Zpráva přišla v 19:12.
„Dnes nebude recenze od stolu. Připrav koupelnu.“
Seděla jsem u notebooku, ještě pořád napůl Marek. Tričko, tepláky, rozdělané poznámky k produktu. Přísavka Vac-U-Lock Deluxe ležela vedle klávesnice a vypadala až urážlivě technicky. Černá základna, držák, trn pro kompatibilní dildo. Žádná romantika. Žádná krajka. Žádné růžové vlasy.
Jen příslušenství.
Pak přišla druhá zpráva.
„Kostýmek služtičky. Prsa. Klícka. Stream ve 20:30.“
A najednou ta přísavka přestala být technická.
Najednou to byl nástroj.
Odložila jsem notebook a šla do koupelny. Obklady byly chladné, bílé a hladké. Přesně takové, jaké přísavka potřebovala. Očistila jsem místo na stěně, osušila ho a přitiskla základnu. Páčka zaklapla pevněji, než jsem čekala.
Zkusila jsem s ní pohnout.
Držela.
Samozřejmě že držela.
Paní by mi neposlala nic, co by nedrželo.
Nacvakla jsem Vac-U-Lock dildo, které už jsme v redakci testovaly dřív. Známý tvar, známá váha, ale úplně jiný pocit, když není v ruce. Když trčí ze stěny v úhlu, který říká: „Teď se musíš přizpůsobit ty.“
Chvíli jsem jen stála a dívala se na něj.
V koupelně bylo ticho.
Na displeji telefonu svítila poslední zpráva od Paní.
„Až se připojím, chci tě vidět hotovou.“
Hotovou.
To slovo mě přimělo jít do ložnice.
Nejdřív prsa. Silikonová G velikost, která mi pokaždé změnila držení těla. Těžší hrudník, jemnější postoj, oči, které v zrcadle automaticky hledaly Alici. Pak klícka. Malá, růžová, nemilosrdná. Cvaknutí zámku udělalo tečku za Markem ještě dřív, než jsem si stihla namalovat rty.
Oblékla jsem průhledné body pokojské. Přes prsa se napnulo tak, že všechno vypadalo měkčí a nestydatější zároveň. Zástěrka zakryla přesně tolik, aby si člověk mohl chvíli hrát na slušnou služtičku, a odhalila dost na to, aby té lži nikdo nevěřil.
Nakonec paruka.
Růžové prameny mi spadly přes ramena a já se v zrcadle ztratila o kousek víc.
Alice stála připravená.
Jen ještě nevěděla, jestli chce být viděná.
Ve 20:29 jsem položila telefon na stojánek v koupelně. Kamera mířila na mě, na přísavku a na dost velký kus prostoru kolem. Nechala jsem rozsvícené měkké světlo nad zrcadlem, protože tvrdé stropní světlo bylo příliš kruté. I tak jsem se na displeji viděla až moc jasně.
Velká prsa.
Krátký kostýmek.
Růžové vlasy.
Růžová klícka.
A za mnou na stěně čekající tréninkový úkol.
V 20:30 se obrazovka rozsvítila.
Paní.
Seděla někde úplně jinde, v pohodlném křesle, s klidem, který mě vždycky rozebral víc než zvýšený hlas. Nezeptala se, jestli jsem připravená. Jen se podívala na obraz.
„Otoč se.“
Poslechla jsem.
Pomalu.
Cítila jsem, jak se mi zástěrka lehce pohnula přes boky. Jak se prsa zhoupnula pod průsvitnou látkou. Jak klícka dole připomněla, že všechno vzrušení zůstane malé, pevně zavřené a bez práva na vlastní názor.
„Dobře,“ řekla Paní. „Zkontroluj přísavku.“
Přistoupila jsem ke stěně a zatáhla za držák.
Nepovolil.
„Nahlas.“
„Drží, Paní.“
„Ještě jednou.“
Zatáhla jsem znovu, tentokrát silněji.
„Drží.“
„Výborně. Teď mi ukaž, jak se Alice připravuje na trénink.“
Ta věta mě polila horkem.
Ne proto, že bych nevěděla, co mám dělat. Ale protože jsem přesně věděla, co znamená. Měla jsem přestat stát jako recenzentka a začít se chovat jako sissynka, která dostala domácí úkol.
Vzala jsem lubrikant.
Paní mlčela.
A to mlčení mě vedlo víc než pokyny. Věděla jsem, že vidí moje ruce, moje rozpaky, moji snahu nepůsobit neohrabaně. Věděla jsem, že pozná, jestli spěchám, nebo jestli se snažím udělat všechno správně.
Když bylo hotovo, odložila jsem lahvičku na kraj umyvadla.
„Na všechny čtyři,“ řekla.
Klekla jsem si na koupelnovou podložku.
Studený vzduch mi přejel po stehnech. Prsa se mi zhoupnula dopředu a já si bolestně uvědomila, jak směšně, žensky a poslušně musím vypadat. Růžové vlasy mi spadly k obličeji. Musela jsem si je odhrnout přes rameno.
„Nech je,“ ozvala se Paní.
Zastavila jsem ruku.
Prameny mi zůstaly částečně přes tvář.
„Tak je to lepší.“
Zhluboka jsem se nadechla.
Přísavka čekala za mnou v úhlu, který najednou působil mnohem osobněji než před chvílí. Posunula jsem kolena. Opřela se rukama. Nastavila boky.
„Pomalu,“ řekla Paní.
Udělala jsem první pohyb.
Nebyl dramatický. Nebyl elegantní. Byl jen opravdový. Tělo si hledalo cestu, úhel, tlak, rytmus. Přísavka držela pevně. Dildo zůstávalo na místě. Já se musela přizpůsobit.
A v tom bylo celé ponížení.
Nešlo o to, že mě někdo vede rukou. Nešlo o to, že mě Paní fyzicky drží. Byla jsem sama v koupelně. Jenže právě proto jsem se nemohla vymluvit na nic jiného než na vlastní poslušnost.
Každý pohyb byl moje rozhodnutí poslechnout.
Každé zhoupnutí prsou bylo důkazem, že se snažím.
Každý tichý nádech byl slyšet víc, než bych chtěla.
„Podívej se na sebe,“ řekla Paní.
Otočila jsem hlavu k displeji telefonu.
Viděla jsem obraz z kamery. Alici na všech čtyřech, růžové vlasy přes tvář, zástěrku posunutou, velká prsa houpající se s každým pohybem. Viděla jsem přísavku na stěně, která držela tak stabilně, jako by tam byla pro mě odjakživa.
A v malém okně nahoře Paní.
Klidnou. Spokojenou.
„Co vidíš?“ zeptala se.
Polkla jsem.
„Sissynku, Paní.“
„Jakou?“
Zavřela jsem oči.
„Vaši.“
„A co dělá moje sissynka?“
Hrdlo se mi stáhlo, ale odpověděla jsem.
„Plní úkol.“
„Přesně tak.“
Ta pochvala byla malá. Jen dvě slova. Ale moje tělo na ni zareagovalo okamžitě. Klícka dole se připomněla tlakem, který nikam nevedl. Růžový plast držel všechno malé, schované, poslušné.
Paní se lehce naklonila ke kameře.
„Dneska nebudeš spěchat. Dneska se naučíš držet tempo.“
Přikývla jsem.
„Ano, Paní.“
Nevím, jak dlouho to trvalo.
V koupelně se čas změnil na opakování. Nádech, pohyb, zadržení, hlas z telefonu. Přísavka držela. Já taky. Občas jsem ztratila rytmus a Paní mě opravila. Občas jsem zpomalila a ona to poznala dřív, než jsem si to přiznala sama.
„Alice.“
Zastavila jsem se.
„Ano, Paní?“
„Usmívej se.“
Podívala jsem se na displej.
„Prosím?“
„Služtička, která plní úkol pro Paní, se může aspoň tvářit vděčně.“
Ten rozkaz byl absurdní.
A právě proto fungoval.
Zvedla jsem hlavu, odhrnula růžové vlasy jen tolik, abych viděla na kameru, a usmála se. Nevěřila bych, že to půjde. Ale šlo. Trochu trapně. Trochu poníženě. Trochu rozechvěle.
Paní se usmála taky.
„Hodná Alice.“
Ta dvě slova mě rozložila víc než celý trénink.
Najednou jsem nechtěla skončit jen proto, že jsem unavená. Chtěla jsem vydržet, protože se dívala. Protože mě pojmenovala. Protože moje prsa, vlasy, klícka, kostýmek i pohyb dávaly dohromady obraz, který patřil jí.
Domácí koupelna zmizela.
Zůstala jen malá sissy tréninková stanice a Alice, která se učila být poslušná i na dálku.
Když Paní konečně řekla „dost“, zůstala jsem chvíli na všech čtyřech a jen dýchala.
„Zkontroluj přísavku,“ řekla.
Pomalu jsem se posunula, narovnala se a sáhla na držák.
Pořád držel.
„Nahlas.“
„Drží, Paní.“
„A ty?“
Podívala jsem se na displej. Na sebe. Na ni.
„Taky držím.“
Paní se spokojeně opřela v křesle.
„Výborně. Tak si ji v koupelně necháme.“
Ta věta zněla skoro prakticky.
Skoro nevinně.
Ale já věděla, že od té chvíle už koupelna nebude jen koupelna.
Bude to místo, kde může Paní kdykoliv napsat jednu zprávu.
A Alice bude vědět, kam si má kleknout.
