Dneska se to znovu stalo. Chovala jsem se jako blbka. Stála proti mně tak blízko a zírala přímo do očí. A já se ani nepohnula. V hlavě jsem měla pěkný zmatek. Ale ten už tam mám hodně dlouho. Připadám si nedospělá a stále jako když něco hledám. A to jsem letos nastoupila na střední školu, kde se předpokládá, že to už by každý měl mít alespoň určitý vývoj mládí za sebou.
Můj ale zůstal kdesi na základní škole prvního ročníku, když jsem zůstala jen s tátou. Maminka byla silná alkoholička. Nastoupila do protialkoholní léčebny a pak už jsem ji nikdy neviděla. Schází mi její pohlazení, doteky i názory. Táta díky tomu byl více v práci, aby utáhl denní mašinérii zbytku domova. Hodně jsem od té doby četla. Ale drtivá většina románů začíná dívkou nebo rodinou mající značné jmění. Možná je autoři obdivují, anebo se nechtějí během vyprávění zdržovat maličkostí, jako jsou peníze.
Je totiž jednoduché napsat, že dívka se setkala s princem na bílém koni v době, kdy byla oblečena v bílých šatičkách a po ranní snídani, připravené nějakou služkou na zámku, si vyšla na procházku. Jenže má realita byla taková, že jsem vstávala dříve a musela připravit snídani i pro tátu. Odpoledne dojít nakoupit, učit se, vařit. Táta nemohl všechno stihnout. Vaření jsem zvládala poměrně dobře. Jen jsem občas špatně pochopila recepty a tak se jídlo ocitlo místo na talíři v koši.
Denní starosti jen málo zaháněly můj vnitřní pocit osamělosti. Tátu jsem měla ráda, ale přestávalo to stačit. Potřebovala jsem někoho jiného. Někoho, komu se mohu svěřit i s duší a pocity, o kterých se s rodiči nehovoří. Na škole jsem měla jakousi kamarádku. Nebyla to však taková kámoška, abych se jí svěřovala víc než s učením. A pak ji zajímaly hodně kluci. Vlastně hodně holek se zajímalo o kluky a co přestávka, tak hlouček holek bavících se o randění.
Některé se chlubily, jak už to mají za sebou, konečně nejsou panny. Jedny to chtěly dělat celý den, jiné se ptaly na rady, jak se panenství zbavit. Jejich rady, od nošení různých oblečků po malovátka, jsem vnímala jen okrajově. Nevěděla jsem, proč mě kluci vlastně nijak nevzrušují. Necítila jsem k nim žádný vztah ani cit. Pár kluků se snažilo zaujmout moji pozornost, ale zcela chladně jsem je odradila. Nesla jsem v sobě pocit chladu k okolí. Ale bylo to jen zdání venkovní.
Uvnitř jsem cítila potřebu, touhu s někým být. V tu dobu se to stalo poprvé. Šla jsem ze školy rovnou na nákup a domů. Cestou bylo náměstíčko plné stromů a dětské hřiště. Procházela jsem kolem něj, když v tu chvíli jsem bočním viděním zahlédla zvláštní dívku. Stála tam, jako když na někoho čeká. Rozhlížela se kolem sebe a pak se podívala na mě. Přímo do očí. Její černé oči i kratší vlasy působily respekt. Podle odhadu byla starší o více jak 3 roky. Ale to byl můj odhad. Nedokázala jsem odvrátit zrak a uhnout pohledem. V ten moment jako bych byla přikovaná k cestě. Přišla až ke mně.
“Přišla jsi na e-mail?”
Nechápala jsem, o čem hovoří a sotva dokázala vykoktat
„ Ne, já, já tu kousek bydlím.“ „Škoda, líbíš se mi. Jsi prvnička? Jsi na holky?“
Pokládala otázky sebejistě a zřejmě již měla zkušenosti. Ale já tam stála před ní, jak bulík, netušíc na co se to vlastně ptá.
„Jsi prvnička viď? Stojíš a bojíš se.“
Konstatovala po chvilce mé mlčenlivosti.
„Já se nebojím, já… Vlastně ano“
Vysoukala jsem nejistým hlasem. A konečně sklopila oči k zemi. Netuším, proč jsem v tu chvíli chtěla brečet. Něco uvnitř mě se uvolnilo a bez jakékoliv logiky jsem vyhrkla.
„Jsem stále sama a nikoho to nezajímá, chápeš? Nevím, co mám dělat. Holky mají kluky a plné rodiny. Mají, co chtějí a žijí si bez strachu z toho, co bude a kdo jsou. A já to prostě nevím a ničí mě to“.
V tom okamžiku jsem si uvědomila, proč jí to říkám a co mě to napadlo. Cizí holce vykládat něco o sobě. Než jsem se otočila a chtěla odejít, vyhrkla jsem.
„Promiň, to jsem nechtěla.“
A začala jsem odcházet. Za zády jsem uslyšela její mírnější hlas.
„Počkej, odchodem nic nevyřešíš. Co si chvilku popovídat. Ta holka, na kterou tu čekám, stejně nepřijde, jako ty ostatní. Dlouze si píší na netu, pak naslibují hory doly. Když přijde čas se sejít, čekám marně.“
Zastavila jsem se a otočila. Ucítila jsem pocit, který má holčička k mamince, když si rozbije koleno a maminka ji přivine k sobě. Ten pocit byl mžikový, ale prošel celým mým tělem.
„Co si támhle sednout na lavičku a říci si něco o sobě?“
Navrhla jemným hlasem. Podívala jsem se na ni a šla vedle ní k lavičce. Nedokázala jsem nic říct. Neměla jsem žádné myšlenky ani slova. Když jsme usedly, vyprávěla svůj příběh. Má oba rodiče, studuje na univerzitě, miluje přírodu, hudbu a mnoho dalších věcí. Lehce zamyšlena nad tím, co se to se mnou děje, jsem nepostřehla, kdy přešla na téma vztahu kluků a holek. Na to jsem zaslechla, že ona je jiná. Také to o sobě nevěděla. Ale když byla celá zmatená, pomohla jí její povaha. Prostě to začala zjišťovat. To mě najednou zaujalo.
„Jak zjistit jaká jsem?“
Doslova jsem to vyhrkla. Usmála se.
„No, už jsem se domnívala, že tu hovořím jen k té lavičce. A koukám, ty umíš i mluvit.“
Kdykoliv se na mě podívala nebo hovořila, měla jsem pocit někoho blízkého. Ale ještě jsem tápala ve své prázdnotě. Zvedla jsem oči a podívala se do těch jejich hlubokých očí, kde jsem nenašla dno. Byly tak hluboké a uhrančivé. Každý pohled jako by si mě omotával a přitahoval do hloubky neznáma. Vzbuzovalo to jiné pocity, než které jsem dosud cítila. A pak mě vzala za ruku. Lehounce, jako vánek, který se proplétá listy stromů.
A v tom doteku bylo víc. Byla v tom energie citů plná pochopení mé samoty a trápení. Pak tišeji začala vysvětlovat, jak zjistila, kdo a co je. Začala na internetu hledat, co ji přitahuje, zda kluci, holky nebo něco jiného. Když měla pocit, že ke klukům nic necítí, začala sledovat dívky. Tam ji mnohé zaujaly, jejich křivky a jemná kůže. Nehledala nahotu, ale nejprve obličeje. Po té klepla na některé z obličejů a ukázala se dotyčná, jak oblečená tak v různých polohách nahá. Hledala v tom pocity, které měla v sobě.
Ale ani zde to nebylo ještě to, co chtěla. Ale tušila, že to budou holky, co ji motivuje. A objevila svět dominance. Když viděla první klip, jak domina trénuje dívku k poslušnosti, ucítila jak je vzrušená. Vžila se do dominy a pocítila chuť nařizovat a dívku trénovat. Nehledala v tom však žádné bolesti, ale ovladatelnost druhého. Ta síla vzrušení, když tiše řekne nějaké slovo a podřízená jej musí rychle vykonat.
To bylo to, co ji oslovilo. To je ona. Tam se našla. A pak popisovala jakýsi děj z filmu. Hluboce jsem ji poslouchala a nepřímo jsem se uvnitř hlavy vcítila do role poslušné holky ovládané svoji paní. Zapomenout na celý svět, kde mám jen trápení. Bezmyšlenkovitě plnit příkazy a mít radost, že je má paní ráda za to, že mě má a mohu s ní být. Byla jsem najednou tím tak unesena, že jsem nepostřehla, kdy jednou rukou hladila moji ruku a druhou lehce přejížděla po noze. Zvyšovalo to moje vnitřní představy. Naklonila se téměř před můj obličej a pravila
„Polib mé rty“.
Byla jsem jak v transu a pomalu váhavě jsem nakonec její rty políbila. V tom jsem ucítila další pocit, který byl pro mě neznámý. Pocit lásky a touhy někomu patřit. Ta touha byla velmi silná.
„Tak co jsi cítila maličká?“
Optala se.
„Já netuším, jako bych něco našla.“
Odvětila jsem. Usmála se a dodala.
„Ále, že by se tu někdo rozkoukával? Hele a víš, že se tu bavíme skoro hodinu a dala jsi mi pusu, aniž bych věděla, jak se jmenuješ?“
Zastyděla jsem se a tiše odvětila „Zuzana“.
„No prosím, tak Zuzanka, to je hezké jméno. No mně říkají Ivana. Na internetu si nechávám říkat madam nebo paní Ivana.“
V dálce cosi bouchlo a otočila se na chvilku tím směrem. Jakési auto narazilo do popelnice při parkování. To mě také upozornilo, že je čas běžet domů. Kromě učení musím připravit tátovi večeři. Ale moc se mi nechtělo. Přesto, čas byl neúprosný.
„Moc mě to mrzí, ale já budu muset jít domů“ řekla jsem Ivaně.“ No, když musíš tak musíš, s tím se nedá nic dělat. Vstala jsem a chtěla odejít. Pak jsem zastavila a otočila se. „Uvidíme se ještě?“
Chvilku tápala v malé kabelce a podala mi vizitku. Podívala jsem se na ni. Madam Ivana, email a mobil bez adresy.
„Stačí napsat email, zavolat nebo SMS, je to na tobě. Já přijdu.“
Odmlčela se a dodala, že velice ráda přijde. Na to vstala a došla ke mně. Než jsem se nadála, políbila mě na rty a pevným krokem odešla do vedlejší uličky, až zmizela z očí. Mé oči oklamala, ale pocit nemohla oklamat. Cítila jsem, jak mě odněkud stále pozoruje. Ten pocit jsem měla až do hlavních dveří domu. Pak zmizel. Vyběhla jsem patro a zbrkle otevřela dveře. Vrazila jsem dovnitř jako by mě někdo honil. Rychle zavřela a roztřásla se nervozitou. Chvilku jsem seděla na křesle, než jsem byla schopna něco dělat.
Pozvolna nervozita vyprchávala a já začala s domácí prací. Celý příběh dnešního setkání ale neodešel. Ještě večer při sprchování jsem cítila její rty. Myšlenky se křižovaly a míjely tak rychle, že jsem některé ani nestačila zvážit. S tátou jsem se brzo rozloučila a šla do pokojíku. Můj pohled padl na počítač a myšlenky jejího vyprávění, jak zjistit kdo a co jsem, mě hypnoticky dovedly k zapnutí počítače. Našla jsem si obličeje mužů i děvčat. Probírala jsem pohledem, co mě může zaujmout.
Ale ztrácela jsem se v mužích do vidin snů žen. Přepnula jsem tedy na holky. První, co mně po chvilce prohlížení bylo jasné, že mě přitahují starší ženy. Sledovala jsem jejich rysy a u některých jsem byla zaujata rty, u jiné očima. Při kliknutí opravdu bylo pár fotek v oblečení i bez. Jejich křivky a pocit se jich smět dotknout ve mě vyvolávalo něžnost a chtivost. Jenže pak jsem klepla na ikonu dominance. A tam jsem prohlížela ženy dominantní. Pak přišly na řadu dominy a jejich otrokyně.
Projel mnou blesk vzrušení. Najednou jsem toužila zažít pocit otrokyně. Nechat se ovládat a cvičit. Nemyslet, jen jednat. Neuvědomila jsem si, jak rychle a hladově prohlížím tyhle fotky. A najednou jsem ji viděla. Madam Ivana. Oblečená v černorudém korzetu, rukavice a v ruce bičík. Netušila jsem, že mě dokážou fascinovat a přitahovat její oči i na fotce. Bylo u toho video. Pustila jsem si ho. Stála tam madam a něco říkala. Musel jsem si zapnout reproduktory. A zaslechla jsem její hlas.
„Zajímá vás, kdo jste a cítíte se submisivní? Láká vás stát se služkou, kočkou nebo přímo otrokyní? Chcete to prožít? Není nic jednoduššího než napsat či zavolat. Ale co vás čeká? Dívejte se dál.“
Zazněl její hlas. Na videu se ukázala jiná dívka. Byla v běžných šatech a nebylo na ni nic divného. Madam Ivana s ní začala rozprávět. Ptala se na její pocity i přání až skončila u dotazu, zda to touží odzkoušet. Srdce se mi rozbušilo vzrušením a za dívku řekla šeptem „ANO“. Ale i dívka na videu řekla „ANO“. Na to ji Madam Ivana ukázala, aby vstala. „Nyní se tato dívka rozhodla podstoupit zkoušku, zda je či není schopná přijmout svůj osud. Nyní ji pomalu svléknu. Dívce přikázala, aby stála a nechala se svléknout.
Bylo vidět, jak je nervózní, ale neodmítala. Madam Ivana se jí pozvolna začala dotýkat, tak lehce rozepínala její knoflíčky a pozvolna sundala šaty, až dívka zůstala stát nahá. Byla jsem unešená a soucítila jsem s dívkou. Představa, jak stojím a nesmím se pohnout, aby mě pak kdokoliv nahou viděl na internetu. Otřásla jsem se vzrušující představou. Pak Madam Ivana vzala bičík a začala s ním pozvolna projíždět po jejím těle. Bylo to úchvatné. Nedokázala jsem odvrátit oči od videa. Zatím sice projížděla její tělo, ale vyhnula se patřičným místům. Nyní ji začala říkat zásadní prvotní pravidla.
Ta musela všechny opakovat. Zatím jich bylo šest. Ale podle každé dívky a jejich submisivity budou přibývat. Nikdy nejsou skutečná pravidla stejná a jsou doslova tvořena přesně dle potřeb takového páru. Nyní poručila madam, aby dívka dala ruce za hlavu a dala nohy od sebe. Přičemž bičíkem ukazovala, jak daleko. Příkaz byl vysloven ostře, ale nikoliv zvýšením hlasu.
Další příkaz byl několikrát opakován pro zdůraznění, že je myšlen vážně. A hned bylo dodáno, že neuposlechnutí by znamenalo trest.
Dívka odpověděla dle pravidla „ANO MADAM”.
Madam Ivana nejprve přejížděla její bradavky, až je chytla a pozvolna začala kroutit. Dívka zprvu se snažila bolest potlačit, ale pak se začala tělem kroutit a nakonec se rukama pokusila madam odstrčit. Madam Ivana se otočila zpět na kameru.
„Tady vidíte, že nezkušená dívka se snaží zbavit bolesti a poruší příkaz stát a vydržet bolest. Zkušená dívka ví, že bolest je lépe vydržet než pak trpět následný trest. Ale i zde jsou určitá dohodnutá pravidla. Bolesti slasti i tresty musí být oboustranně dohodnuté a nejde jen o typ trestů, ale i následné intenzity. U této dívky bylo předem dohodnuto, že pokud poruší příkaz, bude ji čekat trest. Odsouhlasila uzavření do klády a následně potrestána bičíkem v počtu max. 50 ran při vysoké neposlušnosti. Vzhledem k jejímu prvnímu prohřešku a necvičenosti budu mírná a potrestám ji jen deseti ránami bičíkem.“
Následovalo video, kde dívku uzavřela do klády a připravila ji na přijetí trestu. Každý dopad bičíku pak dívka hlásila číslem. Po pěti úderech bičíku madam Ivana přenesla kameru před obličej trestané dívky. Tak jsem mohla dobře vidět jak pláče. Rány vytvářely na jejím zadečku poměrně slušné zarudnutí. Následoval zbytek ran. Dívka pak byla propuštěna z klády a znovu dostala příkaz držet ruce za hlavou. Znovu madam Ivana zakroutila bradavky. Tentokrát si dívka nedovolila manipulaci s rukama a snažila se vší silou vydržet mučení bradavek. To se ovšem bez pláče neobešlo. Madam Ivana se znovu otočila na kameru se slovy
„Zde vidíte, jak je dobré svoji otrokyni pokárat, aby příště vydržela. Nyní, když splnila úkol, je nutné ji také pochválit.”
Na to se otočila zpět k dívce a lehounce ji pohladila po tváři. Pak se sehnula k její bradavce a jemně ji začala olizovat. Bylo vidět, že to madam vzrušuje. Prožívala si tento kontakt očividně s uspokojením. Po chvilce začala stejně tak ukájet druhou bradavku. Když dokončila úkon, narovnala se a do kamery pravila.
„Nyní se přesvědčíme, jak dalece fungoval dívce vnitřní cit. A bez jakýchkoliv zábran ji sáhla mezi pysky a prsty na kameru ukázala, jak je dívka mokrá. Usmála se a dodala.”
Vidíte troška bolesti, která způsobí zcitlivění bradavek a pak jemné dráždění vyvolá u dívky až takové vzrušení. Nyní přeruším ukázku a zeptám se dívky civilně na její pocit. Dívka vyslechla otázku a ještě se slzami v očích odpověděla.
„Netušila jsem, jak mě taková věc může probudit k vzrušení. Uvnitř cítím probuzení mého já. Je to uvolňující a hlavně nemám pocit, že dělám něco zakázaného. Můj úkol je jen poslouchat a plnit příkazy, to mě uvnitř zbavuje zodpovědnosti za špatné sebevědomí. Cítím se tak svobodně. Ta bolest je malá oproti následnému vzrušení. Když jsem to slyšela, když jsem to viděla na internetu, měla jsem touhu, ale bála jsem se. Pak jsem cítila, že bolest je nepatřičná a že to nechci, až Madam Ivana mě přesvědčila to odzkoušet. Teprve nyní chápu ten pocit a hranici bolesti se vzrušením.“
Dokončila proslov dívka, utírající si usychající slzy. Zde končila první část videa. Druhou část jsem nenašla, ale když jsem se dívala na datum, bylo skoro nové a proto další díl nebyl natočen. Nemohlo mně ale uniknout, s jakou zodpovědností madam Ivana mučila dívku a jak sledovala její utrpení. Když jí kroutila bradavky, jako by její hluboké černé oči dostaly lesk. Byla jsem jak opařená a plné zmatků uvnitř v těle. Mé pocity být na místě dívky, mě naplňovaly zvědavostí a touhou. Jak asi může bolet kroucení bradavek. Hm, vyhrnula jsem si tričko a sundala podprsenku.
Chvilku přejížděla bradavky, aby se dvorec zpevnil a pak je vzala do prstů a pomaličku začala kroutit. Dosáhla jsem sice určité bolesti, ale necítila jsem nic neudržitelného. Buď dívka měla citlivější bradavky, nebo je náchylnější na bolest. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu spát. Čas běžel a zítra je také den. Musela jsem se jít znovu opláchnout a vyměnit kalhotky. Netušila jsem, že taková věc mě tolik rozdovádí. Konečně jsem ulehla do postele. Vzala jsem si knížku a chtěla číst.
Ale moje myšlenky se stáčely ke scéně, kterou jsem viděla. I přesto jsem nakonec usnula. Ráno jsem se probudila silně vzrušená s dekou mezi stehny. Čas byl neúprosný a musela jsem rychle snídat a uhánět do školy. Během dne jsem moc času na myšlení o svých sexuálních pocitech neměla. Jak když se všichni učitelé dohodli na zkoušení a písemkách.
Do toho bylo venku horko a dusno. Když jsem odcházela domů, doprovázela mě občas jedna kamarádka, protože bydlí stejným směrem. Ale ještě před parkem se vydává vlevo směrem k domovu. Já procházím parkem a vidím onu Madam Ivanu. Stojí tam a čeká. Projel mnou mráz, který nebylo možné identifikovat, zda strachu či vzrušení. Musela jsem projít kolem ní, a pak už mě viděla. Když bych se otočila, byl by konec a to já zatím vlastně nechtěla. Když jsem přišla na krok od ní, podívala se na mě a já ji řekla ahoj.
„Ahoj princezno“, odpověděla.
Nevěděla jsem, co říci. Nečekala ale na moji reakci a hned se mě optala, jak se mně líbilo její video. Udiveně jsem se optala
„Jak to víš??“
Aniž by pohnula hlavou řekla.
„Vždyť jsem ti včera říkala, jak jsem sama hledala sebe a věř, že takové dívky jako ty, znám dobře. Nemusím hádat, abych věděla, že jen jsi přišla domu a dostala se k počítači, hnedka jsi hledala, co jsem ti poradila. Nebo se pletu?“
Sklopila jsem zrak a zakývala na souhlas.
„No vidíš a pak jsi shlédla video, které tam je. Zatím první část a nakonec nechápala proč tu dívku tolik bolelo kroucení bradavek, když ty jsi to zkoušela, nebylo to tak hrozné, že?“
To už jsem překvapením nestačila zírat. Nezmohla jsem se na slovo, jak tohle mohla vědět a jediné, co jsem zvládla, bylo přikývnutí. Pak dodala:
„Je to jednoduché. Sama sobě nikdy neuděláš bolest větší než sneseš. To už bys byla veliká masochistka a taková ty nejsi. Proto se ti zdálo, že ji to muselo bolet, protože je citlivější než ty.“
Pak lehce prsty nadzvedla moji bradu, abych viděla její oči. Dívala se na mě jako by chtěla číst mé myšlenky. Ale to už se jí vlastně povedlo. Po chvilce pravila:
„Zmáčkni si silou boltec ucha.“
Udiveně jsem zalapala po dechu a nakonec zvedla ruku a zmačkla celou svoji silou boltec ucha. Nic strašného to nebylo. Pak však madam Ivana vzala boltec mého druhého ucha a silně jej zmáčkla. Vyštěkla jsem bolestí.
„Vidíš jaký je rozdíl v tom, co děláš ty a co dělám já?“
Chytila jsem se za bolestivé ucho, které už pustila a pochopila proč je bolest od jiného jiná. Pohladila mě po vlasech a tiše zašeptala.
„Polib mě.“
Fascinovaná s tím, co se dozvídám, jsem se naklonila k jejím rtům a začala je líbat. Tentokrát ale neskončilo u polibku na rty. Madam mě začala skutečně líbat. Uvnitř mého těla vzplál plamínek žádosti se jí poddat. V tom jsem ucítila, jak můj jazyk chytla do zubů a stiskla. Nejen, že to bolelo, ale nemohla jsem se ani uvolnit. V tom jsem ucítila její ruce, jak mě obepnuly a silně přitiskly na její hruď.
Ucítila jsem její zduřelé bradavky. Pak můj jazyk pustila, ale rukou stále přidržovala moji hlavu, abych nemohla přestat líbat. Bolest jazyka ustupovala a ucítila jsem její hrubost jazyka. Její vlhkost úst a horkost, s kterou mě líbala. Bylo jí úplně jedno, že jsme v parku a že nás může každý vidět. Ani mě to nenapadlo. Její oči mě tak fascinují, že se zapomínám ovládat. Podléhám jejímu vlivu bez sebekontroly.
Cítím se jako malá holka, která upíná oči k velkému světu, na který nemůže dosáhnout. Ale on přichází a chce ji pohltit. To všechno se honilo moji hlavou, než mě pustila jako hadrovou panenku zmítanou větrem. Zmatená jsem stála před madam. Nedokázala jsem vytvořit ani jednoduchou větu. Jen jsem zírala do jejích očí. Pak dost studeným hlasem řekla.
„No, pokud nenapíšeš nebo nezavoláš, už se neuvidíme. Je to na tobě.“
A odcházela pryč. Vnitřní pocit najednou říkal, že nemůže jen tak vstoupit do mého světa a pak tak studeně odejít. Copak jsem neudělala, co chtěla? Nebo jsem udělala něco špatně? Zmatená jsem se pokusila na ni zavolat.
„Proč takhle?“
Ale neotočila se. Ucítila jsme samotu a stesk. Cosi narušilo můj denní pořádek, a jak to přišlo, tak to skončilo. Byla jsem smutná i naštvaná. Šla jsem domů. Byla jsem uražena a cítila se podvedena. Jen za mnou zapadly dveře bytu, rozplakala jsem se nespravedlností, kterou jsem cítila. Poklidila jsem byt a připravila večeři, ale celé jsem to dělala jako ve snu. Nechápala jsem, proč? Teprve když táta se šel koukat na fotbal a já vlezla do pokojíku, uviděla jsem její vizitku z prvního dne.
Dívala jsem se na ni a pak si vzpomněla, co řekla. Teprve když napíši, nebo jí zavolám. Hm, to je nějaký rébus? Nebo podmínka pravidla, které neznám? Seděla jsem před počítačem a váhala, zda mám či nemám psát. Stále jsme se cítila ještě uražená a podvedená. Myšlenky ale člověku nedají nikdy pokoj a brzo jsem ucítila polibek i bolest ucha a následně přitažení našich těl.
Křivda ustupovala a já cítila šanci ji znovu vidět a být s ní. V reproduktoru to cvaklo, což znamenalo, že email byl odeslán. Proboha, vždyť ani netuším, co jsem jí to napsala. Celé jsem to psala jak zhypnotizovaná. Musím si to znovu přečíst a soustředit se na to, co jsem to vlastně psala.
Ale v tom se ozvalo hlubší zacvrlikání a to přišel email. Byla to odpověď. Blesklo mně hlavou, že musela na email čekat nebo, že by náhoda? Hltavě jsem četla. „ Ujisti se, že vše, co chceš, je svobodné rozhodnutí. Ujisti se, že vše, co bude následovat, přijmeš v submisivní pozici ke své madam Ivaně“ Podpis madam Ivana a PS: miluji tě
Četla jsem to ještě pětkrát. A pak odepsala, že se vším souhlasím, protože ji miluji. Ano, to bylo to správné, co říkal můj vnitřní cit. Já ji miluji. Miluji ji, jaká je a jak vypadá a cítím se vedle ní bezpečně. Zpráva odeslána. Chvilku jsem čekala zda hned zase napíše, ale tentokrát nic nepřišlo. Došla jsem na toaletu a když jsem sahala po vypínači počítače, ozval se zvuk přicházející zprávy. Nedočkavě jsem se znovu posadila a četla.
„Jsem madam a za každé další chyby budeš potrestána. Nyní máš pro psaní začínajících pár pravidel.
1) Vždy mě budeš oslovovat madam Ivano či Pani Ivano.
2) Vždy mě budeš vykat
3) Nestrpím psaní s chybami, za každou budeš trestána.
4) Na mé dotazy budeš odpovídat přesně a detailně. Bez jakéhokoliv zatajování tak, jak se dělo
5) Veškeré sexuální aktivity dneškem počínaje, budeš ohlašovat přesně, jak probíhají, včetně tvých pocitů, které během dne máš.To je prozatím vše.“ Madam Ivana
Už po prvním přečtení jsem byla silně vzrušená. Nevím proč, ale můj vnitřní cit ve mně tohle vyvolával. Být podřízena a nechat se vést, budilo mé sexuální vzrušení. Navíc jsem se při čtení vzrušením zadýchala. Třikrát jsem přepisovala odpověď. Vždy jsem na něco z pravidel zapomněla. Konečně jsem to snad dala dohromady.
Vše jsem odsouhlasila se zakončením, jak ji miluji a plně se podřídím k výchově. Nyní vypínám počítač a musím jít spát. S pozdravem otrokyně. Chvilku jsem po odeslání čekala, zda nepřijde ještě reakce, ale už to tak nevypadalo. Vypnula jsem počítač a šla spát. Na ráno jsem si nařídila budíka dříve, abych si stačila přečíst email, pokud odepíše.
Snem o poslušné otrokyni proletěl řev budíku. Bylo ráno a já vyskočila z postele rovnou k počítači. Nikdo nebude věřit, jak dlouho trvá, než se ten krám zapne. Konečně ještě otevřít emailovou schránku, přihlásit „jů“, je tam email. Psala ho asi hodinu po tom, co jsem večer vypnula počítač. Klepnula jsem na otevření. Bylo tam krátce napsáno.
„Otrokyně sděl den a čas, který budeš sloužit madam.“
Odepsala jsem podle pravidel.
„Madam Ivano. Čas, který vám budu sloužit, může být dneska od 15 do 17 hodin. Prosím o potvrzení na SMS, zda je to možné. Připsala mobil a do závorky jsem napsala: „nebudu celý den u PC“. Během cesty do školy mě zastihla SMS. „Budu čekat jako vždy, madam Ivana.“
Roztřásla jsem se vzrušením i strachy z neznámého.
Den utekl rychle a já opouštěla hlavní vchod školy. Chvilku jsem se na setkání těšila a hnedka zase bála. Jaké to bude? Co bude následovat? A podobné otázky se vířily v mé hlavě. A podle toho, která zrovna otázka procházela hlavou, podle toho jsem přidala nebo ubrala na kroku směrem k parku.
Jenže cesta je stále stejně dlouhá a tak jsem se ocitla na začátku parku. Nešlo přehlédnout černé vlasy a postavu zahalenou v černých šatech už od tohoto místa. Zvolnila jsem krok a snažila se o pocit, že na ničem vlastně nezáleží. Ale tlukot srdce tomu nenapovídal. Došla jsem až k Ivaně. „Ahoj“ zareagovala jsem jako první. Ale zpražila mě pohledem a rozhodným hlasem odpověděla „Madam Ivano, jasné?“ Sklopila jsem zrak a pravila.
„Dobrý den, madam Ivano“.
Pohladila mě po vlasech a řekla „tak je to správně. Ale já tě jen zkoušela, otrokyně jsi až tehdy, když si nasadíš obojek, tvé otroctví končí, když ho sundáš. Taková jsou má pravidla. Vše musí být dobrovolné, dohodnuté a oboustranný zájem je také podmínkou. Tak už se nemrač a projdeme se parkem. Myslím, že si máme co říci“.
„Ty jsi ale, proč jsi to neřekla?“
Odvětila jsem a usmála se. Ale odvětila, že jsem zřejmě nestudovala video dostatečně. Na to začala pozvolna klást otázky a v případě nejasností vysvětlovala, o co jde a jak to probíhá. Nebudu je zde vypisovat, protože jich bylo mnoho a týkaly se mých pocitů, pohledů na vztah i sex a podobně. Byla však jasné, že mně její povídání a vztah těchto praktik zaujal. Pak jsem se ale zastavila a pravila.
„Ještě ti musím říci, víš, já, no já ještě nikoho neměla, s kým bych ….“
„Jo ty jsi ještě panna.“
Rozmázla to rovnou.
„S tím si nelam hlavu, to napravíme. Tak mě napadá, když jsi říkala, že si sama nedokážeš přivodit orgasmus a ještě jsi nikoho neměla?! To musíš být pěkně frustrovaná?“
Optala se Iveta.
„Já netuším, zatím jsem neměla nějaký problém. Snad jen k ránu, občas jsem měla peřinu mezi stehny a byla celá rozpálená.“
Řekla jsem popravdě. Pak jsme vyšly zadní horní ulicí z parku. Zastavila se a optala se, zda mám odvahu jít dál. A ukázala na dveře starého činžáku. Pochopila jsem, že tam bydlí a ptá se, zda s ní půjdu dovnitř. Kývla jsem, že ano. Ve druhém patře otevřela klíčem byt. Vešla jsem a dýchnul na mě starožitný nábytek. Velká předsíň s křišťálovým lustrem působila velice důstojně. Měla jsem pocit, že vstupuji do zámku. Otočila se na mě a ukázala na věšák, kde byl obojek. A na to pravila.
„Zde se otrokyně svlékají do naha a když si připnout obojek, je s nimi tak zacházeno. Když skončí jejich služba, pak se zde obléknou a obojek pověsí na háček. Ty dneska nemusíš mít obojek, ale pokud chceš, budu tolerovat kamarádský přístup, abys pochopila, jak to funguje a mohla klást otázky, případně sama si mnohé věci odzkoušet.“
Podívala se na mě a já chvilku přemýšlela, jak se rozhodnu.
„Zkusím si vzít ten obojek, chtěla bych cítit ten pocit.“
Kývla a bylo vidět, že ji to potěšilo. Sáhla jsem na obojek a tělem projel elektrický proud vzrušení. Pomalu jsem ho nasadila a zavřela sponku. Dívala se na mě, a když jsem dala ruce podél těla, přistoupila a maličkým zámečkem obojek uzamkla. Vystrašeně jsem se na ni podívala.
„Neboj, otrokyně musí mít pocit, že nemají jinou šanci než sloužit. Je to o pocitu.”
Měla pravdu, i já jsem v ten okamžik, kdy cvakl zámek, měla vnitřní pocit volnosti. Pak dodala
„Teď by ses měla svléknout do naha, ale dneska tě svléknu sama.”
Podívala se mi do očí a já přitahována jejím bezedným pohledem stála oddaně a nechala se pomaličku svlékat. Nyní jsem stála nahá jen s obojkem na krku. Byl to zvláštní pocit. Vnitřní napětí vzrůstalo a mozek ještě posílal varovné signály strachu typu „co když….“ Na obojku byly čtyři očka každé po čtvrt kruhu. Za přední zahákla svůj prst a tlakem donutila k chůzi za ní. Naše cesta vedla do koupelny. Koupelna ve starém stylu a poměrně rozměrné velikosti. Porcelánové baterie se zlatým kováním, stará samostatně stojící neobložená vana, dvě umyvadla a sprchový kout .
Byla snaha, aby sprchový kout ladil s okolím, ale musel být dodělán později. Vanička byla vykachlíkovaná a skleněné zdi orámované zlatým proužkem vypadaly již maličko moderněji. Pozvolna mě nasměrovala ke sprchovému koutu. Tam sundala jakési plastové náramky a připnula na ruce. Ty pak připnula k obojku. Nyní jsem měla ruce připevněné k obojku a nemohla je dát dolu. Pokud jde o strach, ten jsem z toho neměla, náramky byly více symbolické než skutečné.
Jejich plast by rozlomilo i dítě. Ale chtěla jsem pocity prožívat a to se madam Ivaně dařilo. Dokonce i vzbuzovat ve mně pocity zvědavosti a né strachu. Ten skoro opadával. Protože se chovala jasně zřetelně a zatím i bezpečně. Nyní mě strčila do sprchového koutu, kde za řemínek připevněný ke stěně byl připevněn i můj obojek. Připevnila ho na očko obojku za krkem. Nemohla jsem nic dělat a jen jsem sledovala její další počínání. Pozvolna se přede mnou svlékala do naha. Nebylo to obyčejné svlékání.
Bylo to překrásné pozvolné odhalování těla. Její dvorce bradavek se začaly zpevňovat, když po nich začala kroužit prsty. Přiblížila se ke sprchovému koutu a dívala se na mě. Nemohla jsem se udržet a sledovala její kroužící prsty a stahující dvorce. Bradavky byly skoro špičaté. Též nešlo uniknout mému zraku její poprsí. Ňadra měla tvrdá už na pohled a lákalo si na ně sáhnout.
Vnitřní cit potlačil myšlenku, co to tu vlastně provádím a nahradil je vzrušením. Zatím to bylo lehké napínání fantazie. Když madam Ivana usoudila, že jsem dostatečně motivovaná, vešla ke mně do sprchového kouta. Ten, kdo jej vyráběl, ho udělal dost prostorný pro dvě možná i tři osoby, aniž by se tlačily. Zavřela sklo, aby voda nemohla pronikat ven. Sáhla po sprchové hlavici a pustila vodu.
Chvilku seřizovala teplotu a pak ji umístila nad nás. Obě nás zalévala příjemná voda. Pak vzala mýdlo s žínkou a začala mě od krku mýt. Zatím jsem necítila jiný dotek než žínku. Pomaličku se pohybovala několikrát kolem krku pak ramen a znovu nahoru ke krku. Pokaždé když pokračovala níže, šla dál. Měla volný prostor, mé ruce byly nahoře a ona mohla pozvolna začít kroužit s žínkou kolem ňader.
Pak došlo i na mytí prsů i bradavek. Buď jsem byla citlivá a vzrušená já nebo žínka byla z tvrdšího materiálu. Na bradavkách jsem cítila drhnutí a dvojí pocit. Jeden vzbuzoval lehounkou bolest s tření a druhý citlivost a vzrušení. I mé bradavky se ztopořily a ona si je plně užívala až tak, že bolest začínala být skoro nepříjemná.
„To je už nepříjemné.“
Řekla jsem, ale co jsem v tomto okamžiku mohla čekat?! Zaleskly se jí oči a přitlačila. Po chvilce jsem začala fňukat a lehce se točit, abych uhýbala dotekům žínky. Marně, řemínek byl dostatečně pevný a krátký, abych mohla udělat pohyb jinam. Musela jsem čekat, až se nabaží.
Když to nešlo vydržet, začala jsem prosit. Výsledek mé žalosti nijak nepomohl k ukončení. Pokračovala dál a uvnitř mého těla vzrůstal pocit bezbrannosti. Konečně přestala. Napětí těla se uvolnilo. Pokračovala v mytí dál. Vyhnula se buchtičce a zadečku a pokračovala až k patám. Když dokončila i prsty na nohou, narovnala se. Podívala se na mě a pravila.
„Teď to nejdůležitější.“
Otočila mě a zajela žínkou mezi půlky zadečku. Ucítila jsem hrubost žínky na svěrači. Už jsem se vzdala proseb a fňukání. Podvolila jsem se a trpělivě čekala, až jej přestane týrat. Když dokončila i tuto část. Otočila mě zpět a žínkou zajela mezi závojíčky. Zde byla žínka výrazně hrubá. A vydržet to nešlo. Začala jsem se kroutit. Na to mě volnou rukou vzala za vlasy, zatáhla hlavu do záklonu a do očí mi řekla:
„Musíme to pořádně umýt, aby otrokyně byla úplně čistá“, a přidala na tlaku žínky.
Když bych nebyla mokrá od hlavy až k patám, bylo by vidět, jak v očích začínám mít slzy. Konečně utrpení skončilo. Odložila žínku a začala mě omývat jen vodou. Ucítila jsem její jemnou kůže na rukou. Její prsty hrály na mém těle jako na klavíru. Pohyb byl pomalý, ale tlak jednotlivých prstů se měnil. Pozvolna oplachovala mýdlo pod ňadry, když se lehce ohnula a jazykem začala omývat bradavky.
Vnitřní cit po bolesti byl zmaten a vysvětlil si to po svém. Nejen že dvorce ztvrdly ještě více, ale tělem projela silná emoce vzrušení. Byla tak velká, že jsem ucítila spojení mezi bradavky a moji kapičkou. Byla tak velká, že jsem přivřela slastí oči. Nebýt všudy přítomné vody, jistě by bylo vidět, jak na kapičku z jeskyňky působí zemská přitažlivost. Pak přešla k olizování druhé bradavky a dvorce. Byla to taková jemnost, že je těžko popsatelná.
Její ruce po chvilce začaly pomalu oplachovat níže a níže, až jsem ucítila její prsty, jak prostupují závojíčky do mokré jeskyňky. Spojení dráždění bradavky a doteky jeskyňky vyvolalo na těle husí kůži. Mé oči už jsem zavřela slastí a vír vzrušení mě nabíjel k výstřelu. Netuším, jak dlouho to trvalo. Byla tak něžná, že jsem přesně nepostřehla, kdy přestala. Oči jsem otevřela, když vypnula přítok vody. Nyní se znovu narovnala a do očí sdělila
„Teď otrokyně umyješ mě.“
Odepnula řetízek z krku a znovu zapnula vodu. Vzala jsem mýdlo a poprvé v životě jsem sáhla na jiné nahé tělo. Její kůže byla hebká a teplá od vody. Nesměla jsem použít žínku jako madam Ivana, ale jen ruce. Namydlila jsem je a pomalu, od krku jako ona mě, začala nanášet mýdlo. Když jsem ji celou namydlila, začala jsem ji oplachovat. Chtěla jsem po jejím vzoru začít olizovat bradavky, ale nepovolila to.
Jen jsem směla o maličko déle omývat její tvrdá prsa. Cítila jsem touhu se k ní přimáčknout a hladit i lízat její kůži. Vlastně ji líbat a sahat tam, kam se normálně nesahá. Chtěla jsem jí oplácet pocit vzrušení, který ve mně vyvolala. Ale nesměla jsem, jen ji omýt. Při mytí její jeskyňky bylo vidět, jak vystupují závojíčky ven mimo oblast jeskyňky. Vypadalo to moc krásně a já byla tak roztoužená. Mohla jsem jen opláchnout její vchod a pokračovat dál k patám. Po skončení jsem se postavila.
„Správně otrokyně, teď vyjdeme ven a usušíš mě“, pravila sotva slyšitelně.
Vypnula vodu a vyšla ven. Hnedka za ní jsem vyšla já. Mimo sprchový kout bylo rázně chladněji. Ukázala na osušku a já ji začala osušovat. Po ukončení mi řekla „teď ti nařizuji se osušit.“. Vzala jsem si ukázaný hadr a osušila se. Kupodivu obojek nebyl mokrý, voda z něj úplně rychle vyschla. Madam Ivana mě popoháněla slovy „otrokyně dělej nebo tě potrestám“ Utírala jsem se jak jsem mohla až jsem málem upadla. Pak mě vzala za obojek a odtáhla do předsíně. Nyní mi přikázala kleknout na čtyři jako kočka.
Ze skříně vytáhla vodítko pro psa a za něj mě odvedla do zvláštní místnosti. Byla celá rudo černá se zlatými doplňky. Od středu k oknu, které mělo silné zatažené závěsy, stálo mohutné staré křeslo. Jeho opěrky a nohy byly pozlacené a opěrka se sedačkou byla tmavě rudé barvy. Asi tak jsem si představovala trůn krále či královny. Odvedla mě do středu místnosti, kolem na stěnách bylo mnoho různých nástrojů včetně postávajících na zemi. Dvě skříně zřejmě ukrývaly nástroje další. K čemu jsou, bylo jasné.
V druhém rohu byly dvě klece. Jedna pro velkého psa a druhá pro stojícího člověka. Ale obě sloužily pro otroky. Konečně jsem spatřila i kládu, která byla vidět na videu, v které byla uzamčena trestaná dívka. Při pohledu na ni jsem ucítila bolest zadečku za onu dívku. Madam Ivana si sedla na křeslo. Tak nyní se naučíš pár postojů. Začala vykládat, jak mám stát, klečet, ležet a podobně. Vše jsem musela opakovat a následně ukazovat. Když jsem přestala plést postoje, začala madam příkazy zrychlovat.
Už jsem nestíhala doslova padat na kolena a vstávat. Byl to jasný záměr mě dohnat k trestu. Ale zatím žádný nevyřkla. Místo toho mě nařídila kleknout do dřepu, rozevřít kolena od sebe a jednu ruku dát za záda. Musela jsem v tomto dřepu být s rovnými zády a druhou rukou pomalu hladit buchtičku. Nařizovala přesné pohyby, intenzitu, ale i jak mám prsty zajíždět mezi závojíčky či kroužit kolem kapičky. Celé to nařizování bylo doprovázeno slovy
„Máš za úkol příkazy plnit a ne myslet. Musíš pokorně splnit rozkaz a neptat se, ani uvažovat, o tom co děláš.“
Musela jsem pak hlasitě opakovat věty jako „ jsem otrokyně – nemyslím, Jsem hračka a plním příkazy madam..“ a další. Uvnitř těla se začal nabíjet okruh nervové soustavy a já ucítila nárůst vzrušení. Pokorně jsem si hrála podle příkazů s buchtičkou a tělo se začínalo chvět. Najednou jsem ucítila, že dál nemohu. Nedokážu překonat ten silný nárůst vzrušení, abych dosáhla orgasmu.
Přesně jsem i na lavičce v parku tento problém popsala. Ale údajně nejsem sama. Dost žen si nedokáže samo přivodit orgasmus. Patřím mezi ně. Ale to jsem dobře neznala madam Ivanu. Když jsem se začala kroutit a vynechávat hlazení, přišel trest. Dostala jsem 10 ran bičíkem přes zadek. A jako na videu jsem byla uzavřena v kládě, kterou jsem musela odsunout do středu místnosti. Pak jsem se ohnula a madam mě zavřela. Madam Ivana pak poodešla ke stěně, kde byl zavěšen bičík. Na to přišla k mému zadečku a pohladila jej se slovy.
„Musíš pochopit, že tu neplatí tvé nálady či rozmary, ale mé příkazy a tvé přesné plnění.“
Tímto jsem dostala první ránu. Hrklo ve mně a ucítila zapálení na zadečku. V hlavě mě bleskla vzpomínka na tátu, který mě normálně nebil, ale jednou jsem jako holka málem podpálila barák a to se opravdu rozzuřil, tak mě seřezal řemenem. Když odešel z místnosti, šla jsem se vyplakat do pokojíku, ale zahlédla jsem taťku, jak měl slzy v očích. Dneska to chápu. On to udělal, abych dávala více pozor a přemýšlela dřív, než něco vážného provedu. Jenže mu to samotnému přišlo líto.
„Říkala jsem ti, že budeš poslouchat a nebudeš myslet, nebudeš dělat nic jiného, než ti bylo přikázáno, bez ohledu na tvé pocity“, zaslechla jsem další větu madam.
V tom přistála druhá rána na můj zadeček. Před každou ránou jsem slyšela, co nesmím a co musím. Bylo to působivé a při desáté ráně jsem musela slíbit, že již budu poslušná a pokorná otrokyně. To už jsem měla slzy v očích. A vnitřní cit dával tušit povolnost a ochotu poslouchat. Než jsem byla uvolněna, došlo mě, že ze mě padá odpovědnost a pocity jakého si stavu studu či neetičnosti za to, co dělám.
Dělám jen to, co nařídí madam a ta je zodpovědná za to, že to dělám. Nemusím tedy se ani stydět ani trápit myšlenkou etikety, pokud nějaká platí pro takové sexuální stavy. Následovalo znovu zaujmout pozici a začít znovu podle příkazů si hrát s buchtičkou. Netrvalo dlouho a byla jsem zase ve stavu, který nemohu překonat. To se madam postavila proti mně s bičíkem a já ucítila štípání zadečku z předchozího trestu. Snažila jsem se být v klidu a pokračovat v nárůstu vzrušení.
Pak jsem ucítila, jak uvnitř bříška to začíná lehce škubat. Takové lehké svírání. To ale trvalo jen pár vteřin. Následně se stav zrychloval a přiblížil se snad i orgasmus. V tom ale madam řekla „STOP“, okamžitě jsem přestala. Uvnitř to tak rychle nešlo, ucítila jsem zpožděnou reakci a začala jsem se lehce třást. Pak to teprve začalo odeznívat. Ještě chvilku jsem se nesměla dotýkat a pak mi madam přikázala začít znova.
Celý děj se ne jen opakoval ale i zrychloval. Opakováním a zastavením se můj organismus dostal do stádia, kdy stačilo na buchtičku už jen sáhnout, a mohla jsem dosáhnout konečné fáze orgasmu. To však madam Ivana zřejmě nechtěla. Madam odešla na své křeslo a já musela po čtyřech přilézt až k jejím nohám. V tom odhrnula svůj oblek a rozevřela stehna se slovy.
„Nedomníváš se, že se ukojíš dřív, než ti to dovolím, a že sama pak zůstanu vzrušená?“
Na to prsty rozevřela své závojíčky a já uviděla mokrý vchod.
„Koukej lízat a jemně otrokyně.“
Nikdy jsem necítila na jazyku svoji šťávu natož šťávu jiné ženy. Byla lehce slaná a připomínala svojí konzistencí med. Lehounce jsem se špičkou jazyka dotýkala nejprve vnitřku závojíčků a pak kroužila kolem kapičky. Můj vnitřní cit byl vzrušený ne jen samotným fyzickým hraním rukou buchtičky, ale teď se přidal duševní vzrušující pocit. Jak jsem olizovala její mokrý vchod, dostala jsem příkaz zasunout své prsty dovnitř a pokračovat v olizování.
Nebylo třeba se snažit lehce zasouvat prsty dovnitř neboť samotnou vlhkostí a přírazem zajely oba dovnitř velice rychle. Zaslechla jsem zasténání madam. Netušila jsem, že sténání druhého ve mně vyvolá další pocit vzrušení. To jsem si chtěla ověřit a snažila se madam lehce, ale důrazněji rozehřát.
Chvilku trvalo dráždění uvnitř i v okolí jazykem. Nakonec jsem zaslechla, jak začala hlasitě vzdychat a sténat. Mezi tím jsem zaslechla slova, které jsem nedokázala identifikovat, zda jde o příkaz či jen součást vzrušení a vzdechů. Ta slova byla přidej, pokračuj, nepřestávej podobně. Na to se madam začala lehce pohupovat zadečkem přirážet. Na pár vteřin se vzpamatovala a jasně vydala příkaz
„Chci tam celou tvoji ruku, dělej.”
Vytáhla jsem prsty a sevřela všechny prsty v jakousi špici. Na to jsem pomaličku začala zajíždět dovnitř. Ale opatrnost byla zbytečná. Madam sama zavrtěla zadečkem a ruka sama vklouzla dovnitř. Netušila jsem, co mám dělat a tak jsem jen pohupovala rukou maličko ven a dovnitř. Pak jsem uslyšela „rozevírej prsty“. Provedla jsem to pomalu, abych věděla jak moc je mohu rozevřít. Šlo to velice dobře. Brzo jsem pochopila, že jde o hlazení sliznice uvnitř a tím vyvolávaného dráždění.
To už jsem ale ucítila velice silné sevření jejích svalů. Skoro mě z toho bolela ruka. Madam, sevřena v orgasmické křeči, sotva dýchala. Když se tělo chtělo uvolnit, znovu ji sevřelo. To trvalo asi tak 3 možná i pět minut. Pak jsem mohla ruku vyndat. Už jsem koukala, kde si ji otřu, když mě madam ohlásila, že to snad nemyslím vážně a že povinností otrokyně je olízat ruku a očistit madam. Nebýt tak vzrušená z děje, asi bych o příkazu váhala. Nyní však jsem byla v zajetí svého vzrušení a celé to patřilo k věci. Madam z blízka koukala, jak olizuji svoji ruku a pak ukázala na svoji velice mokrou buchtičku.
Řádně jsem vše očistila a pak jsem byla madam odvedena ke křeslu připomínající laťované gynekologické křeslo. Tam jsem byla přivázána a madam mě začala hladit rozevřenou buchtičku. Cítila jsem, jak její prsty jemně přejíždějí kolem kapičky a po závojíčkách sklouzávají lehce k okraji vchodu. Netrvalo dlouho a nezůstalo jen u okraji vchodu. Brzo její prsty pronikly dovnitř.
Cítila jsem, jak moje buchtička vlhne a začíná být velice moc vzrušená. Její prsty začaly tepat do přesně mířených míst a já potřebovala se pohnout, ale nešlo to, musela jsem toto vzrušení vydržet. Neměla jsem žádnou šanci tomu uniknout. To uvědomění, že nemohu nic dělat, jen čekat na madam, byl spouštěčem mého prvního orgasmu. Nemohla jsem se kroutit jako madam v křečích. Byla jsem bez možnosti pohybu a tak se orgasmus odehrával uvnitř plnou silou. Překotně jsem dýchala a křeče svíraly moje tělo.
Madam stále nepřestávala útočit na moji buchtičku a vyvolávala prodloužení stavu křečí, až to pozvolna začínalo být nepříjemné. Už jsem chtěla zakřičet dost, když ve stejný okamžik jsem dostala druhý silnější orgasmus a ten sevřel mé útroby tak silně, že jsem se počůrala. Teprve nyní madam přestala.
Začala mě hladit lehce po celém těle. Zatím co stále více či méně procházely křeče uvnitř. Konečně se organismus začal uvolňovat. Její hlazení působilo příjemně a laskavě. Ucítila jsem k madam lásku. Musela to vědět, bylo to vepsáno v mých očích. Rozvázala mě a přivinula v náruč. Zašeptala jsem
„Děkuji, bylo to úžasné.“
Neřekla nic. Pohladila mě po vlasech a jemně políbila na rty. Pak její ruka sundala z krku řetízek, na kterém byl klíček od obojku. Odepnula ho a řekla.
„Miluji tě Zuzko.“
Znovu mě pohladila a políbila. Navrhnula si odpočinout a jít do obýváku na skleničku limonády. Půjčila mi její župan, abych příliš nevychladla. U stolku se ptala, zda to s bičíkem na zadeček moc nepřehnala a musela jsem ji zadeček ukázat, zda nemám stopy. Ale nic se nenašlo dokonce i zarudnutí už zmizelo. Pak jsem se optala, zda už nejsem tedy panna. Ale usmála se a řekla, ale stále jsi.
Můj prstík má k pořádnému údu daleko. Pak se i ona ptala, jak jsem spokojená a popřípadě zda mám něco k tomu říci. Ale uvnitř jsem měla slunečný den plný tepla a lásky. Nebylo co zlepšovat. Pak se mě optala, jak dalece vím, že jsem jen na holky, že některé holky mohou i kluky jsou oboustranné. To jsem nedokázala zodpovědět a tak se optala, zda by mně vadil v příští seanci kluk. Který by se účastnil jen jako otrok a plnil by jen její příkazy s tím, že pokud budu souhlasit, pak už bych panna nebyla.
A také řekla, že jednou by to každá dívka zkusit měla i když se cítí být opravdu jen na holky. Jde prý o zkušenost, kterou ti žádná slova ani film nedokáže předat. Slíbila jsem, že si to do zítra rozmyslím a sama potvrdila, že to je jen nabídka nikoliv příkaz. Nyní už jsem její milenka ne otrokyně. Když to řekla, neudržela jsem se a políbila ji. Mé oči zářily štěstím a srdce láskou. Nastal čas odchodu.
Ještě několikrát jsme se objímaly a líbaly, než mě vyprovodila k domu. Nechtěla jsem, ale musela. Čas byl neprosný. Večer i v noci jsem prožívala krásné okamžiky vzrušení, prolnuté láskou a citem plné něhy. Nemohla jsem se nabažit její přítomnosti. Tolik bych chtěla být teď u ní v postýlce objímat ji a cítit její dech i tep. Láska není jen sex, ale porozumění a soužití s tolerancí. Ale ten sex tak špatný v tomto poddání také není.
