Stál jsem na kraji silnice promoklý, utahaný a otrávený z vlakového a autobusového spojení z okresního města do civilizace. Posledním spojem do Prahy byl vlak a ten odjel v půl osmé večer. Pak už nic. Pěšky, stopem nebo čekat do rána do čtyř hodin. Hurá!
Déšť houstl a provoz na silnici naopak řídl. Do Prahy pětaosmdesát kilometrů a já pomalu, ale jistě propadal beznaději, že budu muset strávit bezesnou noc v nádražní čekárně jako bezdomovec. V dálce se zablýskala světla auta. Apaticky jsem zvedl ruku a mhouřil oči před prudkým světlem a bičujícím deštěm. Auto projelo kolem, ale koutkem oka jsem ještě zahlédl, jak se rozsvítila červená brzdová světla, a vozidlo začalo na mokré vozovce brzdit. Doběhl jsem ke zpola staženému okénku.
„Můžete mě vzít do Prahy?“ zeptal jsem se.
„Pojďte!“ ozval se ze vnitřku ženský sametový hlas.
Vlezl jsem do krásně suchého a vytopeného auta a uvelebil se na sedadlo spolujezdce. Poděkoval jsem a pohlédl na řidičku. Byla asi třicetiletá s rovným nosem a krátce sestřižené, tmavé vlasy lemovaly její zajímavý obličej s přísnými rysy učitelky. Alespoň mi tak připadala, přísná, tvrdá, nepřístupná. Byl to ale můj velký omyl.
Zavrtaný v sedadle jsem pomalu osychal a bylo mi blaženě. Vedli jsme nezajímavý rozhovor kdo kam jede, jak jsem zmokl, jaké je počasí a tak podobně. Jen tak mezi řečí navrhla, abychom se zastavili v motorestu na kávu, že už jede čtyři hodiny v tahu a začíná toho mít dost. Měl jsem dost času a při hodinovém zastavení na kávě jsem krásně oschl a zároveň se něco dozvěděl o svém andělu strážném, který mě tak ochotně zastavil. Přes svůj nepřístupný vzhled se z ní vyklubala velmi šarmantní a sympatická osoba.
Jmenovala se Martina a byla skutečně profesorkou na gymnáziu. Pokračovali jsme v naší cestě. Bylo něco kolem desáté večer a my byli asi třicet kilometrů od cíle naší cesty, když to s autem začalo podivně házet. Chvíli se tak vozidlo vzpíralo a pak zastavilo docela. Stanuli jsme v hlubokém lese na prázdné silnici. Nikde nikdo. Do motoru pro samou tmu nebylo vidět a tak nám nezbylo nic jiného, než čekat, jestli někdo nepojede kolem.
Bylo už po dešti a my přešlapovali po silnici a vyhlíželi spasitele. Asi po půl hodině, když kolem neprojelo kolo, jsme si řekli, že bude lepší sednout si dozadu do auta. Martina byla ospalá a tak si opřela hlavu o mé rameno a začala klimbat. Nějakou dobu jsem pozoroval prázdnou cestu, až mi také spadla víčka. Nevím, zda mě probudil sen, či realita, ale v každém případě to bylo krásné. Cítil jsem čísi ruku na kalhotách v rozkroku, jak krouživými pohyby ve mně vzbuzuje ty nejtemnější pudy. Do mého přirození se valil proud horké krve a penis nabýval na mohutnosti.
Otevřel jsem oči, podíval se dolů a viděl, jak mi Martina rozepíná kalhoty, s hlavou skloněnou nad mým rozkrokem. Trošku jsem se zavrtěl a Martina se na mě podívala. Její temné, široce otevření oči hovořily samy za sebe. Kalhoty byly rozepnuty a její šikovné prsty vklouzly za slipy, kde nahmátly můj mohutný klacek. Jemně a zkušeně ho vyndala ze sevření textilie a něžným pohybem stáhla předkožku.
Kolem nevšímavě projelo auto.
Její jazyk byl teplý a vlhký, když mi jím přejížděla po žaludu a rukou mi pomalu a hebce masírovala varlata. Chytil jsem ji za vlasy a její vroucí ústa vsála můj orgán pomalu až po jeho kořen. Sála mě pěkně pomalu a v pravidelném rytmu. Zvedal jsem hýždě proti její vlhké pusince a začínal zrychlovat tempo. Tlak v penisu se stupňoval a já přirážel rychleji a rychleji.
Vystříkl jsem svojí sametově bílou nadílku do její úst. Ani neprotestovala. Jen polykala a měla co dělat, aby se nezalkla. Pouze malá kapička semene jí stékala po bradě, ale i tu stačila zachytit včas jazykem.
Martina byla napůl svlečená a tak jsem ji ze zbytku pomohl a prsty zajel do jejího klína. Nebyla vlhká, byla mokrá. Můj prostředník do ní zajel jak rychlík do tunelu. Přidal jsem ukazovák a prsteník, ale zdálo se, že je to ještě málo. Podařilo se mi do ní téměř zabořit celou ruku. Skučela slastí a šeptala, že chce hlouběji, ale dál už to skutečně nešlo. Nahmátl jsem velikého poštěváka a krouživými pohyby jsem ho dráždil. Dělalo jí to víc než dobře, tiše vrněla a kroužila pánví do protipohybu.
Byla čím dál hlasitější. Já zrychloval a ona také. Když už se zdálo, že už už dosáhne orgasmu, hbitým pohybem v malém prostoru auta jsem změnil polohu a zabořil jazyk do její mokré kundičky. Sotva jsem se jím dotkl poštěváka, vykřikla tak, že musela vyplašit veškerou zvěř v okolí dvou kilometrů. Zmítala se v šílené extázi rozkoše.
Po malinké chvilce oddechu jsem se vrátil k ní na zadní sedadlo a posadil si ji na sebe. Zmítala se v šíleném rytmu našeho milování, a když už se zdálo, že toho máme oba dost a ona vyla a skučela slastí, vystříkal jsem jí celou svou novou dávku do temného prostoru jejího vozidla.
Podíval jsem se na hodinky a půlnoc byla dávno pryč. Nikde nikdo. Zdálo se, že v tom pustém lese zůstaneme do rána. Až někdy kolem druhé hodiny jel kolem člověk, který zastavil. Obhlédl motor a auto vůbec a zjistil, že nemáme šťávu. Prodal nám obsah svého malého kanystru a odjel. My jsme pak již bez dalších peripetií dorazili až do Prahy, kde jsem poděkoval za svezení a vystoupil. Teprve až když jsem mávnul vzdalujícímu se autu, jsem si vzpomněl, že ani nevím, kde bych ji hledal. Škoda.
Vyklepl jsem z balíčku cigaretu a sáhl do kapsy pro zapalovač. Místo něj jsem vytáhl kousek papíru, který tam neměl co dělat. Byla to účtenka z motorestu a na druhé straně bylo mě neznámé telefonní číslo…
