Protiklady se přitahují, říká jedno české rčení. Je to tak ale doopravdy i v partnerských vztazích? Co tomu říkají odborníci? Je dobré nebo naopak špatné, když spolu žijí partneři, kteří tvoří povahové protipóly? Mají takové vztahy budoucnost a dokážou přestát i různé zkoušky a krize? Trochu moc otázek najednou a odpovědi nemusí být úplně jednoduché. Přesto se je pokusíme najít.
Obsah článku
Protiklady se mohou obohacovat
Podle odborníků se skutečně za začátku mohou protikladní partneři hodně přitahovat. Láká nás totiž to, čeho máme sami nedostatek. A tak ženu, která je klidná, tichá, točí se kolem domácnosti a několika svých zájmů, rodiny a pár nejbližších přátel a tvoří klidnou, stabilní sílu, může nadchnout muž, který hýří aktivitou, je extrovert, miluje život a různé adrenalinové zkoušky a má kolem sebe stále spoustu lidí. Oba takoví partneři mohou být na začátku spokojení, protože jim protějšek dává to, co sami nemají. Klidná žena se bude snáze pouštět do dalších aktivit, získá díky partnerovi životodárnou sílu pustit se do života za zdmi svého domova. Muž se zase stane díky partnerce klidnější, bude se stabilizovat a více orientovat na rodinu a své nejbližší okolí, nebude tak roztěkaný. Oba dva se budou navzájem objevovat, pozitivně ovlivňovat a žít ze svých předností.
Když se protipóly začnou odpuzovat
Jenže jednoho dne se mohou tohoto objevování nabažit. Už se vzájemně znají, vědí, co od sebe čekat, dostali se na určitou úroveň. A to co u partnera předtím obdivovali (On má vždycky tolik energie a nic ho nezdolá/Ona je jako tichý klidný kámen, které ho se člověk může kdykoli zachytit) jim najednou začne překážet a vadit. Z energického muže se tak stane protivný člověk, který by pořád někam chodil a něco dělal a není ani chvíli v klidu, z tiché partnerky zase ženská která by nejraději jenom seděla doma jako pecka. Proto záleží na tom, jak se svou jinakostí dokážou partneři vzájemně zacházet. Pokud bude zdrojem zdravého napětí, ale ne konfliktu, mohou být ve svém vztahu úspěšní.
Nejlepší je zlatá střední cesta
Někdy se říká, že lepší vyhlídky mají ve vztahu lidé, kteří jsou si povahově podobní. Ovšem je třeba říci, že ani podobnost povah a zájmů nemusí nutně přinést idylku. Naopak často taková sladěnost může vést k rutině, která nakonec oběma bude nepříjemná. Nebudou zde sice konflikty, jestli strávit večer u televize, nebo se jít bavit do společnosti, ale na druhou stranu zde bude jedna velká nuda. V podstatě se dá říci, že ideální vztah je asi někde uprostřed těchto dvou extrémů, tedy u párů, kteří dokážou respektovat odlišnost toho druhého a vnímat ji tak, aby se nestala jádrem konfliktů, ale zároveň nejsou tak sladění, aby mezi nimi vznikala nuda, a pro oživení dokážou do vztahu přinést nové podněty. Jak se říká: Zlatá střední cesta, ani jeden extrém není pro dlouhodobý vztah tou nejlepší variantou.
