Johan Bidlo
Před začátkem školy na technice jsem si na brigádě u Českých drah potřeboval něco vydělat, abych nebyl odkázanej na rodiče. Jízdy vlakem mi usnadnil Petr, který mne vozil jednou nebo dvakrát týdně autem.
Brzy se Petr stal mým dobrým známým. Sblížili jsme se tak, že během cesty z Prahy jsem ho vykouřil v autě. Párkrát, když táta nebyl doma, jsem vzal Petra k sobě do pokoje. Máma do podkroví nechodila a měli jsme zde dost času a klidu na příjemné aktivity. Při poznávání Petra mne on honil a já mu kouřil čuráka. Zase jsem získával a polykal semeno, na které jsem si zvykl jako na drogu. Nahradil mi dřívější kamarády z průmky, kteří se rozprchli do světa.
Abych nejezdil každý den od nás do školy, počítal jsem, že během studia budu na koleji. Na brigádě jsem sháněl v Praze pronájem, než si dojednám ubytování na koleji. O mé snaze najít si bydlení Petr věděl. Doporučoval mi nájem, než bydlet na koleji. Navrhoval, abych si pronájem sjednal dlouhodobě. Napadlo mne jestli on jako projektant a stavební dozor na stavbách neví o nějakém zajímavém nájmu. Majitelé nových bytů prý nabízely jen drahé pronájmy.
Po týdnu mne překvapil, že o jednom levnějším nájmu ví. Měl jsemzájem se tam po prácipodívat. Petr se s majitelem domluvil, že bude mít čas až další den. Majitel mne chtěl vidět a něco o mne zjistit. Petrse nabídl, že mne tam doveze.
Sešli jsme se odpoledne na Vinohradech v Petrově projekční kanceláři. Cestu jsem nesledoval a snažil se z Petra vytáhnout nějaké informace. Ale nic neprozradil. Nakonec zastavil u domu, kde bydlí v pronájmu on. Předpokládal jsem, že se pro něco zastavil. Vyzval mne abych vystoupil. Dosud jsem v domě nebyl. Pokud Petr něco vezl, vždy jen potřebné věci odnesl nebo naopakpřinesl a hned se vrátil. Já na něj počkal v autě a za chvíli jsme pokračovali.
Nyní jsme vystoupili z auta a já si dům prohlídl. Byla to jednopatrová stavba mezi obdobnými domy. Přestože Cholupice jsou součástí Prahy, byly vilky v ulici postaveny na větších parcelách. Nejsou tak nalepeny na sebe a ani postaveny na hranicích sousedních pozemků. Z obou stran mají stavby volný prostor. Před domem byla zahrádka asi 2 metry široká ohrazená kovaným plotem. Ozdobný plot pokračoval k sousední parcele. Z jedné strany byl vjezd na pozemek a z druhé strany vrátka. Dům o šířce asi 10 metrů měl do ulice v přízemí i v patře jedno třídílné a dvě menší okna. Vilka vypadala podle fasády na novější stavbu oproti sousedům.
Petr zazvonil a otevřel vrátka. Zůstali jsme před verandou a čekali na majitele. Přivítal nás statný chlapík se zkoumavým pohledem. Změřil si mne od hlavy k patám. Vypadal vyšší než já. Po sestoupení ze schodů byl ale o 10 cm menší než já. Vždy jsem si vážil starších lidí a pokud by byl také vyšší, měl bych k němu ještě větší respekt. K jeho ráznému vzhledu přispíval hranatý opálený obličej. Výraz vedle havraních vlnitých vlasů doplňovalo černé obočí. K celkovému vzhledu pasovaly černé uhrančivé oči.
Zavedl nás do domu a usadil ke stolu. Vyptával se co dělám, kolik je mi, kde bydlím a jak dlouho mi trvá cesta do Prahy. Upřesnil jsem mu, že nyní jezdím na brigádu a potom budu studovat na technice. Bydlení na koleji nemám ještě dojednané. Zajímalo ho, jestli budu pronájem využívat od pondělí do pátku a na víkend jestli budu jezdit domů nebo zde budu celý týden. Mohl jsem mu jen upřesnit, že zatím mám brigádu dojednanou jen v pracovní dny a na technice se o víkendu neučí.
Majitel zjišťoval další věci o mně. Vyptával se jestli mám holku. Řekl jsem mu, že s žádnou nechodím a do bytu bych ji bez jeho souhlasu nepozval. Při dotazu jestli kouřím, jsem mu odpověděl, že jsem se to naučil. Došlo mi, že chtěl vědět kolik cigaret vykouřím. Nikde nebyl popelník. Hned jsem se opravil, že cigarety nekouřím. Pousmál se a pokračoval ve vyptávání.
Zajímalo ho jestli piju. Upřesnil jsem mu, že na pivo jsem s kluky z průmky chodil. Přiznal jsem se, že tvrdé nemám rád a jak jsem dopadl na maturitním večírku, kdy jsem to přehnal. Nakonec se zajímal o drogy. Potvrdil jsem mu, že drogy jsem nikdy nevyhledával.
Odpovědi nekomentoval a snad ho uspokojily. Petr mne podpořil, že mne zná a proto mne přivedl. Stálý přísný výraz majitele mne utvrzoval, že podmínky pronájmu nebudou jednoduché. Čekal jsem co bude požadovat.
Majitel mi potvrdil, že v kuchyni co sedíme můžu využívat s Petrem. Pak mi ukázal celý byt v přízemí. Z přistavěné verandy je vchod do menší haly. Hned u vchodu do haly byly dveře na záchod, za nimi dveře do koupelny a za ní kuchyně. Mezi koupelnou a kuchyní byla spíž se vstupem z kuchyně. Ve spíži a koupelně bylo menší okno a v kuchyni velké trojdílné okno. Na konci haly vedlo jedno schodiště do patra a opačné schody do sklepa. Proti kuchyni je pokoj, který má pronajatý Petr. Vedle byla místnost, kterou chtěl majitel pronajmout.
Tu jsem si detailně prohlídl. Vchod do pokoje z haly je samostatný. Je asi 5×4 metry velký má třídílné okno směrující do zahrady. Bylo zataženo a přes mraky pronikalo slunce. Z toho jsem usoudil, že pokoje v přízemí směřují jižním směrem.
Vybavení přispívalo k temnému vzhledu pokoje. Nábytek byl starý a tmavý. Největší část pokoje zabírala dvoulůžková manželská postel s vedlejšími nočními skříňkami. Naproti dvě velké šatní skříně a prádelník zabíraly jednu stranu pokoje. V rohu u okna byla na skříňce televize. Pod oknem stál menší stolek se dvěma křesly. Vybavení pokoje doplňovala knihovnička vedle dveří a stojan s kytkami. Bylo vidět, že se v pokoji už dlouho nemalovalo. Vzhled pokoje mne nenadchl.
Asi jsem se po prohlídce pokoje netvářil nadšeně, když jsme v kuchyni domlouvali podmínky nájmu. Majitel řekl, že pokud nebudu starší nábytek potřebovat, nebude problém původní zlikvidovat. Souhlasil i s vymalováním pokoje. Seženu-li si nové vybavení a pokud místnost vymaluji, tak nájemné sníží. A jako studentovi, mi nabídl hodně menší nájem oproti koleji.
To se mi zamlouvalo. Na koleji bych byl minimálně s jedním spolubydlícím a tady mohu být sám. Byl jsem rád, že jsme se nedohadovali a během odpoledne se domluvili. Smlouvu jsme žádnou písemně nesepsali a stačilo, že u toho byl svědek Petr. Věřil jsem, že majitel domluvenou smlouvu nezmění a bude na něj spolehnutí. Jeho přísný vzhled mi nevadil a vyhovoval mi i majitelův starší věk.
Co jsme dojednali, to jsme přípitkem potvrdili. Domácí mne při přípitku překvapil návrhem na tykání. Je prý jen o deset let starší, jmenuje se Josef a mám mu říkat Pepo jako ostatní. Já mu pověděl, že se jmenuji Johan, ale říkali mi Bidlo pro velkou výšku. Johanem mne nyní oslovoval Petr a líbilo se mi to, protože jsem se jménem neslyšel nadávky jako dřív ve škole. Majitel mi začal říkat Johan jako Petr. Přezdívku si taky zapamatoval.
Při cestě domů jsem se dověděl, jak Petrtento nájem sehnal. Od Pepy měli v kanceláři požadavek na rozšíření domku o další byt. Jeho vedoucí mu zakázku zadal, protože jezdil domů tímto směrem. Byla to jeho první samostatná zakázka a Petr se tomu plně věnoval. Nejdřív celý dům prohlídl a pak Pepovi navrhl, jak rozšířit barák. Domluvil se s ním,jak přistavět patro.
Původní výkresy k domu byly jednoduché a nešlo na ně navázat projektem podle dnes požadované dokumentace. Petr celý stávající dům proměřil a porovnal s původními výkresy. Rozdílů mezi výkresy a stavbou bylo dost. Petr přinesl Pepovi projekt za dva týdny. Byly v něm výkresy skutečného stavu původního domu i projekt přístavby.
Pepa požadoval, aby projekční kancelář vyřídila také potřebné povolení ke stavbě. Vše opět zařizoval Petr. To mu trvalo přes čtvrt roku, než sehnal všechna požadované vyjádření a souhlasy různých organizací.
Později Petr jezdil do Cholupic jako stavební dozor. To se už dobře poznal s Pepou, jeho babičkou a dědou. Na přání babičky v přízemí vyhodil vanu z koupelnya předělali to na sprchu. Byla spokojená, protože hůř vylézala z vany. Také Pepovi se změna líbila. V Cholupicích ještě nebyla kanalizace a při sprchování byla menší spotřeba vody. Méně krátse pak vyvážela jímka.
Přestavba trvala rok. Pepa bydlel v jednom pokoji a prarodiče ve druhém. Během přestavby děda zemřel. V domě zůstal Pepa s babičkou. Po dokončení prvního patra se Pepa přestěhoval a jeho pokoj zůstal volný. V té době sháněl Petr podnájem a tak se domluvili, že se může nastěhovat do uvolněného pokoje. Babička a Pepa s Petrem dobře vycházeli a také on byl s nájmem spokojenej.
Poté co mi Petr doporučoval místo koleje bydlení v podnájmu a já ani on nic zajímavého nesehnal, zeptal se Pepy, bude-li souhlasit s dalším nájemníkem. Já byl pak rád, že jsme se na nájmu domluvili. Nevadilo mi vymalovat pokoj ani pořídit si nějaký nábytek. Hlavně, že bude pronájem dlouhodobý a pro mne finančně únosný.
Dohodl jsem se s Pepou, že s úpravou začnu o víkendu. Petrovi nevadilo, že přespím v jeho pokoji. Začali jsme v pátek. Já se rozhodl nejdřív vyhodit rozměrné postele. Pepa mi pomáhal. Postranice a prkna si odnesl do kůlny, že z nich udělá regály. Další nábytek jsme jen vyklízeli.
Ve skříních bylo oblečení po babičce a některé kusy i po dědovi. Babička prý zemřela před třemi měsíci a děda před čtyřmi lety. Pepovi se do likvidace věcí po babičce dlouho nechtělo. Řekl mi, že pokud by pokoj nepronajal, tak tam zatím všechno nechá.
Začali jsme s oblečením. Starší a obnošené šaty s nemoderním střihem a všechno spodní prádlo jsme nacpali do povlečení s pokrývkami a dalším textilem svázali do prostěradel z postelí. K tomu jsme dali používané ručníky, utěrky a prádlo. Bylo toho šest velkých balíků. Ty ještě v sobotu odvezl Pepa do sběrného dvora. Nepoužívané dobře vypadající oblečení jsme složili do kontejneru na oblečení. Snad se někomu hodí. V prádelníku zůstalo ještě hodně prádla. Byly to nepoužité ubrusy, záclony, ručníky, prostěradla i povlečení. Část si vzal Pepa a část mi nechal. Vyklízení všeho oblečení, prádla a dalšího textilu nám trvalo celý den.
Během víkendu měl Pepa několik telefonů. Vždy odešel, abych neslyšel o co se jedná. Podle občasného zaslechnutí hovoru, mu volal stejný chlap. Vracel se potom rozčílený a chvíli trvalo než se uklidnil. Z útržků co jsem slyšel, jednalo se o pronájem bytu. Zeptal jsem se, jestli nájem neslíbil ještě někomu jinému. To mi vyvrátil. Uvedený chlap má prý problém a víc se o tom Pepa nechtěl bavit. Tak snad se to vyřeší a nebudou žádné těžkosti. Spolu jsme v pohodě pokračovali ve vyklízení a neměli mezi sebou spory.
V pokoji zůstaly různé papíry. Pepa všechnu dokumentaci prohlížel celou neděli. Nejvíc ho zaujala samostatná krabice se starými doklady. Byly tam medaile, vyznamenání, tiskopisy, fotky, dopisy a další doklady. Pepa všechno třídil a většinu si nechal. Nechtěl, aby se na pestrý život předků zapomnělo. Při tom jsem se dověděl jejich osudech.
Nejvíc dokladů se týkalo jeho pradědy. Jeho život byl zajímavý a dramatický. Odešel ve 22 letech v roce 1937 do Španělska jako interbrigadista. Dva roky bojoval proti Frankovi. V roce 1939 fašisti vyhráli a nemohl se vrátit zpátky domů. V té době byl u nás protektorát a dobrovolníky zavírali. Ve Španělsku se skrýval v horské vesnici u Andory. Zde poznal prababičku, když jí bylo 17 let. Praděda se pak přes Francii dostal do Anglie. Tam vstoupil do Československé armády. Praděda byl podle těchto dokumentů a vyznamenání ve Španělsku i v Anglii u dělostřelců. Účastnil se také v červnu 1944 vylodění ve Francii u Dunkergue a pak do konce války bojů v západní Evropě. Pepa byl na něj hrdý jak se zapojil jako dobrovolník ve Španělsku a pro aktivní účast v bojích během celé války.
Praděda se do Československa vrátil v červnu 1945. Prababička na něj čekala celou válku. Vzali se už v létě 1945, kdy prababička mohla přijet. Během rokusi postavili původní domek v tehdejší samostatné vesnici v Cholupicích.
Při prohlížení dalších dokladů mi Pepa pověděl pokračující historii. V roce 1946 se narodil Pepův děda. V šedesátých letech prababička už mohla jezdit do Španělska. Párkrát tam s ní jel i Pepův děda. Navštěvovali příbuzné a známé. Děda se zakoukal do jedné holky z vesnice. Znova se tam vrátil a vzali se. Zde stále vládl fašista Franco a Pepova babička se odstěhovala se k nám. Historie se opakovala.
Praděda jim nechal domek, když získal menší byt. Děda s babičkou v Cholupicích už trvale zůstali. Babičku měl Pepa rád, že se ho před časem zastala. S tátou se prý pohádal a on ho vyhodil z bytu. Potom se do Cholupic trvale přestěhoval. Co se stalo, jsem nechtěl vyzvídat.
Vyklizený nábytek jsme zatím nechali v místnosti. Počítali jsme s pomocí Petra v týdnu. Pepa si některý nábytek vzal do dílny a garáže. Já si nechal v pokoji knihovničku, stolek se sedačkami, stojan s kytkami a skříňku se starší televizí. Televizi si chci později pořídit novou. V týdnu jsme společně ve třech některý nábytek odnesli do dílny a nepotřebný rozebrali.
Během víkendu jsem spal v Petrově volné posteli. Po návratu mi Petr dal spacák, přestože postel byla dost široká pro dva. Měl obavy, aby nás Pepa neviděl spát spolu. Neměli jsme představu, jak by se zachoval. Moje pronajatá místnost nebyla uklizená. Tak jsem spacák rozložil u Petra v pokoji.
Utaháni, po večeři a po vysprchování jsme zalezli každý do svého pelechu. Pepa nám popřál dobrou noc a odešel. Nemohl jsem usnout a lákal mne vedle ležící Petr. Byl na tom podobně a stále se převaloval. V domě byl klid a já se přesunul k Petrovi. Nemusel jsem ho pobízet, aby se posunul. Jen pro jistotu otočil klíčem, aby nás Pepa nepřekvapil.
Hned v posteli jsem poznal, že je na tom podobně. Jeho čurák stál v pozoru. I přes únavu jsme ptáky honili k oboustranné spokojenosti. K vyvrcholení obou stačilo vzájemnéhonění. Usnuli jsme vedle sebe a spali na posteliaž do rána. Před ránempo vymočeníjsem nezamykal dveře a přesunul se do spacáku. Pepa vstal dřív a šel nás vzbudit. Nespal jsem a pozoroval Pepu jak se usmívá, když nás viděl kde ležíme.
Spolu jsme spali i další noci po zamknutí dveří. V posteli bylo dost místa pro oba. Každý večer, když Petr nejel domů, jsem ho vykouřil. Petr mne na oplátku pravidelně honil. Byly to pěkné noci. Jen jsme si dávali pozor, aby nás domácí nepřekvapil.
V týdnu jsme spálili staré proležené matrace, zbytek hadrů a vyhozené papíry. Místnost byla vyklizena a připravena k úpravám. Malování a vybavení pokoje nechal Pepa na mně.
Johan Bidlo
