Příběh Pavlíny, dnes osmadvacetileté účetní. Pavlína je svobodná, bezdětná, vztah ani rodinu neplánuje a nejspíš ještě ani dlouho nebude. Nedokáže zapomenout. Na peklo, které zažila před deseti lety na chatě, kde byla se svou matkou Janou a jejím tehdejším přítelem Pepou.
Bylo parné letní odpoledne, Pavlína měla na sobě plavky a chystala se s holkama vyrazit k vodě. Matka odjela na kole na nákup do městečka vzdáleného několik kilometrů od chatové osady. Pavlína už měla vše připravené, jen si ještě odskočila na toaletu, když tu ji ve dveřích zastavil její otčím. Pevně ji chytil a násilím vtáhl do koupelny, kde z ní serval plavky a brutálně ji znásilnil.
Když bylo po všem, řekl jí, že o tom, co se stalo, nesmí nikdy mluvit, jinak zničí celou rodinu a její matka se zblázní a zabije. Byla totiž na Pepu hodně fixovaná a myslela si, že je to to nejlepší, co ji v jejím dosavadním životě potkalo. Takový milý, hodný, rodinný typ.
Ubrečená a otřesená Pavlína se nezmohla na slovo, ale následně jí došlo, že takhle to nemůže nechat. Nemůže dopustit, aby takováto stvůra žila pokojně s její matkou. Odhodlala se a místo k řece vyrazila do města na policii, kde všechno oznámila. Vylíčila vše do nejmenších detailů. Bylo to pro ni těžké, ale věděla, že se nad to musí povznést a překonat sama sebe. Nešlo jen o ni, ale i o její matku a to jí dodávalo sílu a odvahu.
O chvíli později se už Pepa vezl v policejním autě. Náhoda je blbec a tak cestou projížděli kolem matky, která se zrovna tou dobou vracela z města. Začala tušit něco divného a ihned se začala shánět po informacích. Tomu, co se stalo, nevěřila. Nehodlala si to připustit a Pavlínu označila za lhářku, která je schopná udělat vše pro to, aby se s Pepou rozešla, protože se jí od začátku nelíbil.
Soudní proces byl poměrně rychle ukončen, vzhledem k množství důkazů, které vedly k usvědčení otčíma. Šel sedět na šest let. Pavlínina matka se z rozsudku psychicky zhroutila a s ní zpřetrhala všechna pouta. Už nebyla její dcerou, zničila její lásku, její život, její všechno. Nikdy by si o ní nemyslela, že je taková stvůra a dokáže si vymyslet takové zrůdné věci, jen aby je s přítelem rozeštvala.
To byl její pohled a dosud názor nezměnila. Čeká na Pepu, až ho pustí a budou moci začít znovu. Chodí za ním na pravidelné návštěvy a doufá, že jejich láska přečká ten zbytek nezaslouženého trestu a budou spolu již napořád. I Pepa se těší, až ho pustí. Svět je plný krásných mladých květinek a pro jedno hloupé nevlastní kvítí žádné slunce nesvítí…
