Asi skoro každá náctiletá i starší dívka se již setkala s tím, že pociťovala jistou sympatii ke svému kantorovi. Ať již to byl tělocvikář, matikář nebo češtinář, vždy to byl on, kdo byl tím impozantním a na němž ulpíval všechen náš zájem a onen, ke kterému se stáčely všechny naše myšlenky.
Byl to ON, ten pravý, božský, dokonalý. Dýchaly jsme jen pro něj. Některé z nás jen potají doufaly, že si jich všimne, jiné jeho zájem upoutávaly dopisy, básněmi, různými vzkazy či všeříkajícími pohledy nebo řečičkami.
Snily jsme a chtěly víc…nebo ne? Byla to platonická (častokrát jednostranná) láska, ale pojďme se zamyslet:
Chtěly bychom od toho platonického vztahu více, proměnit ho v realitu?
Trávit s ním skutečně všechen volný čas, mít ho jen pro sebe?
Uměly bychom si představit strávit s tímto člověkem případně i celý náš život? Založit s ním rodinu?
Nejspíše ne. Pokud se na tato pubertální zaláskování podíváme s odstupem času, zjistíme, že jsme byly opravdu bláznivé a srdečně se tomu zasmějeme.
Ovšem, existují i výjimky, u nichž je pouto mezi učitelem a žačkou tak silné, že přetrvá a prolne se do skutečného světa, kde láska jednoho k druhému má své místo. Pokud má tento vztah pevné základy, je možné ho udržet poměrně dlouho, avšak je potřeba o něj pečovat, jako o kterýkoli jiný vztah.
Pokud vezmeme v úvahu psychologické hledisko, největší roli v tomto vztahu budou hrát jisté psychické pohnutky, přičemž ona, bývajíc žačkou, touží po opravdovém muži, který by jí byl vzorem a předal mnoho nasbíraných životních zkušeností, vedl ji na cestě životem a ona by jej věrně a pokorně doprovázela.
On zase chce holčičku, kterou by mohl opečovávat, ochraňovat, sem tam také kočírovat a ledacos jí vysvětlit, přeci jen, je tak mladá a nezkušená, potřebuje trochu přitáhnout řemínek, ve světě dospělých číhá tolik nebezpečí…
Samozřejmě, lze narazit i na obrácené role, kdy žena – pedagožka podlehne kouzlu svého žáka. Je zkušená a on je mladý zajíček, vidí v ní dospělou silnou ženu, sebevědomou, znající svou vlastní hodnotu a vážící si sama sebe. A ona? Může se nechat unést svým mateřským pudem, bude se starat, aby měl vše, nic mu nechybělo, dá mu kvanta lásky a citu, bude u ní jako v bavlnce.
Téma láska a vztahy je všeobecně velmi nevyzpytatelné a nikdy dopředu nevíme, co si na nás život připraví…
Jak na tyto vztahy nahlíží společnost a lidé okolo? Co jim říkáte vy? Už jste něco takového zažili? Nebojte se napsat a přispět tak svým názorem…
