Johan Bidlo
V létě mi Petr pomohl najít podnájem ve vilce v Cholupicích. S majitelem domu, s Pepou jsem se domluvil na dlouhodobém nájmu. Nájem byl finančně zajímavý za podmínek, že si sám místo původního vybavení zajistím potřebný nábytek a také sám opravím zamluvenou místnost.
Doma jsem nebyl týden, kdy jsem vyklízel pronajatý pokoj. Po příjezdu se mámě nelíbilo, že se odstěhuji. Představovala si, že stále budu jezdit domů. Musel jsem ji vysvětlit, že jsem se stejně chtěl ubytovat na koleji. Moc jí to neuklidnilo. Táta k tomu nic nenamítal a popřál mi, aby se mi pronájem líbil. Zdůraznil, že nyní, když jsou oba už v důchodu, musím se o sebe starat hlavně sám. Nemohou mne podporovat jako dosud. Mohu se však vrátit kdykoliv budu potřebovat.
Vrátil jsem se už v pátek. Měla přijet ségra Marie se synem. Dlouho jsme se neviděli. Dříve se ségra pohádala s rodiči, protože se musela vdávat. Rodičům se nelíbil její nezodpovědný ženich. Mluvili o něm jako o floutkovi. Nakonec Marie nikoho na svatbu nepozvala a roky s námi nemluvila. Rodiče z toho byli nešťastni. Teprve poslední dobou se vztahy mezi námi urovnaly.
Byl jsem na ně zvědavej. Přivítal jsem se s Marií. Oslovila mne Johane jako rodiče. Jméno se mi nyní líbí oproti minulosti. Ostatně poslední dobou na mne přezdívkou Bidlo nevolají ani lidi z osady. Probíhající debata s rodiči trvala dlouho. Stále se domlouvali, co se stalo a jak prožili předcházející roky.
Nepřerušoval jsem je a vydal se za Lukášem.
Synovcovi je jedenáct a ještě jsem ho neviděl. Ale nebyl zakřiknutý jako já. Už při cestě domů jsem zjistil, že přijeli. Jeho hlasité projevy jsem slyšel hned před barákem. Nemusel jsem ho hledat. Byl ho plný dům. Slyšel jsem ho ze zahrady. Koupal se v bazénu. Vůbec mne nezaregistroval. Vždy po vylezení z vody se rozběhl a skákal po zadku do bazénu. Párkrát k tomu přidal kotoul. Voda stříkala na všechny strany. Přišel jsem blíž k bazénu a teprve když mne postříkal, přestal se skákáním.
Jeho reakce mne odzbrojila. Čekal jsem, že se omluví za pocákání. Ale on, přestože mne viděl poprvé v životě, mne pozdravil, jako by jsme se znali.
„Ahoj strejdo“ Takto bezprostředně mne jako staršího v životě někdo poprvé oslovil. Tím si mne získal. Následovalo: „Pojď se vykoupat“. Nemusel mne přemlouvat. Lukáš se koupal v trenkách. Měl jsem jen slipy.
Vlezl jsem za ním do bazénu a začali oba v bazénu blbnout. Sám bych tak nevyváděl. S ním jsem omládl o deset let. Při opalování jsem se o Lukášovi hodně dověděl. Chodí do základní školy v Třeboni a má zde dost kámošů. Mezi nimi se neztratí, jak jsem během chvilky poznal. Sondoval jsem jak to mezi jeho kamarády chodí. Podle Lukášových reakcí zatím k žádným intimnostem v jeho partě nedošlo. Zatím se nehonil.
Sledoval jsem jeho vybavení, jestli se po vykoupání a po ohřátí zvětší. Během koupání voda párkrát odhalila jeho pinďoura ve volných trenkách. Měl ho malého, holého a pytlík nevýrazný. Lákalo mne prohlédnout si ho a dát mu rady, aby nebyl blbej, jako já při ukončení základky. Zároveň jsem měl blok radit mu v jeho letech.
Došlo mi, že na tom byl podobně i můj brácha, který je starší o deset let. On mi tenkrát nic nevysvětlil a neporadil. Nechal to pro mé vrstevníky, aby mne zasvětili. Já byl zakřiknutý a dověděl jsem se o všem dost pozdě. Ale Lukáš je velmi aktivní a věřím, že se vše od kamarádů doví včas. Je jen škoda, že Lukášovi není alespoň patnáct. To bych s ním všechno probral.
Zatím se synovec zajímal jen o hry. Vzal jsem ho do podkroví ke stavebnici. Tady nás táta s Marií našli v plném zaujetí při pouštění vláčků. Táta se přidal a ségra nás dlouho pozorovala. Při večeři ségra navrhla mámě, jestli u nás může synovce nechat. Máma souhlasila a ségra byla ráda, že si odpočine. Lukáš byl zase rád, že tu zůstane. Líbilo se mu u nás. Byl nadšený z bazénu i z vláčků. Během víkendu jsem mu ukázal, jak má ovládat stavebnici, aby ji neponičil. Rychle se to naučil. Sestra se zdržela do neděle a odjela bez synovce.
Lukáš byl u nás nakonec do konce prázdnin. Rodiče se mu plně věnovali. S tátou trávil čas u stavebnice a pomáhal mu s pracemi okolo domu. Mamce se zase pletl do vaření i na zahradě na záhonech. Mámě to nevadilo a vysvětlovala mu všechno, co z paneláku neznal. Lukáš také využíval bazén každý den při pěkném počasí. Nakonec se domluvili, že vnuk přijede na další prázdniny i za rok.
Při balení kufru se mamka s mým odchodem smířila. Měla za mne náhradu. Vzal jsem si nejdřív pracovní hadry na úpravu pronajatého pokoje a něco na převlečení. Postupně mi Petr pomáhal s odvozem dalších kufrů s oblečením a osobními věci. Doma zůstaly jen nezbytné hadry pro různé počasí, abych mohl kdykoliv přijet.
Úprava pronajatého pokoje začala každé odpoledne po návratu z brigády. S Pepou jsem se domluvil, že z původního nábytku nechám v místnosti jen stolek s křesílky, knihovničku a stojan na kytky. Kytek bylo v pokoji hodně. Babička je určitě ráda pěstovala.
Nejdřív jsem na internetu zjistil co si můžu koupit. Potřebné vybavení pokoje mne stálo jen půlku výplaty. Proti původnímu tmavému vybavení jsem se rozhodl pro bílý nábytek. Objednal jsem si rohový psací stůl s pojízdnou židlí, skříň na šaty a menší prádelník. Místo dřívějších velkých manželských postelí s nočními stolky jsem koupil menší postel pro dva lidi a vedlejší poličky na světlo. Mohl jsem si koupit i závěsnou televizi a rádio k posteli.
Než nábytek dovezli, načrtl jsem umístění jednotlivých kusů v místnosti. Proti dřívějšímu vybavení bylo v pokoji víc místa. Problém byl jen s elektrikou. Z jedné zásuvky vedly na podlaze kabely k původním postelím a televizi. Já potřeboval víc zásuvek. Projednal jsem s Pepou jak to udělat. Navrhl předělat v pokoji elektriku. Při přístavbě patra se v přízemí nové rozvody v tomto pokoji neudělaly. Prarodiče prý nechtěli u sebe nic měnit, aby se nemuseli při tom stěhovat.
Pepa slíbil, že elektriku zajistí. Rád jsem jeho nabídku přijal. Nakoupil potřebné kabely, krabice a zásuvky podle plánku, kde vývody potřebuji. Spolu jsme se do toho pustili. Na nových rozvodech jsme dělali odpoledne po práci. Elektriku jsme rozvedli po obou stranách pokoje až k oknu. Z původního rozvodu zůstal jen kabel ve stropě k lustru. Celý týden trvalo, než jsme vysekali spáry, zasádrovali krabice, natáhli a zapojili kabely, zamazali a zaštukovali díry ve zdi.
Pomalu jsem poznával Pepu a zjišťoval o něm další údaje. Ze začátku jeho obličej s ostrými rysy, havraními vlasy, černými řasami i očima s pronikavým pohledem dělaly z něho přísného chlapa. Vzbuzoval od pohledu vážnost. Zdání důrazného majitele baráku se časem změnilo na příjemného chlápka. Pepa je jen o deset let starší než já. Po společném předělávání pokoje jsem věkový rozdíl mezi námi přestal vnímat. Říkal mi Johan jako Petr. Oslovení se mi stále víc líbilo. Zároveň jako starší byl pro mne vzorem stejně jako můj děda. Můj postoj k Pepovi se změnil z respektu na důvěru.
Při rekonstrukci elektriky jsme se doplňovali. Pepa elektriku předělával při přístavbě patra a já měl zkušenosti z instalace nového topení u nás s navazující opravou omítek. Poznal jsem Pepu jako pracovitého chlápka. Dělali jsme si srandu, že by jsme mohli založit firmu „hodinový manžel“. Určitě by jsme se uživili.
Během týdne jsem se o Pepovi víc dověděl. Pepa dětství včetně dospívání prožil ve městě. Bydlel v paneláku. Na část prázdnin sem jezdil jako kluk k babičce na „venkov“. Cholupice v té době byly součástí Prahy, ale tady se to nezměnilo. Stále to byla vesnice. Nejvíc ho jako malého kluka bavilo krmit králíky. Prarodiče měli i psa a kočky s koťaty. Pepa s nimi mohl být v bytě nebo venku na zahradě. Tady byl spokojenej. Naopak rodiče mu žádné zvíře v paneláku nedovolili chovat.
Při předělávání elektriky se Pepa rozpovídal co se na baráku udělalo. Podle podkladů, které Pepa měl, barák postavil hned po válce pradědeček. Cholupice byly tenkrát samostatnou vesnicí za Prahou. Snáz tady sehnal parcelu. Po válce bylo stavebnin málo. Dům postavil jednoduchý, napůl podsklepený se čtyřmi místnostmi a s malou halou uprostřed. V domě žádné sociální zařízení nebylo. Voda se čerpala ručně ze studny a suchý záchod byl v budce na dvoře.
Větší předělávku domu provedl děda, potom co se v roce 1968 ve Španělsku oženil s babičkou. Zavedl do domu vodu a čerpadlo dal do sklepa. Původní jednu místnost -velkou komoru přestavěl na koupelnu, záchod a spíž. Děda s babičkou zde žili s mojí mámou a tetou, než se obě vdaly a odstěhovaly. V domě se žádné jiné úpravy nedělaly.
Do další stavby jsem se pustil já, pokračoval Pepa. Chtěl jsem mít svůj byt. S projektantem, s Petrem jsem se dohodl jak nejlíp postavit první patro, které nyní kopíruje přízemí. Petr pouze obrátil vstup.
K původnímu domu zakreslil přistavenou zvýšenou verandu z druhé strany. Dříve se vcházelo do domu z úrovně zahrady. Původní schody do přízemí zůstaly a nyní slouží pro vchod do zahrady a pokračují do sklepa. Nad těmito schody je nové schodiště s podestou do patra. Navíc je v 1. patře na konci široké chodby vchod na terasu, postavenou nad verandou. Hodně se prý změnilo ve vybavení sklepa, který je metr pod zemí. Místo původního skladu uhlí a dříví je v předělaném domě plynová kotelna. Dřív se topilo v každé místnosti jednotlivými kamny.
Při dostavbě patra se předělala i koupelna. Místo vany je zde sprcha, kdy není potřeba tolik vody, komentoval změnu Pepa. Je to lepší, protože v Cholupicích dosud není splašková kanalizace. Už se o tom mluví několik let. Kanalizaci snad nyní udělají, rozčiloval se Pepa. Má to ale výhodu, oponoval jsem. Není tady žádné sídliště. To Pepa uznal.
Pokoj jsem vymaloval remalem sám během víkendu. Přebílit jsem musel jen zaštukované kabely, které jedna vrstva nepřikryla. Čekal mne poslední generální úklid. Utahanej jsem šel spát jako obyčejně k Petrovi do pokoje. Jel během víkendu domů do Prčic. To mi vyhovovalo, protože na hrátky jsem byl dost utahanej. Jinak pokaždé, když zde Petr zůstal, naši čuráci večer nezaháleli. Petr pravidelně honil mého ptáka a já kouřil jeho přitažlivého hříbka.
V týdnu přivezli objednaný nábytek. Montoval a usazoval jsem jednotlivé kusy z dovezených krabic dva dny. Další odpoledne jsem vylepšoval pokoj schovaným textilem po babičce, který jsem si vzal při vyklízení skříní. Po vyprání bylo vše jako nové. Na postel jsem natáhl velké prostěradlo, deky a polštáře jsem dal do světle modrého povlečení, zavěsil jsem bílé záclony a žluté závěsy. Babičce jsem v duchu poděkoval, protože jsem měl ještě náhradní povlečení. Kupoval jsem jen matraci pro širší postel, deky a polštáře.
Svítilo slunce a přes bílé záclony a žluté závěsy pokoj jasně zářil. Byl to velký rozdíl mezi původním a stávajícím stavem. Pokoj se změnil k nepoznání. Tmavou místnost nahradil bílý pokoj.
Večer jsem šel spát sám. Petr jel za holkou a já se vyvaloval na široké posteli bez omezení jako král. Všechno vonělo. Lůžkoviny mýdlem, nábytek příjemnou vůní dřeva, stěny novou malbou a otevřeným oknem proudil čerstvý vzduch po odpolední letní bouřce. Uvědomil jsem si, že je to nyní můj nový domov. Byl jsem spokojenej.
V teplém večeru jsem se nepřikryl ani prostěradlem. V pohodě a uvolněnej jsem si stáhnul slipy. Mezi roztaženými nohami se povaloval penis. Užíval si volnosti. Dlouho neodpočíval. Při pomyšlení na kamarády se úd automaticky zvětšoval a narovnával. Rád bych měl vedle sebe prvního kámoše Tondu, který mne do všeho zasvětil a kamarády z fotbalu, se kterými jsem si honil čuráky. Taky bych přivítal, kdyby zde byli spolužáci Pavel s Mirkem a jeho známým Vojtou, se kterými jsem si užíval na prázdninách. Také by se mi líbilo, kdyby zde byl učitel těláku Prias, který mne už od první chvíle přitahoval, ale nikdy jsem se sním nesblížil. Snad se s někým z nich opět sejdu.
Naštěstí jsem nyní poznal Petra.
S ním se po ubytování v podnájmu scházím většinu dní v týdnu. Ale dnes tady byla jen Anča Dlanča. Dala se do práce a po několika minutách přivedla čuráka k vrcholu. Tričko jsem shrnul ke krku. První výstřiky byly razantní a tričko jsem neuchránil. Další cákance skončily na břiše. Napětí opadlo a kapesníkem jsem setřel semeno z těla.
Vyvaloval jsem se na posteli a užíval si volnosti. Obrátil jsem se na břicho a po několika posunech pták znovu ožil. Přirážením do prostěradla a pěnové matrace čurák ztvrdl. Vyžadoval další pozornost. Znova se zapojila Anča a po druhé várce jsem se uklidnil. Po vystříkání další dávky jsem spal v pohodě až do rána.
Večer jsem do svého pokoje pozval Petra.
Líbilo se mu nové vybavení a hned jsme vyzkoušeli koupenou postel. Byla pro nás dva dostatečná. Lehli jsme si do polohy 69 a já se plně věnoval Petrové ozdobě. Stále mne přitahoval jeho pták. Byl menší než můj čurák. Výrazný půlkulatý tmavší žalud oproti menšímu tělu mi opět připomínal hříbek. Petrovi se porovnání líbilo.
Později jsem o jeho péru mluvil jen jako o hříbku.
Napružený hříbek jsem bez problémů dostal celého do pusy. Při posunutí zpět jsem jazykem objížděl výrazný lem hříbka. Z citlivého žaludu se přenášely podněty do celého těla. Petr se třásl a snažil se tlumit hlasité projevy, aby nás Pepa neslyšel. Nepokračoval jsem v kouření a nechal Petra vydýchat. Napružené péro se chvělo a na vrcholu hříbka prýštila předmrdina.
Průhledná tekutina se pomalu měnila v kapku. Nabízený předkrm jsem nenechal zbytečně skapat do prostěradla. Posunul jsem se pod trčící péro a s vyplazeným jazykem čekal odměnu za předcházející úsilí. Mírně slaná chuť ze dvou podlouhých kapek se rozplynula po jazyku. Nečekal jsem na další kapky a raději se nasunul zpátky na hříbek. Vysál a vymačkal jsem z výrazné močové trubice další prýštící odměny.
Pokračoval jsem v kouření. K tomu mne přimělo Petrové intenzivní honění mého klacku. Brzy jsem si vybral celou prémii z tvrdého hříbku. Stříkající mrdinu jsem postupně všechnu spolykal. Také mne Petr přivedl k vrcholu. Leželi jsme proti sobě a já mu postříkal krk, prsa a honící ruku. Nestačil všechno utřít do papírového kapesníku a pár kapek skončilo na prostěradle.
Při našich prvních hrátkách v mém pokoji jsem pokřtil mrdinou i novou postel. Další kolo následovalo a vydrželi jsme spolu do rána.
Pokud zůstal Petr v Praze, využívali jsme můj pokoj k hrátkám.
Autor čtenářské povídky: Johan Bidlo
