Studenti naší katedry pořádají pravidelně v prosinci Slavistický večírek. Není to nic moc nějak kolosálního. Druháci mají asi hodinový program scének a pak už se jen pije, tančí a klábosí.
Ten poslední jsem si však zvláště užil.
Když skončil program, připletl jsem se na parketu do hloučku Ukrajinek. Čas letěl a postupně se střídavě tančilo a pilo, některé odešly. Bylo kolem čtvrté ráno a my zůstali už jenom dva. Já a Anna. Po očku jsme se na sebe usmívali, až konečně Anička prolomila ledy. „Doprovodíš mě? Jsem už unavená.“ „Samozřejmě, proč ne.“ souhlasil jsem.
Vyrazili jsme v lehce podnapilém stavu parkem směr koleje. „Můžeme si na chvíli sednout na lavičku? Potřebuji chvíli vydechnout.“ „Dobře, ale jen na chvíli, abys tady neusnula.“ Přikývl jsem.
Seděla s třpytícími se očkama a připadala mi tak zranitelná. V kratičké rudé sukýnce a hlubokým výstřihem, který téměř nezakrýval její pevné trojky.
Najednou se rozplakala. „Copak se stalo? Není ti dobře?“ lekl jsem se. Pořád fňukala a ne a ne mi říct, co se děje. Až po chvíli se vymáčkla. „Vykašlal se na mě přítel, prý mu nejsem dost dobrá. Hlavně, že jsem ho dnes ráno viděla cucat se s nějakou čubkou před nákupákem. Parchant.“ V duchu jsem si oddechl, že jde jen o takovou hloupost. „Hoď ho za hlavu. Nestojí ti za to.“ pronesl jsem téměř otcovsky. Utřela si slzy a usmála se na mě. „Pro tebe bych byla dost dobrá?“ Tím mě překvapila. Nevěděl jsem, co odpovědět. Přítelkyni jsem neměl, ale nikdy by mě nenapadlo, že ona. „Ano, byla bys. Opravdu. Jsi krásná, chytrá a chvíle s tebou jsou příjemné.“
Nereagovala na mou odpověď, vstala a my pokračovali v cestě.
„Půjdeš ještě na chvíli ke mně? Cítím se sama.“ „Ale co spolubydlící, nebude jim to vadit?“ „Ale kdepak, já bydlím sama.“ Tak jsem přikývl. Vstoupili jsme do výtahu a zavřeli dveře a stiskli šesté poschodí.
Beze slov se na mě živočišně vrhla a začala mě zběsile líbat. Začínal jsem být nadržený a nebránil jsem se a začal zapojovat i svůj jazyk, kterým jsem ji masíroval mandle a zoubky. Výtah zastavil a už si mě táhla do pokoje. Odemkla, vtrhli jsme dovnitř a jen co jsme zabouchli, začala mi sundávat košili. Já ji prohnětl kozičky a druhou rukou jsem sjel do kalhotek a ucukl. Vložka! „Ne, tu teď píchat nebudu. Hnusí se mi to.“ se mi honilo hlavou. Všimla si toho.
„Prosím, šukej mě. Nechceš moji mušličku? Víš, co? Ještě nikdy nikdo mě nešukal do análku, buď první ty!“ Oblečení jsme strhávali a už jsem ji nahou pokládal na postel a nasliněný ukazováček hladil její dírku. Dral se nenasytně dovnitř, hned druhý a třetí prst. Vzdychala rozkoší a honila mi péro.
Plivl jsem si na dírku a přitlačil žalud, byla ještě panenská a tak jsem cítil tlak. Silou jsem přirazil až nadoraz. Zasténala bolestí. Byl jsem neskutečně nadržený a začal jsem rychle přirážet, a ona mi přicházela naproti. Bylo vidět, že se jí to zalíbilo.
Bušil jsem do ní, napětí rostlo a já cítil, že každou chvíli budu. Obratně jsem vyndal péro, ještě dvakrát přetáhl předkožku a už jsem skrápěl její stojící bradavky horkým semenem.
Nehybně ležela a pozorovala mě, jak si do jejího ručníku utírám svůj penis. Oblékám se a odcházím. Když jsem mizel ve dveřích, jen jsem zaslechl: „Matěji, děkuju.“
Fotografie: www.freedigitalphotos.net
