Říká se, že žárlivost je lidská vlastnost. Mnoho lidí dokonce zastává názor, že je to jistý důkaz lásky a jistě i vy znáte větu „kdo nežárlí, nemiluje“. Což o to – pokud se žárlí v mezích normy, je to dokonce i roztomilé, ovšem každý, kdo se setkal se silnou partnerskou žárlivostí, nebude s tvrzením, že se jedná o projev lásky, tak úplně souhlasit. Žárlivce nelze poznat na první pohled – kdyby ano, lidé by si je pro vztah nevybírali. Existují nějaké rozdíly mezi ženskou a mužskou žárlivostí? A kdo dokáže být v omrzování či citovém vydírání partnera zákeřnější?
Obsah článku
Ženy žárlivost neskrývají
V první řadě si narovinu řekněme, že fatální rozdíly mezi mužskou a ženskou žárlivostí neexistují stejně jako nelze určit, kdo z nich žárlí více či častěji. V jediném, v čem se liší, jsou projevy. Zatímco ženy se nebojí žárlivost ukázat i na veřejnosti a často tropí hysterické scény, muži jsou v tomto ohledu klidnější. Jakmile je popadne amok, s klidným srdcem partnera shodí před přáteli, poníží jej a snaží se ze sebe udělat střed pozornost. Ženy používají jak pasivní, tak i agresivní manipulaci. Pasivní manipulací se rozumí snaha udělat ze sebe chudinku, agresivní pak slovní či dokonce fyzické útoky.
Muži žárlí uvnitř sebe
Co se žárlivosti týče, muži se příliš neprojevují a své city projevují jen doma, kdy je někdo nevidí. Možná právě proto jsou ve společnosti považováni za typické podpantofláky, ale jen jejich nejbližší skutečně vědí, co se v nich odehrává. Je rovněž pravidlem, že se drtivá většina mužů žárlivců projevuje agresivně, kdy může docházet i k domácímu násilí.
Lze žárlivosti předcházet?
Buďme k sobě upřímní – čím více ústupků proti žárlivému partnerovi uděláte, tím více si to zavaříte. Jestliže uděláte krok zpátky, tím více oni na vás začnou naléhat a budou chtít další ústupky z vaší strany – a vy na tom budete biti. Žárlivost nelze vyléčit, lze ji jen udržet na uzdě.
