříkal se Markovi do zadku.
Chvíli na něm bez hnutí ležel a dýchal.
„Povedlo se.“ pravil, když orgasmus pomalu odezněl.
„Pro tentokrát není kastrace nutná. Ale kontrola příští týden je naprosto nezbytná.“ Marek neříkal nic. Neměl sílu. Hleděl na svůj ochablý penis, na jehož konci se formovala ještě jedna kapička spermatu. Pak se propadl do slastné tmy.
Růžena s Jitkou seděly na dvorku, pokuřovaly a probíraly novinky. „Všimla sis, co se stalo s vedoucím Markem? Je jako vyměněný. Takový klidný. Vůbec nekřičí, není na nás nervozní a dokáže v pohodě fungovat i bez svého zástupce.“ Jitka zamyšleně přikyvovala.
„A dokonce se proslýchá, že chce svého zástupce Petra vyhodit pro nadbytečnost. Že prý vedoucí a skladník na směně stačí, aspoň se lépe vejdou do malé pánské šatny.“ Obě ženy dokouřily a vrátily se ke své práci.
