Letos jsem dlouho váhala, co partnerovi nadělím pod stromeček – parfém dostal Petr k narozeninám, mikinu k svátku a na jeho vysněné BMW nemám dostatek finančních prostředků… Pak jsem si ale uvědomila, že jsme si koupili do naše společného bytu novou postel s kovovou pelestí, která svádí k hrátkám, jaké jsme v naší staré postýlce nemohli realizovat, a nápad byl na světě! Můj miláček dostane od Ježíška úžasná pouta a z dárku tak bude mít radost nejen on, ale i já…
Hned je mi jasné, jak letošní Štědrý den dopadne, přesně se vidím u Štědrovečerní tabule… Při večeři mám výraz jako malé dítě, natěšené na Ježíška. Večeře je nekonečně dlouhá a moje touha se stupňuje s každou minutou. Přítel je z mé nedočkavosti zmatený, takhle intenzivně jsem Vánoce nikdy neprožívala. Kdyby jen věděl…
Konečně se přesouváme k dárkům a Petr si vybírá dárek který si rozbalí jako první a také podává jakýsi balíček mě. Vybral dárky, které nám tu včera nechali rodiče. Jejich obsah vůbec nevnímám, spaluje mě šílená touha a nedočkavostí celá hořím, ale můj miláček ne a ne rozbalit ten správný dárek. Napadá mě, že to dělá schválně, ale tváří se nevinně.
Pod stromkem zbývají poslední dvě krabičky, teď už se musí trefit! Snad vytuší, že už to nemůže déle protahovat a sáhne po té, kterou jsem mu nadělila já. Když strhává z dárku ozdobný papír, skoro už ani nedýchám.
Konečně roztrhal obal a dostal se až k obsahu krabičky, na který myslím už od samého rána. Když spatří pouta, jeho výraz je nejdříve trochu zmatený, ale poté se mu ústa roztáhnou do širokého úsměvu, prudce vstane od stromku, vezme mě za ruku a beze slova mě vede do ložnice.
Zde už je jeho Vánoční něha ta tam, evidentně se ho zmocnila stejná touha, jako je ve mně už od samého rána, a prudce mě připoutává k naší nové posteli. Nemám v úmyslu se bránit, ale když mě připoutává k posteli a já zjišťuji, že se ho nemohu dotýkat a dát tak průchod své touze, mám pocit, že exploduji. Petr je na tom úplně stejně, šaty ze mě doslova strhává a ze sebe také.
Vpíjíme se do sebe ústy, nebo se spíš koušeme, jsme oba tak vzrušení, že vlastně žádnou předehru nepotřebujeme. Když do mě Petr pronikne, zjišťuji, že to je přesně to, na co jsem celý den čekala a objímám ho stehny a vycházím mu vstříc tak silně, že mám pocit, že ho musím rozdrtit. Ale ani on, ani já, si v tu chvíli žádnou bolest neuvědomujeme.
Po pár přírazech jsem na hranici orgasmu a sténám jako smyslů zbavená. Petr na tom není o nic lépe, orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat a ložnici zaplaví spontánní výkřiky, které s bolestí nemají nic společného. Pak už jen naprosto vyčerpaně ležíme a oba víme, že na letošní svátky nikdy nezapomeneme.
Je mi jasné, že celá akce bude sice beze slov, ale stejně budu muset ještě vymyslet, jak to udělat, aby o našem dárku nevěděli i sousedi. Za tu námahu mi to ale stojí, těším se už teď, ani nevím, jak to vydržím zbývající 3 týdny!
