Miloš je osmatřicetiletý úspěšný muž, vlastnící spolu s bratrem Kamilem několik velmi dobře vynášejících firem. O zákazníky a obrat nemají nouzi, prosperují, výdělky se jen hrnou. Penězi nešetří, řídí se heslem: „Peníze budou, my nebudem.“ Tak utrácí. Za nemovitosti, luxusní vozy, dárečky pro svou rodinu, milenky, přátele.
Sám Miloš k tomu říká: „Všechno to, co mám, si do hrobu nevezmu. Část přenechám v dědictví rodině a část hodlám utratit za zábavu a život. Chci se bavit! K čemu by mi to všechno bylo, kdybych byl zaprdlej nudnej škarohlíd, co celý večery tráví doma u bedny a chlastá pivo z plechovky. Kvůli tomu bych se nemusel tak hnát, stresovat se a mohl bych dělat něco mnohem jednoduššího, za menší peníze, to by mi k takovýmu stereotypnímu nezábavnýmu životu tak akorát stačilo. Což ale nechci…“ A tak několikrát do měsíce vyráží do víru velkoměsta a roztáčí to o sto šest.
Doprovázen kumpány dochází do luxusních podniků, aby mohl všem ukázat, že na to má. Platí, všude, za všechny. Zatím se nestaral o to, jestli někdo otočil rundu nebo mu koupil panáka. Není lakotný, na korunu nehledí, na druhou stranu moc dobře ví, že ti lidé, jež se rádi titulují přízvisky „přátelé“, jimi ve skutečnosti nejsou.
„Je mi jedno, kolik utrácím. Vydělávám dost a můžu si to dovolit. Dát servírce tip, který by jinak měla za týden…proč ne? Rád chodím do nočních podniků. Člověk ví, že peníze jsou silné afrodiziakum a pro děvčata je hned zajímavější. Nemám rád nedůvěřivost, proto vždy dávám i nějakou tu kačku na uvítanou. Z toho poznají, že dokážu pustit chlup a o to jsou přítulnější. Přeci jen, jsou tam pro prachy.“
Když se zeptáte, kolik nejvíc v nočním klubu utratil, odpoví, že neví, ale pravděpodobně částku s pěti nulami. „Když rozdávám, tak všem, aby to nikomu nebylo líto. Ale nejsem blbec, jasně poznám, kdy už ze mě někdo prachy vysloveně tahá a to nemám rád. Rád dám, ale hamižnost nesnáším, takže jakmile se tímto způsobem projeví, dveře ke mně má zavřené.“
Na otázku, co konkrétně oceňuje na veřejných domech, odpověděl zprvu stroze: „Tu atmosféru.“
„Mám rád, když někam přijdu a hned se na mě všechny buchty vrhají a usmívají se, i když se pár vteřin předtím tvářily jako kyselý prdele. Prostě je na nich znát, že mne rády vidí, přestože jen kvůli tomu, že si vydělají. Ale o tom to je. V práci se tvářím jako seriozní trapák, v obleku a kravatě, vystajlovanej od hlavy až k patě.
Musím vypadat důvěryhodně, aby mi obchodní partneři šli na ruku a tím pádem se mi množilo konto v bance. Proto pak chodím tam, kde mi je dobře. Sice za ten relax hodně utratím, o tom žádná, ale aspoň přispěju dobré věci tím, že mohu zase já pomoci někomu jinému, kdo potřebuje a jak se říká „dej a bude ti dáno“, tak i tím se řídím.
Co dáš, to se ti vrátí, mnohdy i vícenásobně a to je ten důvod, proč mě ty cifry nezajímaj. Chovám se k lidem slušně, nejsem arogantní a respektuji každého, ať už se jedná o bezdomovce, prostitutku nebo miliardáře. Myslím, že dobré vychování a respektování druhých je základ. Co potom dotvoříte schopnostmi, bystrou hlavou a nápady, to už je jen na vás.“