Erotická povídka: Bidlo 13

Johan Bidlo

city-1868530_640

Po ukončení průmky jsem při cestě na brigádu poznal Petra. Přes první špatný dojem o něm jsme si brzy porozuměli. Stal se mým novým kamarádem. Je projektantem a v Praze bydlí v pronájmu. Domluvili jsem se, že s ním můžu jezdit autem místo cestování vlakem od nás z osady.

Spolu jsme jezdili v pondělí ráno i některý den v týdnu do Prahy a pak odpoledne domů. Stále víc mne zajímal a osobně přitahoval. Při posledním návratu domů v pátek odpoledne jsem ho v autě kouřil. Byl jsem první, kdo ho kouřil a vyhulil, jak mi řekl.

Během následující pondělní cesty do Prahy jsme o tom nemluvili. Z jeho úsměvu bylo jasné, že se mu to líbilo. Taky já byl spokojený a těšil jsem se na další cesty. Ráno jsme se bavili jako dlouholetí kamarádi o tom co se během víkendu stalo. Zatím jsem o Petrovi prakticky nic nevěděl.

Řekl mi, že bydlí v novém domku v Prčicích. Je to od nás jen pět kiláků a já ho dosud neznal. Ani nevzpomínám, jestli jsme se někdy viděli. Petr mi pak vysvětlil jak a kdy se do Prčic dostal. Je to zajímavý příběh.

Začalo to, když byl na dovolené s kamarády v létě u Lipna. Jeden večer byli na zábavě ve Frymburku. Seděli vedle stolu nějakých holek. Domluvili se, že jsou ve stejném campingu. Vracel se pak zpátky s jednou z nich. Byl v náladě a cestou jí přeřízl. Pak se ještě párkrát viděli, ale už spolu nic neměli. Po odjezdu z Lipna se s ní nestýkal a ani na ni nemyslil. Ona za čas volala a sdělila mu, že je těhotná. Nevěřil tomu a dohadoval se s ní, jestli neměla jiného kluka. Tvrdila, že se vyspala jen s ním. Pak ho šokovala se zprávou od gynekologa, kde měla potvrzeno, že otěhotněla v době, kdy byla na Lipně. Na potrat nechtěla a děcko si nechala. Její matka ji nutila, aby se vdala a nebyla svobodnou matkou. Podlehl jejich tlaku a ještě během vejšky se oženil. Pochází z Příbrami a tam nesehnal bydlení. Po svatbě se odstěhoval za manželkou do Strakonic do paneláku k jejím rodičům. Tam jim rodiče nechali jeden pokoj v třípokojovém bytě.

Narodila se jim holka ještě když studoval. V noci se často budila a Petr měl problém dodělal školu. Aby zvládl státnici, vrátil se do Prahy na kolej a pak si raději domluvil pronájem. Byl tam víc klid na přípravu zkoušky. Po zvládnutí školy se zpátky přestěhoval do Strakonic. Tady začaly problémy s tchyní, kterou manželka poslouchala na slovo. Uvažoval o rozvodu, ale tchyně jako kovaná křesťanka byla zásadně proti. Neřešitelnou situaci zachránil jeho děda. Původně bydlel v Prčicích a odešel pro lepší výdělek do Příbrami do dolů. V Prčicích stále vlastnil pole. Po revoluci je dostal zpátky a část vrácených pozemků odkázal svému vnukovi Petrovi.

Pole bylo na okraji Prčic a mohly tady být tři parcely. Dlouho trvalo než mu úřady změnily pole na stavební parcely. Rozhodl se postavit na jedné domek, aby byli sami a manželka nebyla pod vlivem a dohledem tchýně. Před stavbou domu musel pozemky ještě zasíťovat. Znamenalo to přivést vodovod, elektriku a plyn na parcely a napojit pozemky na splaškovou kanalizaci v Prčicích. Nebylo to jednoduché. Pomohl mu kolega z práce, který měl oprávnění na projektování inženýrských sítí. Jako promovaný projektant také nemusel platit za plánky domu. Sám navrhl přízemní dům, který se mohl rozšířit.

Ze školy měl teoretické znalosti co je ke stavbě nutné zajistit. Takto hned po škole poznal realitu jaké papírování se musí zvládnout s různými institucemi, než dostal stavební povolení a následně než dodělanou stavbu zkolaudovali. Bavilo ho to, protože to dělal pro sebe a takto získal potřebné zkušenosti.

Horší to prý bylo s financováním. Pomohl mu děda, který mu odkázal pole a pomohl taky finančně. Během školy neměl žádné peníze. Výhodou pak bylo, že dvě parcely se zhotovenými sítěmi prodal. Ze získaných prostředků mohl postavit svůj dům.

Při dalších cestách jsem se dověděl jak celá stavba probíhala. Inženýrské sítě mu firma udělala za čtvrt roku. Další tři měsíce trvalo pokračující papírování než došlo ke kolaudaci sítí. K rok trvající parcelaci pole a jeho zasíťování navazovalo další zimu dojednání povolení vlastní stavby domu.

Uzavření smlouvy se stavební firmou, dohodnutí termínu a dokončení stavby už prý netrvalo tak dlouho. Často v době výstavby sítí a domu zůstal v Prčicích. Zde má pár příbuzných a přespával u nich. To mu víc vyhovovalo, než aby se vracel do Strakonic. Mohl častěji kontrolovat a dohlížet na stavbu.

Za dva roky po dokončení vejšky byl barák dostaven. Po nastěhování čekal, že se vztah s manželkou zlepší. Ale ona se prý chovala podobně jako tchyně. Po narození dcery už nechtěla s Petrem nic mít . Řekla mu, že holka jí stačí a že s ním nebude spát.

Petrovi to nevadilo. Přestěhoval se z ložnice do volného pokoje. Do Prčic jezdí pouze o víkendech nebo občas během týdne kvůli dceři, kterou má rád. Nyní jí bylo 6 roků a nechce, aby na holku měla vliv jen manželka. Zcela jsem mu rozuměl.

Já mu zase pověděl, jak se mi dosud dařilo a co jsem prožil. Jak mne ovlivnil děda, o stavebnici a jejím rozšiřování, o průmce, kamarádech a mé postupně se zbavování nesmělosti. Cesty rychle ubíhaly a bylo stále co povídat. Petr je o sedm let starší a oproti mně má hodně zážitků ze života. Vždy mne přitahovali starší a jeho zkušenosti jsem rád poslouchal. Jak jsem byl dřív uzavřenej, nyní jsem se s ním bavil bez ostychu.

O svých životech jsme si povídali při cestách do Prahy. Ráno jsme pospíchali do práce a nebyl čas na zdržování. Odpoledne při návratu jsme se mohli zdržet. A také jsme to využívali. Už jsem se nerozpakoval zajet rukou Petrovi do rozkroku a pohrát si s jeho mužstvím.

Petrovi se dráždění ptáka líbilo. Už při nasedání do auta si rozepnul poklopec, abych se dostal k jeho ptáku. Hladil jsem mu rozkrok a sledoval narůstající bouli. Jeho reakce se často projevovala mokrým flekem na vrcholu napnutých slipů. Osvobodil jsem jeho kolík a začal ho honit. Petr sledoval provoz a nechal další aktivity na mně. Pozoroval jsem jak se snaží zůstat klidný, ale jeho zrychlený dech prozrazoval opak. Nemohl jsem ho honit dlouho a nechal ho vydejchat, aby se dál věnoval hlavně řízení.

Při jízdě po rovinkách jsem si zase stáhl kalhoty já. Petr nemusel řadit a místo řadící páky držel mého čuráka. Jen občas mne pohonil. Mně stačilo, když mi mačkal ptáka a palcem objížděl lem žaludu. Slintání penisu mu usnadňovalo dráždění hlavičky i nepravidelné honění péra. Pasažéři předjíždějící aut nic neviděli. Seděli jsme napnutí a mastili si čuráky.

Jiné to bylo, když si Petr stáhl kalhoty a já měl neomezený přístup mezi jeho rozevřené nohy. Uvolnil jsem se z pasů a při kouření se jeho vláčný penis napřímil a ztvrdl. Má snaha byla přivést ho jen před vrchol výstřiku. Nechtěl jsem aby stříkal během řízení a mohl se věnovat provozu na silnici a my nebourali. Raději zpomalil a ostatní nás předjížděli. Řidiči aut a autobusů asi nic neviděli, ale pozorní cestující u oken se určitě za námi ohlíželi. Mohli vidět jak kmitám hlavou Petrovi v rozkroku. Rád bych viděl jejich překvapené výrazy. My jsme ale jeli pomalu a tak nás ostatní rychle předjeli.

Na hlavní silnici jsme nezůstali a Petr odbočil na okresku a na opuštěnou odbočku. Sklopil sedačky a tady jsme měli potřebný klid a prostor pro vyvrcholení vzájemných aktivit. Cestou z Prahy jsme měli vytipováno jedno místo v půlce cesty a jedno místo nedaleko naší osady, kde nikdo nechodil. Zde jsme mohli vyprazdňovat plné koule a uvolňovat napětí v těle bez čumilů.

Ve dnech kdy jsem věděl, že táta bude pomáhat někde na stavbě, jezdil Petr k nám. Máma nás jen pozdravila a do podkroví nikdy nechodila. V mém pokoji bylo víc pohody na všechny aktivity. Přinesl jsem do podkroví pití a nezbytné občerstvení. Nepospíchali jsme jako v autě. Se svou o hlavu vyšší postavou jsem se postavil za Petra a zezadu ho objal. Přejížděl jsem po jeho těle od ramen přes prsa k břichu. Pomalu jsem mu rozepínal košili ze zdola ke krku. Pak jsem mu ji sundal a zároveň si stáhl tričko.

Zezadu jsem Petra držel a přitáhl ho na sebe. Už dotyk obou odhalených trupů mi přinášelo napětí, které se projevilo v tvrdnutí péra. Mého čuráka Petr zkoumal zezadu hlazením boule v rozkroku. Posunul jsem ruku na jeho mužství. Také jemu kolík stál. Přesunul jsem se a sedl si na postel před něj.

Postupně jsem mu rozepnul poklopec, uvolnil pásek a stáhl kalhoty do kolen. Před sebou jsem měl slipy s vrcholem uprostřed. Přitahovala mne napnutá látka s ukrytým pérem. Hladil jsem obrysy jeho mužství přes mokrý vrchol slipů. Osvobodil jsem napruženého ptáka. Opět mne přitahoval jeho tvar. Petr má stojícího čuráka asi 12 cenťáků dlouhého s menším průměrem. Ale jeho hlavička má oproti penisu o polovinu větší průměr. Krátký tmavší a zaoblený žalud s velkým lemem mi připomíná v uvolněném i pevném stavu hezký hříbek. Souměrné tělo hříbka má bez naběhlých žil i ve ztopořeném stavu. Na spodní části má výraznou močovou trubici s třetinovým průměrem oproti tvrdému kolíku. Petrova menší chlouba mne lákala.

Petr nečekal, strčil do mne a položil na postel. Stáhl ze mne zbývající svršky a lehl si naproti. Hráli a prohlíželi jsme si navzájem mužství. Bylo dost času. S honěním jsme nepospíchali. Vedle zajímavého ptáka mne bavilo i zkoumání jeho varlat. V menším pytlíku má menší kuličky. Velikost kulek byla souměrná k jeho penisu. Sevřel jsem mezi prsty šourek u kořene a volně se pohybující vejce se přesunula na konec sevřené dlaně. Zvrásnělá kůže pytlíku se napnula a v něm byl vidět tvar i velikost varlat.

Delším držením kulek kůže šourku zčervenala a ty se vyzývavě leskly. Obě se mi vešly do pusy a já je mohl cumlat najednou. Pevným stiskem pytlíku byla zvýrazněná varlata víc citlivá na kouření a olizování. Roman vzdychal a tlačil mi hlavu do rozkroku. Leželi jsme proti sobě v poloze 69, prohlíželi, zkoumali a hráli si s čuráky druhého.

Já kouřil Petra a čekal jsem jestli se nepřidá. Ani o samotě u mne v podkroví se k tomu neodhodlal. Jen mne pomalu nebo rychle honil a obnažoval žalud. Do ničeho jsem ho nenutil a snad se časem ke kouření připojí. Po dosažení vrcholu mi Petr nastříkal plnou pusu semene. Divil jsem se, kolik jeho menší varlata vytvoří. Petr si myslí, že od doby, kdy jsem ho začal kouřit, se málo honí a proto má hodně mrdiny.

Během společných cest a navazujících hrátek jsme se hodně sblížili. Bavili jsme se o všem. O minulosti, zájmech i o intimnostech. Dřív si prý s kamarády často proháněl péra. Scházel se postupně s několika kluky a jejich ptáci nezaháleli. Kouřit jsem ho začal jen já. Poté co se oženil a odstěhoval k ženě, s honěním přestal. Později když spolu nespali, začal se opět honit.

Po vyprázdnění koulí a uvolnění napětí jsem se Petrovi pochlubil se stavebnicí. Železnice se mu líbila a v podkroví jsme vydrželi další hodiny. Pouštěli jsme mašinky ze čtyř kolejí na nádraží až když se uvolnila trať. Petr navrhl postavit na opačné straně desky ještě jedno nádraží, aby se tam mohly vláčky potkávat. Bylo by to velké vylepšení a úplně by se muselo předělat ovládání. Už jsem o tom také uvažoval. Až začnu chodit na vejšku, tak snad se do toho pustím.

Pokud se táta vrátil, slyšel jsem auto a otvírání vrat. S hrátkami jsme přestali a věnovali se stavebnici. Táta většinou přišel a zapojil se do hry. Přitom se vyptával co Petr dělá a kde bydlí. Překvapilo ho, že žije jen pět kiláků od naší osady a přitom ho nezná. Nedivil se, když zjistil, že teprve nedávno se Petr přistěhoval a postavil v Prčicích nový barák. Později se domluvili, že táta zná i některé jeho příbuzné. Dřív stavěl nebo předělával v Prčicích některé domy. Pro podobnou profesi si oba porozuměli. Táta jako stavař a Petr jako projektant.

Mámě jsem Petra představil v kuchyni. Znova se ho vyptávala a byla zvědavá i na jeho život. Líbilo se jí, že je ženatej a že má dceru. Přitom si posteskla, že můj brácha je starší a ještě je svobodný. Petr jí uklidnil, že dnes se kluci i holky žení mnohem později než dřív. Mně pak upřesnil, že kdyby nemusel, do chomoutu by nevlezl.

Rodiče rádi Petra poznali a zamlouval se jim. Mně zase vyhovovalo, že nemusím vysvětlovat, kdo mne vozí do Prahy.

Cesty s Petrem neměly chybu. Jezdil jsem s ním většinou v pondělí do Prahy a v pátek zpátky. Další každodenní cesty v týdnu mne nebavily. Počítal jsem, že po nastoupení do školy budu bydlet na koleji. Mluvil jsem o tom s Petrem. On během studií dobře poznal ubytování na koleji i v pronájmu. Radil mi, že lepší je pronájem.

Autor povídky: Johan Bidlo

Přidejte svůj názor

Koooouzelný ValentýnVALENTYN sleva
+ +
Pošlete tento článek e-mailem: