EroMag.cz » Vztahy a příběhy ze života » Úchyláctví v praktickém životě – jak se vlastně projevují úchylky a fetiše?

Úchyláctví v praktickém životě – jak se vlastně projevují úchylky a fetiše?

Tušér dosahuje vzrušení anonymním kontaktem s intimními partiemi ženského těla, na které mimoděk sáhne, například v přeplněném dopravním prostředku. S touto úchylkou jde ruku v ruce frotérismus, kde je na místě tření se o ženské tělo, dokud nenastane ejakulace. Samozřejmě opět je to v případě, kdy dotyčný dělá, jako by nic.

Zatím s těmito praktikami nemám zkušenost jako pozorovatel, ani jako přímý účastník (a ani se do toho nijak nehrnu, avšak nikdy nevíme, co nás potká – mohu tedy předpokládat, že budu mít tu čest co nevidět).

S těmito úchylkami souvisí také tzv. honiči a šmíráci/voyeuři. Při slově honič se mi okamžitě vybaví má příhoda z vlaku, kdy se taková standardní cesta rychlíkem vyklubala v něco mnohem netradičního.

Sedíc v kupé s dámou středních let, zaposlouchaná do svého mp3 přehrávače, nevěnovala jsem nově přistoupivšímu pozornost. Muž kolem třicítky vypadal jako ostatní, kteří běžně denně přistupují. Jako ovšem bylo mé překvapení, když se vlak rozjel a on (sedíc naproti mně – u okénka, z kterého jsem se po zbytek cesty pro jistotu dívala) začal onanovat.

Prostě si ho vyndal z kalhot a honil. Paráda! Větší odvaz jsem za jízdy nezažila, ale uklidňoval mne fakt, že spolucestující dáma neutekla, tudíž jsem byla velmi ráda za její společnost a víceméně i za její loajalitu. Přeci jen, víc hlav víc snese.

Co se týče šmíráků, i s těmi mám zkušenost, především z veřejných koupališť. Jednou takhle při lechtivých hrátkách s přítelem jsem v křoví zahlédla podivnou postavu. Seděl. Pár minut, půl hodiny, celou. Zdálo se mi to divné. Přítel měl jasno v podstatě už od začátku, ale nechtěl nic říkat, poněvadž ví, že jsem hysterka a okamžitě bych si to štrádovala i s dekou na jiný flek (což by mi beztak moc nepomohlo). Tedy i čumila jsem zažila, přežila a doufám, že dalšího jen tak nepotkám, jelikož nemám ráda, když na mě někdo hledí a pozoruje mě až v tak velké míře.

Ani kabátové naháče, odhalující se na veřejnosti, jsem prozatím nepotkala. Možná je to proto, že nechodím parky a postranními uličkami a držím se lidí. Ono taky, když na vás uprostřed noci vyskočí ze křoví individuum rozhrnující kabát, pod nímž nemá zhola nic krom své chlouby, vykřikující eso-peso, tak to taky není zrovna ončo…

A co vy, máte nějaké zkušenosti s výše uvedenými? Stala se vám nějaká zajímavá příhoda? Nenechávejte si ji pro sebe a podělte se s námi!

Přidej komentář

Pošlete tento článek e-mailem: