Oldřich si uvařil už asi desátou kávu a rozvalil se na židli. Trápily ho výčitky svědomí kvůli kolegovi Václavovi. Dobře si uvědomoval, že na něj nebyl zrovna vlídný. Jistě, Oldřich byl v právu. Jeho kolega z květinářství Václav převzal zboží a uložil je do skladu úplně špatně. Na dno dal krabice s křehkými dekoračními květníky a nahoru naházel pytle se zahradnickým substrátem. Oldřich to bude zítra muset všechno přeskládat a doufat, že škody na rozbitých nádobách nebudou příliš velké. Nikdo se tedy nesmí divit, že Václavovi hrubě vynadal.
Dopil kávu a nervózně se zvedl ze židle. Měl by se Václavovi omluvit. Václav převzal zboží v dobré víře, že udělá Oldřichovi radost. Vlastně pracoval za něj. A místo poděkování si vysloužil urážky. Zapeklitá situace pro Oldřicha, nesnášel omluvy a proslovy. Jindy by to s chlapy neřešil,často si vynadali a pak zašli na pivo. Ale Václav byl jiný, takový křehký, citlivý. Když na něj Oldřich zvýšil hlas, vůbec se nebránil. Jen pokorně stál se skloněnou hlavou a v koutku očí se mu zaleskly slzy.
Oldřich se konečně odhodlal. Půjde se omluvit hned teď, ať už to má za sebou a může jít domů. Těšil se na romantický večer s přítelkyní, tak si ho nechtěl kazit nedořešenými záležitostmi s Václavem. Vydal se tedy Václava hledat. Pracovní doba skončila, zřejmě je tedy v šatně. Oldřich vlezl do pánské šatny a co spatřil, mu vyrazilo dech. V rohu šatny seděl schoulený Václav a hlasitě vzlykal. V ruce držel nůž, přes jeho zápěstí se táhla tenká červená čára.
“Co blázníš?” vykřikl Oldřich, skočil k Václavovi a vytrhl mu nůž z ruky. Rána na zápěstí nebyla hluboká.
“Cos tu prováděl?” rázně se ho znovu Oldřich otázal. “Já”, blekotal Václav: “když já jsem cítil hrozný smutek, že jsem ti neudělal radost, že si mě nepochválil. Moc mě mrzí, že jsem to zboží složil špatně. Nechci ti přidělávat práci, nechci ti být na obtíž. Tak jsem si říkal, že bude lepší, když vůbec nebudu existovat.”
Oldřich jen naprázdno polkl. “Kdyby se měl podřezávat každý, koho nepochválím nebo na koho zvýším hlas, byl bych na pracovišti sám.” snažil se Oldřich situaci zlehčit. “Přestaň brečet, vstaň a pojď do umývárny. Ošetřím ti ty rány. A pamatuj si, já jsem prostě jaký jsem a se zaměstnanci se nemažu. Musíš mě brát s rezervou.” a odtáhl Václava ke dveřím do sprch. “Když já, já” zanaříkal Václav. “Co ty? No?” zvědavě se otázal Oldřich.
“Když já tě miluji.” vyhrkl náhle Václav a prudce Oldřicha objal.
Oldřich ztuhl překvapením. Vůbec netušil, kde se ve Václavovi vzalo tolik síly. Cítil, jak mu v objetí téměř drtí kosti a smýká ho do sprch. Vnímal, jak Václav vzrušeně vzdychá, jak se chvěje, cítil jeho tuhnoucí penis. Václav ztrácel sebekontrolu. Vzrušeně nasával Oldřichův pach, osahával jeho dobře rostlé a mužné tělo. Oldřichův strach stupňoval jeho vzrušení. A Oldřich měl pořádný strach. Pokusil se o odpor, ale marně. Václav mu pevně držel ruce podél těla.
Václav rozrazil dveře do umývárny a skolil Oldřicha k zemi v jedné ze sprch. Ve sprše byla měkká gumová podložka a všude rozházeny okvětní plátky růží. V místnosti plápolaly svíčky. Než se Oldřich vzpamatoval, Václav mu sundal kalhoty a hned potom i sobě. Byl nejvyšší čas. Zaklekl Oldřicha, namazal mu hýždě mandlovým olejem a rázně je roztáhl od sebe.
Něžně přejel jazykem po konečníku, zasunul do otvoru penis a prudce přirazil. Znovu, znovu a znovu.
Oldřich vnímal svět jen z dálky. Jako by stále nechápal, co se právě stalo. Cítil bolest v zadní části těla, cítil rytmické pohyby doprovázené křikem. Václav mu rukama drtil bradavky a pak bylo najednou ticho. Jen omamná vůně růžových lístků visela ve vzduchu. Oldřich s námahou otevřel oči. První, co spatřil, byl blažený výraz na Václavově tváři.
Leželi nazí ve sprše, Václav se k Oldřichovi jemně přitulil a něžně ho pohladil po hrudníku. “Ty si mě sem vylákal.” zasípal Oldřich. “Přesně tak.” přisvědčil Václav. “Věděl jsem, že když rozbiji zboží, tak mi vynadáš. Pak tě to bude mrzet. Přijdeš se omluvit a zkrvavené zápěstí bude důvod jít do umývárny. Zbytek už znáš. Toužím po tobě již měsíce, strádám bez tebe, chci vedle tebe usínat a s tebou se probouzet.”
“Ale ty si mě znásilnil!” vykřikl Oldřich.
“Nahlásím tě na policii.” “Nic neřekneš.” usmál se Václav. “To já budu vyprávět. Všem řeknu, jak se takový namyšlený alfa samec, jako jsi ty, nechal vlákat do pasti. Tvé přítelkyni řeknu, že si jí byl se mnou nevěrný.Vykřičím naši lásku celému světu. Protože tě miluji, jsem ochoten mlčet. Ale jen pod podmínkou, že si spolu romantický večer zopakujeme. Neboj, umím být jemný a něžný, když se přestaneš bránit.”
Oldřich těžkopádně vstal a pustil na sebe horkou sprchu. Když se trošku vzpamatoval, vyvrávoral do šatny a začal se převlékat. Viděl, že ho Václav pozoruje a přitom se rukou uspokojuje. Bylo mu to ale už úplně jedno. Když Václav skončil, vykročil ze šatny. Náhle se však zastavil a přistoupil k Oldřichovi. “Tak nezapomeň.” pravil. “Příští společná směna bude náš další večer.” Letmo Oldřicha políbil a ladně odplul ze dveří. Oldřich se rozhodl. Hned ráno zamíří za vedoucí a požádá ji, ať mu napíše směny proti Václavovi.
Oldřich kráčel k domovu a cítil se o trošku lépe. Těšil se na večeři, ještě jednu porci horké vany a spát. Otevřel dveře od bytu a strnul. Přes nos ho praštila povědomá vůně nebo spíš pronikavý pach. Růžové okvětní lístky. Vešel do bytu. Byly rozsypány všude. “To je dost, že jdeš.” přivítala ho partnerka v těsných šatech. Čekám na tě s romantickou večeří a potom, však víš.” špitla svůdně. Oldřich mlčky zoufale přikývl.
Netušil, jak partnerce vysvětlí očekávanou poruchu erekce, protože v záplavě růžové vůně musí myslet na kolegu Václava.
