Byl krásný letní večer. Martina, která byla jinak velmi společenská bytost trávila víkend sama na své chatě obklopena lesy. Ruch velkoměsta už jí nic neříkal. Sama po velmi bolestivém rozchodu utápěla žal ve sklenicí červeného vína. Seděla na zápraží a jemný větřík si pohrával s jejími průsvitnými šaty.
Obklopená tichou nocí a zvuky lesa si připadala tak bezprostřední, tak volná a možná že i po dlouhé době o něco šťastnější. Věděla, že v hloubi duše jí stále něco chybí. Něco jí v tom krásném okamžiku nedávalo spát.
Ochladilo se. Její bradavky se neotřele otíraly o hedvábné šaty.
Cítila po těle zvláštní mravenčení, zvláštní touhu, která se každým okamžikem prohlubovala v něco nepopsatelného.
Najednou utichl větřík a zvláštní zvuk linoucí se od příjezdové cesty přerušil její rozjímání. Trochu se lekla a celá na pár vteřin zkoprněla. Ze tmy se zjevila vysoká, vypracovaná postava s rozevlátou košilí a vytahaným bílým tílkem pod ní.
Celou postavu doplňovaly černé kraťasy obepínající pevné svalnaté nohy. Trochu vyděšena a trochu pod vlivem červeného vína se neotřele a možná trochu drze zeptala: co tady pohledáváš? Nikdo tě sem nezval!
Postava přistoupila k ní na zápraží a něžně jí pohladila po jejích dlouhých kučeravých vlasech.
Ty si mě nepamatuješ, ozvalo se silným mužským hlasem. Martina se chvilku zakoukala do jeho krásných tmavých očí a ve svém údivu spatřila svého kamaráda z dětských let. Už tenkrát oba věděli, že jejich nespoutané kamarádství přináší oběma o něco víc, než by si kdo dovedl představit.
Martina tiše a sebejistě vyřkla do tmy jeho jméno. Davide? Velmi pomalu se zvedla ze svého zápraží a celá v rozpacích, stále hledící do jeho krásných očí, oděná v přiléhavých hedvábných šatech se jako ze snu vydala přímo k němu.
David okouzlen její štíhlou postavou, kučeravými vlasy a vzrušující podívanou na její vztyčené bradavky zůstal stát jako opařený.
Martina objala jeho mužnou hruď a přitiskla bradavky na jeho tělo. V tu chvíli došlo k explozi neviditelného čehosi, letícího snad až ke hvězdám. David beze slov přimáčkl Martinu do svého objetí a oba se snad v rytmu šumícího lesa pomalu pohupovali.
Ta chvilka byla tak silná, že oba jako opojeni čerstvým vzduchem a zvláštní atmosférou setrvali v dlouhém obětí.
Pohlédli znovu do svých očí. Bez jakýchkoli zábran tento velký třesk vyvolal dlouhý a vášnivý polibek. Polibek tak silný, tak mocný, tak něžný, jak jen v tom okamžiku mohl proběhnout.
Martina na něj vyskočila a silně jej objala svými stehny. Jejich těla byla tak napružená, tak chtivá, že se zmítali od sloupu k dřevěné chatě a zase zpět. Jeho mužství bylo tak tvrdé, tak velké, že ho Martina cítila ve svém rozkroku silně a velmi intenzivně.
David skoro odhodil Martinu na pár schodů vedoucích do chaty. Rozerval Martině její průhledné šaty a Martina celá žhavá a touhou posedlá několikrát olízla své dva prsty a jemným pohybem paže mířila od svých plných rtů, přes své bujaré poprsí až ke své velmi vlhké a nadržené kundičce. To Davida tak rozpálilo, že už nechtěl čekat ani vteřinu.
Chytil Martinu za ruce a přitiskl je k podlaze.
Svým jazykem začal nespoutaně rejdit po jejích ztopořených bradavkách a svými rty je střídavě sál. Mezi tím se svým penisem otíral Martině o její vypracovaná stehna a cítil, jak její kundička stále více vlhne.
Jednou rukou drží její paže a druhou ruku přimáčkl na její už tak dost vlhkou kundičku. Zkušeným krouživým pohybem začal Martině dráždit její klitoris. Byly slyšet něžné vzdechy linoucí se lesem. Martina uvolnila jednu ruku, rozepnula Davidovi kraťasy a jemně mu začala masírovat jeho penis.
David byl tak nadržený a Martina tak rozpálená, že už nešlo na nic čekat.
Rychle odhodil zbytek oblečení, aby jí ho tam nedočkavě a dychtivě vrazil.
Přirážel a přirážel až se z toho chvěla celá veranda. Martina objala nohama jeho tělo, aby ještě víc pocítila jeho tvrdý penis. Po chvíli David Martinu otočil a ta poklekla na schody.
Vnikl do ní zezadu a rychlejšími a rychlejšími pohyby Martině dával co pro to. Mezi tím si Martina jednou rukou škádlila svůj klitoris. Vzdechy se zdály být silnější a silnější.
David přirážel a přirážel a Martina vzdychala a vzdychala až došlo k oboustrannému vyvrcholení připomínající výbuch dlouho spící sopky. Oba stále ještě omámeni překvapivým okamžikem setrvali schouleni v náručí.
