Janě je třiadvacet let. Petrovi o pět víc. Znají se deset let, z toho pět spolu chodí. Jejich vztah byl se dal nazvat vážným. Už dva roky spolu bydlí, pomýšlí na svatbu a časem by rádi založili rodinu. Ale možná se všechny ty plány zhroutí jako domeček z karet a to jen kvůli jednomu vyhození si z kopýtka.
Rozlučky se svobodou – taková klasika. Petr se jedné takové také zúčastnil. Jeho nejlepší kamarád Pepa ji pořádal před několika měsíci. Chtěl se předvést, tak pro celou partu rezervoval VIP salonek v jednom vyhlášeném night clubu ve městě.
Alkoholové opojení a spoře oděné děvy udělaly své, a už už se Petr odebíral do jednoho z pokojíčků místního bordelu. Jeho vyvolenou byla krásná černoška. Říkal si: „proč ji nezkusit?“ Dívčina ho rozdováděla takovým způsobem, že sám nad sebou začínal ztrácet kontrolu.
S ochranou si hlavu nelámal a po příjemně strávené vášnivé hodince se navracel mezi kamarády. Užil si to, ale nevěděl, že to byl teprve začátek peripetií, které ho budou stát nejen měsíce léčení a sexuální zdrženlivosti, ale také několikaletý vztah a skvěle naplánovanou budoucnost.
Navracel se domů po ránu, ulehl vedle své milované Jany, která se k němu s láskou přivinula. Proběhlo krátké milování a následně oba usnuli. Po probuzení Petra skolil bolehlav a jeho okno dosahovalo gigantických výšin. Nepamatoval si zhola nic.
Volal proto Pepovi, který mu rozlučku vylíčil do všech detailů. Co se dělo na pokoji ovšem nevěděl a proto Petrovi nezbylo nic jiného, než vyčkat. Po průvodních příznacích se rozhodl zajít k lékaři. Ortel byl zdrcující: měl kapavku!
Během pár vteřin mu došlo, že tenhle průšvih nemůže před Janou utajit, ani kdyby sebevíc chtěl. Ohrozil by tím její zdraví a nakonec by z neléčené choroby mohla být i neplodná. Proto se rozhodl sebrat všechnu svou sílu a říci jí to.
Jana tomu nechtěla uvěřit. Podvedl ji a ani se nechránil! To byl pro ni naprostý konec. Jednala v afektu. Sbalila si všechny věci, nechtěla nic poslouchat, natož řešit. Všechny omluvy byly k ničemu. Brala Petra jako zrádce. Už mu nedokázala věřit, podívat se mu do očí.
Pořád viděla tu hrůzu, tu černošku, co si s ní tak užíval. Nic neviděla a přeci to má jak živé před očima. Neví, co s nimi bude dál, zatím si nechávají čas. Petr doufá, že mu Jana odpustí a dělá pro to maximum. Ona si ale není jistá a tak nechává věcem volný průběh. Teprve čas ukáže.
