Odpolední směna ve zlatnictví se pomalu chýlila ke konci. Tonda za pultem měl dlouhou chvíli, tak pozoroval kolegu Luďka, jak přerovnává zboží ve spodních zásuvkách a doplňuje nové kousky.
Obzvláště zálibně koukal na Luďkův zadek. Měl ho pevný, pěkně tvarovaný a pokaždé, když se ohnul, vykoukly mu z kalhot kostičkované slipy.
“Můžeme zavřít.” promluvil náhle Luděk a Tonda sebou leknutím trhl.
Byl myšlenkami úplně jinde, chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a začal Luďka vnímat. “Říkám, že už můžeme zavřít.
Ty tu trošku ukliď, já zatím uložím to nové zboží do zabezpečeného skladu.” Tonda se rychle rozhodl: “Půjdu s tebou a pomůžu ti. Uklidit stihnu potom.” Popadl krabici a uháněl za Luďkem.
Luděk složil své krabice a pozoroval Tondu, jak zručně a pečlivě ukládá zboží do příslušných boxů. A u toho mu zase vykukovaly ty kostičky.
Luděk cítil, jak se mu do rozkroku navaluje krev, jak mu jeho chlouba tvrdne. Tonda se mu už dlouho líbil. Teď měl šanci. Teď nebo nikdy. Byli v celém zlatnictví úplně sami.
Luděk se postavil za předkloněného Tondu a těsně se k němu přitiskl. Jednou rukou ho objal kolem pasu, druhou mu rozepnul kalhoty a obnažil mu zadek.
Tonda se chtěl postavit, ale z této pozice neměl dost sil Luďkovi vzdorovat. “Co děláš?” vykřikl vztekle. “Pusť mě.”
Luděk, který mu vzrušeně dýchal za zády, ho uklidňoval: “Nekřič a nemrskej se tolik.
Nebo stisknu nouzový alarm a přijede zásahová skupina. Chceš, aby tě tu takhle našli? Co by tomu řekla tvoje žena? Víš, že u ní máš vroubek za nevěru.”
“Co chceš?” zeptal se Tonda, jehož odpor ochabl. “Tebe.” odpověděl Luděk a začal mu masírovat zadek, stále oblečený v kostičkovaných slipech. Ty kostičky ho nebetyčně vzrušovaly.
Luděk si dával záležet, pevnými, důraznými tahy hnětl Tondovy hýžďové svaly. Se zadostiučiněním cítil, jak se pod jeho rukama Tonda nedobrovolně uvolňuje.
Od zadku přešel na stehna, zajížděl mu rukou stále hlouběji do rozkroku. Musel pracovat rychle, dveře od trezorového sklady mohly být otevřeny pouze po omezený čas, pak by se spustil poplach.
Naštěstí byl za chvíli připraven i Tonda. Ač si to nechtěl přiznat, nečekaná příhoda a časový limit na něj působili velmi vzrušivě. Luděk neztrácel čas. Stáhl Tondovi kostičkovanou ozdobu, krouživými pohyby mu jemně roztáhl půlky a zasunul do něj svůj ztopořený penis.
Pak začal bez milosti přirážet. Tonda opřený o regál zpočátku vykřikl bolestí a překvapením. Záhy se však zcela podřídil Luďkovu rytmu. Během chvilky Luděk vykřikl rozkoší a svalil se Tondovi na záda. Byl hotov.
Luďkova práce v trezoru však ještě nekončila. Když se trochu vydýchal, narovnal Tondu a položil ho na zem. Cítil, že pro něj anální soulož až zase takový zážitek nebyl. Rychle koukl na časomíru a pustil se do díla. Začal Tondovi olizovat rozkrok, pak přešel na koule. Tonda nechápal, jen vzdychal. Události na něj vzaly příliš rychlý spád.
Luděk mu vzal penis do pusy a pustil se do díla. Šlo mu to dobře. Dokázal se naladit na Tondovy potřeby. Věděl, kde sát silněji, kde méně. Všiml si, že Tondu vzrušuje zejména tlak u kořene penisu, tak se této oblasti věnoval nejen jazykem, ale lehce i zuby. Čas je totiž silně tlačil.
Konečně se Tonda vzepjal a zaryl do Luďka prsty, když dosáhl vrcholu. Nekřičel, jen sebou párkrát zaškubal, vystříkl a s úsměvem se sesunul k zemi. Pocítil krásnou, blahodárnou únavu a pocit úžasného uvolnění.
“Neblbni, nemůžeš spát, vstávej, musíme pryč.” lomcoval Luděk omámeným Tondou.
Luděk už otřel stopy po jejich dobrodružství. Koukl na časomíru, zbývalo pár vteřin. “Dělej, ven!” zařval na Tondu a vlekl ho ke dveřím.
Prostrkal ho dveřmi ven a sám skočil za ním. Přibouchl dveře a rychle vymačkal zabezpečovací kód. Doufal, že se nespletl.
Tonda s Luďkem seděli v kuchyňce a popíjeli čaj. Nemluvili. Každý byl ponořen do svých myšlenek. Luděk náhle sáhl do kapsy bundy a vyndal krabičku s prstenem. Mlčky ji postavil před Tondu.
“Co to je?” podivil se Tonda. Že prsten, to pochopil. Ale neměl na sobě žádný kód, takové tu neprodávají, neměl ho tedy kam uklidit. “To je pro tebe. Něco jako zásnubní.”
Vím, že jsi ženatý, ale rád bych se s tebou občas scházel. Ber to jako symbol, že mi na tobě záleží.” vysvětloval Luděk. Nečekal na Tondovu reakci a ještě dodal. “Asi nevíš, že v trezoru jsou nově instalované kamery. Můj brácha pracuje jako vedoucí obsluhy kamerových systémů.
Takže záleží jen na tobě, jestli dnešní záznam někdo uvidí. Třeba tvoje žena.”
Tonda neodpověděl. Vzal krabičku s prstenem a zastrčil ji do kapsy. Pochopil, že nemá na výběr. A vlastně to nebyl zase tak špatný zážitek.
