Dva kopečky, které jsou v odvěkém centru pozornosti mužů. Někteří muži dávají přednost menším citrónkům, jiní preferují plný dekolt s balony. Sotva ale najdeme muže, kterého by nechal dámský dekolt úplně chladným. Někdo si myslí, že je to právě hrudník, co na ženě nejvíce upoutá. I když ale ňadrům první místo v mužské pozornosti upřeme, pořád ještě zůstává druhé a třetí za očima a úsměvem.
Mají chudí rádi velké rozměry?
Jedna studie amerického magazínu Psychology Today říká, že chudí muži dávají přednost velkým ňadrům, zatímco finančně zajištění naopak preferují menší, drobnější, která si schovají do dlaně. Možná to souvisí s tím, že ženská ňadra symbolizují plodnost, schopnost živit potomstvo, což jim dává další aspekt živočišné touhy. Vždyť kdo by nechtěl být krmen a mateřsky opečováván, zvláště v případě, že se mu nedostává potravy. Vzrušující plné balony potom pro takové muže znamenají teplo domova, bezpečný přístav. Naproti tomu dobře postavení muži nepotřebují cítit péči a potravu, díky svému postavení se o ni postarají sami. Naopak si vychutnají fajnové, drobné hračky, které budou předmětem jejich uspokojení.
Bujnost vzbuzuje vášně
Někdo tvrdí, že ti, kteří pátrají spíše po plošších sportovnějších hrudnících, hledají submisivní přizpůsobivé ženy. Bujné poprsí asociuje mnohdy vášnivou ženu, která si vědoma svých kvalit a to samozřejmě i v erotické oblasti. Oddává se nadšeně hrátkám a není ve všem podřízena muži. Je schopna si dupnout a prosadit svou. Zatímco dívka s plochým hrudníkem spíše vzbuzuje dojem éterické víly, která chce být operovávaná a přizpůsobí se muži.
Každá doba přináší své touhy
Každá doba přináší své idoly. Někdy se předmětem touhy stávají plné tvary, jindy naopak drobné. Antika vyznává kult malých prsou, gotika prakticky prsa nezná, skrývá je pod šaty a preferuje zahalenou, téměř chlapeckou postavu. To renesance přináší mnohem větší radost za života. Ženy plnějších tvarů se nadšeně chlubí velkým, ovšem pevným poprsím. Do ještě větších rozměrů vše vyhnalo baroko. Naproti tomu klasicismus 19. století se zase poohlížel po menších velikostech. Dokonce se ženská ňadra opravdu stávala zbraní. Odhalená sloužila jako povzbuzení mužů k boji ve válce, jako symbol svobody a zvýšení porodnosti. Vzpomeňte si na obrazy z Francouzské revoluce, které znázorňovaly ženy, jimž v dekoltu byly vidět pevná, pěkně tvarovaná ňadra.
Střídání malých s velkými
Dvacáté století vystřídalo hned několik podob prsou jako objektu mužského zájmu. Zatímco po první světové válce móda diktovala takzvaný trend flapper preferující plochou hruď, po druhé světové válce muži naopak bažili po oblých tvarech. Například 2. polovina 40. let a 50. léta 20. století přinesla typ postavy zvaný přesýpací hodiny, tedy velká plná prsa a úzký pas a široké plné boky. Tehdejší idol, slavná americká herečka Marilyn Monroe měla šaty velikosti 50. Když se ale v 60. letech 20. století objevila modelka zvaná Twiggy, nosila velikosti pouhých 40 a přes prsa měřila 77,5 cm.
Nedosažitelný ideál: štíhlá s velkými ňadry
Štíhlost ve spojení s plnými ňadry. Taková představa možná některé muže naplňuje, ale ve skutečnosti příliš reálná není. Málokterá žena má dar zůstat štíhlá od přírody, většina dam si svoji štíhlost vypěstuje tvrdou dřinou při cvičení a dietách. Jenže jakmile žena hubne, hubnou samozřejmě i prsa. Pokud tedy je třeba zachovat ňadra jako symbol božské plodnosti a touhy, s dietami to není dobré přehánět. Navíc nosit velké poprsí není pro štíhlou ženu žádnou výhrou. Právě naopak. Jsou s tím spojeny například bolesti zad. Proto právě variabilita vkusu a mužské touhy ve velikosti a tvaru ňader je tím, co dává symbolu ženskosti ten správný náboj.
