Johan Bidlo
Ve škole se po prázdninách rozběhl život na plné pecky. Začátkem posledního ročníku nás třídní nabádal, abychom počítali, že nás čeká maturita a pořádně zabrali. Do toho vlezla možnost chodit v rámci průmky do autoškoly.
Dost lidí, kteří neměli řidičák, se do autoškoly přihlásilo. Z mých kamarádů jen Tonda, který už řidičák měl, do kurzů nechodil. Zajímal se o rozšíření svého řidičáku na náklaďáky, ale tuto možnost průmka s autoškolou nezajistila.
Naopak byla možnost dělat vedle kurzu na osobáky souběžně také kurz na motorky. To mne nezajímalo, protože jsem viděl bouračku motorky s autem. Motorka byla na padrť a auto mělo jen zmuchlané plechy. Pro motorkáře skončila kolize špatně a přijeli si pro něj černí havrani. Pár kluků se přihlásilo taky do kurzu pro motorky a mezi nimi byl i Pavel. U nich prý hodně kluků jezdí na motorkách a auta mají později. Musí to být starší motorky, protože nové stojí pěkný balík. To si raději budu šetřit na starší auto.
Autoškola trvala od září do vánoc a neměla by blokovat předpokládané jarní biflování na maturitu. Bylo zajímavý, že cena kurzu na auto byla nižší než na motorku. Kurzy začaly školením ve třídě odpoledne ve dnech po vyučování kdy bylo méně hodin. To jsem ještě bez problémů zvládal a jezdil domů.
Jízdy jsme měli po třech týdnech podle dohody jak kdo má čas. Většinou jsme společně jezdili ve třech nebo někdy i ve čtyřech a instruktor. To už bylo horší. Končili jsme večer a já se domů vracel k půlnoci. S Mirkem jsem se domluvil, že jízdy budeme dělat spolu a po jízdách jsem nejezdil domů a zůstával u nich. Já předtím několikrát jezdil s tátou na vedlejších cestách, kde nikdo nebyl a tam to bylo bez problémů. Ale jezdit v Praze bylo náročné.
Nejdřív nás instruktor bral na méně frekventované ulice, kde jsem jízdy zvládal. Občas jsme jeli po hlavních ulicích, kde to bylo horší. Sledovat provoz na silnici a řídit se podle mnoha značek bylo složité i pro mne. Silné vypětí z jízd po Praze jsem potom s Mirkem uvolňoval nočním honěním. Také Mirek měl problémy s jízdami po Praze. Domluvil jsem se s tátou, že nám na začátku autoškoly pomůže s jízdami.
V sobotu a v neděli jsme s ním jezdili po okresních a místních cestách u nás v okolí. Mirek na cvičné jízdy v okolí Heřmaniček jezdil se mnou domů už v pátek ze školy a zůstával na oplátku přes noc u nás. Těšil jsem se na tyto dny a hlavně noci. Spali jsme spolu v podkroví a tam si užívali společných hrátek. Po jízdách jsme byli v klidu a uvolňovali jiné napětí. Napětí v rozkroku, tlak v koulích a hučení v klacku. Vzájemné honění vrcholilo kouřením. Rád jsem vychutnával semeno z Mirkova penisu a jemu jsem nabízel smetanu z mého čuráka. Spokojeně jsme usínali držíce se za ptáky. Při ranní rozcvičce jsme ve večerních hrátkách pokračovali, než jsme šli na snídani. .
Dobře nám to šlo u nás v podkroví a na silnicích. Pak jsme už snadněji překonali všechny nástrahy začínajících řidičů a hlavně jsme hned napoprvé udělali závěrečné zkoušky i jízdu s komisařem ještě před vánocemi. Nemuseli jsme dokupovat další jízdy a hlavně opakovat zkoušku.
Ve čtvrťáku jsem i tento rok seděl v lavici s Tondou. Zůstal mým kamarádem hlavně ve škole. Byli jsme stále ve stejné třídě a rozdělili jsme se od třeťáku na dvě základní skupiny. Čtyři hodiny v týdnu jsem s Mirkem chodil na hodiny železniční vozidla a doprava. V tuto dobu chodil Tonda s Pavlem na obdobné hodiny pro silniční vozidla a dopravu. Pro jednu z těchto variant jsme se museli rozhodnout už ve třeťáku. Ale ostatní předměty jsme měli společné.
Tonda se mimo školu stále věnoval fotbalu a Janě, s kterou dál chodil. Já jsem do Dubeče na tréninky přestal jezdit. Častá odpoledne mi během podzimu zabrala autoškola. Volná odpoledne jsem se snažil využít s Mirkem a s Pavlem. Stali se mými důvěrnými kamarády, s kterými jsem užíval příjemné a vzrušující aktivity. Pokračovali jsme v hrátkách, navazující na pěkné dny o prázdninách na chalupě v Ledečku. Většinou ve dvou a někdy i ve třech. S Vojtou, který byl s námi na chalupě, jsem se potkal jen jednou na ulici.
Jinak ve škole došlo ke změnám hlavně u profesorů. Z plánovaných maturitních předmětů, z češtiny, matiky a angliny. jsme měli nového učitele na angličtinu. A to byl předmět, který mi moc nešel. Jestli ji úspěšně zvládnu bylo ve hvězdách. Nevěděl jsem jak budu vycházet s novým profesorem a co nás dokáže naučit. Hned na začátku mne překvapil. Jeho hodiny byly úplně jiné než v minulosti. Mluvil s námi anglicky a chtěl abychom stejně odpovídali. Moc mi to ze začátku nešlo. Osnov a textů v učebnici se držel jen rámcově a doplňoval to praktickým životem. Hned na začátku jsme se představovali jménem. Chtěl abychom běžná jména překládali. Studenti co se jmenovali Dlouhý, Veselá, Starý a podobně, těm to šlo. Horší to už bylo se jmény Pokorný, Kovařík, Pěnkava. To už překládala celá třída. Hodně jmen se nedala přeložit a učitel nás pak vyzval, aby si každý do další hodiny připravil přeložená jména příbuzných a známých.
Zatáhl tak všechny do speciálního učení. Celá třída se snažila jména přeložit zpět do češtiny. Já jsem si zapsal jméno Pole. Nikdo to nedokázal přeložit zpět. Potom profesor jméno přeložil jako Tyčka. Někteří ho opravili na Bidlo jak mně všichni znají. Začal mne tak oslovovat i učitel. Jiné hodiny jsme diskutovali co rádi jíme a co nám chutná, v čem jsme oblečeni a co se nám líbí. Další hodiny jsme se domlouvali co si kupujeme, kam chceme jet, co se nám líbí atd.
Na jiné hodině jsme si v angličtině povídali, jaké byly prázdniny a co tam dělali. Musel jsem si vymýšlet, protože mluvit o skutečných aktivitách na chalupě by byl průser. Vlastně jsem ani nevěděl, jak by se řeklo mimo ve slovníku uvedených výrazů jako penis, semeno, soulož a podobných slov v běžné angličtině řekne čurák, mrdina, šoustání a podobné výrazy. To v žádné učebnici není. Je otázka jestli by profesor dál v tomto tématu pokračoval.
S ním byla anglina pestrá a víc nás bavila. Anglicky se dobře naučil ve Skotsku. Doporučil nám, abychom jeli o prázdninách do ciziny. Lépe se tam naučíme mluvit. On byl ve Skotsku po dokončení peďáka celý rok. Vrátil se zpět do Česka a naše škola je první, kde začal učit.
Jiné zajímavé hodiny s dalším novým profesorem byla v počítačové učebně informatika a logistika. Znal počítače dopodrobna a dokázal všechno vyřešit. Mnozí se na něj obraceli, aby jim na přinesené počítače a tablety nahrál zajímavé programy nebo je i opravil. Vždy se snažil splnit požadované. Naučil nás různé fígle, jak využívat počítače. Věnoval se všem a často i po ukončené hodině. Nedělalo mu problém odstranit závady na přinesených počítačích, nahrát na ně požadované programy nebo zprovoznit mobily. Většina učitelů na nás chtěla, abychom mobily neměly ve třídě, ale jemu to nevadilo. Líbilo se mi, že nedělá ze sebe machra.
Praktické znalosti s počítači měli spolužáci různé. Rozdělil nás do dvou skupin. Věnoval se slabším i pokročilejším. Já patřil mezi druhé. Něco mne už naučil starší brácha. Ale učitel toho věděl víc. Při některých hodinách jsem pomáhal slabším spolužákům zvládat práci na počítačích, aby se učitel nevracel na začátek programu. Občas jsem mu asistoval během přípravy počítačů a tiskáren a jejich obsluhou během hodiny. Někteří si mysleli, že šplhám. Ale když se v programu ztratili a potřebovali pomoc, nic už nenamítali. Já šplhat nemusel, počítače jsem zvládal.
Na www stránky průmky dal pro všechny zájemce další podrobnější údaje o škole, o jednotlivých předmětech a informace o navazujících možnostech studia. Zakódoval osobní údaje pro jednotlivé studenty a umožnil jim a jejich rodičům možnost zjistit, jak jim to ve škole jde. Začal se svou informatikou. Snažil se do toho zapojit i jiné profesory. Někteří ho podporovali, ale nedokázal přesvědčit všechny. Starší nechtěli dávat zprávy do počítače, že je to práce navíc. Byl do počítačů fanda. Učitele jsem obdivoval co zná a těšilo mne mu občas pomáhat.
Zároveň nás měl na tělák. Tělocvik byl většinou poslední hodinu ve škole. Na tělák jsem se netěšil. Minulý rok jsme hráli na hřišti většinou fotbal. Dřívější tělocvikář stál na autový čáře a jen pískal případné fauly. Mně fotbal moc nejde. Čekal jsem jak nyní budou hodiny probíhat. Začal s tím, že každou hodinu jsme se s ním rozběhali. Běhání mi šlo. Později okolo hřiště vyznačil běžeckou trať. Původně bylo hřiště u školy využíváno jen pro fotbal. Hřiště připravil i pro další aktivity. Prosadil u ředitele zhotovení pískové doskočiště, které sloužilo na skoky do dálky i do výšky. Naproti doskočiště vyměřil ještě místo pro hod koulí. Největším jeho úspěchem bylo, že na podzim přesvědčil ředitele, aby na plácku bylo ještě hřiště na basket, na volejbal a na házenou. Navrhl konstrukce pro košíkovou tak, aby nepřekážely běžecké trati a neomezovaly další činnosti na hřišti. Stavbu provedla v zimě místní dotující firma. Firma udělala držáky košíků podle návrhu učitele a přenosné branky pro házenou a pro fotbal. Zařízení nestálo nic. Dotovala to firma, kde její ředitel měl syna na průmce.
Při tělocviku jsme na hřišti střídali různé aktivity. Mimo fotbal a házení koulí mně začaly bavit i další sporty. Při běhání jsem byl mezi nejlepšími, skoky do dálky mi také vyhovovaly a košíková mi šla, protože jsem byl vyšší než ostatní. Jak jsem tělák dřív nevyhledával, s příchodem nového učitele jsem na hřiště a do tělocvičny chodil rád. Zapisoval výkony každého kluka a dával je průběžně do tabulky. Mohli jsme si zjistit jak na tom s ostatními jsme a jak se zlepšujeme. Známky nám nedával podle rekordů, ale spíš podle snažení a zlepšování výkonů. Bylo to spravedlivé a já si profesora vážil.
Rád jsem mu nejdřív pomáhal v počítačové učebně a po novém roce po ukončení autoškoly i při tělocviku. Líbilo se mi že během informatiky i těláku dokázal zapojit během hodiny všechny do různých aktivit. Při tělocviku se mi líbila také jeho štíhlá atletická postava po převlečení do sportovního. V zimě jsme v tělocvičně s novým učitelem víc využívali nářadí. Cvičili jsme na různém nářadí a hráli další soutěže. Mezi nimi i oblíbenou košíkovou. Bavilo mne to. Po hodině jsem raději profesorovi pomáhal s úklidem nářadí a žíněnek, než abych jako předtím čekal na vlak. Učitel nás během hodiny hodně proháněl a my se po hodině většinou sprchovali. Já se po úklidu nářadí chodil mýt později.
Po ukončení hodiny nás učitel nechával samotné. Po umytí nebo osprchování nás z šatny popoháněl, pokud ji zamykal a žádná další třída nebyla v tělocvičně. Po jedné poslední hodině těláku a po úklidu nářadí jsem se ve sprchách zdržel. Utíral jsem se a už jsem chtěl odejít, když se ve vedlejší sprše někdo začal sprchovat. Zvědavost mi nedala a podíval jsem se vedle přes přepážku. Byl tam nový profesor. Stál bokem ode mě. Myl si vlasy a měl zavřené oči. Mne si nevšiml. Viděl jsem před sebou boha krásy, živou sochu Davida z Florencie. Nemohl jsem se vynadívat. Z napěněných vlasů stékaly pramínky vody s pěnou přes širokou hruď, na propadlé břicho, na zarostlý rozkrok ze kterého vystupoval silný vláčný penis. To nebyl čurák, to byl ocas, jaký jsem ještě neviděl. Měřil mu v klidném stavu určitě přes 15 cm. Jeho silné přirození se v klidu stáčelo okolo pevného kulatého pytle. Nebyl to vlastně pytel, ale byla to jedna koule, ve které jsem nerozeznal jednotlivá varlata. Ze silného pyje mu samovolně vykukovala špička žaludu. Z čuráka stékal pramen vody jako by zároveň čůral. Pohled na učitele mne fascinoval. Otočil se čelem ke mně se stále zavřenými očima při smývání šampónu z vlasů. Široká ramena se mu zužovala do štíhlého třetinového pasu. Pod pasem měl štíhlé boky. Jeho sportovní postavu jsem obdivoval při oblečení v tričku a šponovkách. Ale bez oblečení ještě víc vynikala jeho atletická postava a zároveň nádherné vybavení a krásná chlouba v rozkroku. Vydržel bych se na něj stále dívat. Učitel si umyl hlavu a já musel zapadnout za přepážku, aby mne neviděl a nevšiml si mého snivého pohledu.
Spustil jsem znova vodu, nejen aby zjistil, že vedle pod sprchou někdo je, ale abych studenou vodou zmírnil ztopoření. Jen částečně se mi to podařilo. Kouknul na mně a jen se usmál. Byl to nejkrásnější úsměv, který mi věnoval. Respekt k profesoru mi zabránil k němu přijít, kleknout si před něj a vykouřit ho. Raději jsem se omotal ručníkem a šel do šatny. Učitel odešel k sobě do kabiny. Z tělocvičny jsem vypadl vzrušený a spokojený s dnešním dnem.
Jak jsem profesora obdivoval pro nový přístup k žákům v informatice, jak neodmítal pomoct druhým, pro jeho spravedlnost při známkování, jeho pestřejší hodiny tělocviku, tak jsem dnes byl uchvácen jeho atletickým tělem s ohromným vybavením. Dřív jsem učiteli rád pomáhal a po dnešku bych pro něj udělal cokoliv.
Běhal mi mráz po těle a zároveň mne spalovalo horko, když jsem si zase představil, jak přede mnou stál. Už ze začátku co nás učil, se mi líbila jeho protáhlá hlava s krátkými světlými vlasy. Chodil stále dokonale oholen. Nás ve třídě si získal příjemným úsměvem. Neviděl jsem ho, aby se mračil, i když se mu něco nelíbilo. Nejvíc mne na jeho pohledu přitahovaly zářící hnědé oči. Že má atletickou postavu bylo zřejmé při každém pohybu ve sportovním v tělocvičně. Vždy mne přitahovala velká boule ve šponovkách a představoval si co ukrývá.
Ale dnes jsem viděl jeho krásnou postavu bez tepláků, bez kouska oděvu. Znova jsem si vybavoval, jak se jeho široká ramena zužovala do štíhlého třetinového pasu. Na štíhlý pas navazovaly štíhlé boky. A v rozkroku měl husté světlejší chlupy. V nich nádherné vybavení. Nedokázal jsem si představit jeho chloubu, pokud mu bude stát. Srdce mi bušilo dvakrát rychleji při vybavení jeho celého vzhledu. První i další noci poté co jsem ho viděl nahého, jsem nemohl spát a stále jsem měl před očima jeho pěknou postavu a fantastického čuráka.
Cítil jsem něco, co jsem zatím neznal. S Tondou, Mirkem a Pavlem se velmi dobře známe roky a vždy si pomáháme. Jsme nerozluční kamarádi. Rád se všemi kluky všechno prožívám a intimně jsme se poznali. S novým profesorem jsem nevázal žádný vztah, ale musel jsem na něj stále myslet. Obdivoval jsem ho a zamiloval se do něj. Všechno bylo na něm dokonalé a krásné. Rád bych mu to řekl, ale nevím jak by reagoval. Nedokázal jsem si představit, jak se k němu mám dál chovat. Chci s ním být a zároveň nevím jak zdolat pro mne nepřekonatelné překážky. Nyní jsem stále v napětí, jak na učitele pomyslím.
Škola pokračovala svým tempem dál. Kamarádům jsem řekl, jak jsem pozoroval učitele. Tonda neměl zájem ho vidět. Měl plnou hlavu Jany. Mirek a Pavel se vyptával jak jeho chlouba vypadá. Domluvili jsme se, že budeme pomáhat profesorovi s úklidem tělocvičny. Sprchovat se půjdeme až všichni odejdou. Tak jsme čekali, kdy učitel přijde. Při čekání jsme si občas pohonili kolíky. V umývárce jsme se ho dočkali po několika dnech. Nazí jsme se utírali tak dlouho než se objevil. Přišel ve volných trenkách a byl na něj parádní pohled. Stál k nám bokem, když si stahoval tričko. Už ze strany měl krásný profil. Jeho chlouba se výrazně rýsovala pod napnutou látkou. Jen při představě co textil ukrývá se mi zvýšil tep a tlak. Můj uvolněný pták se nyní samovolně rychle zvedal.
Profesor mne viděl s naběhlým penisem a nerozpakoval se svléknout trenky. Přímý pohled na učitelova čuráka mi bral dech. Atletickou postavu doplňovalo pěkně narostlé, nádherné mužství. Větší než má můj starší brácha. Už jsem se nesnažil čumět stranou. Zíral jsem na jeho chloubu. Ani jsem si neuvědomil, jak se moje péro napružilo. Učitel na mne i kluky koukal, ale nic nekomentoval. Zabalenej v ručníku jsem odešel s napruženým pérem do šatny. Mirek a Pavel na tom byli podobně.
Cestou ze školy jsme si o našem profesorovi povídali. Také klukům se líbilo jeho pěkné vybavení. Za několik dní jsme se sešli u Mirka a on nám ukázal knihu o Pompejích v Itálii. Je tam fotografie na zdi namalovaného chlapa, jenž si parametry svého mužství poměřuje na speciální váze. Jak jsem se dočetl, byl to Priapos, syn boha vína Dionýsa a bohyně krásy Venuše. Priapos byl bohem plodnosti a jeho úd symbolem plodivé síly. Priaposův úd je namalován obrovský a sahá mu až ke koleni. Učitel po nahonění tak dlouhého čuráka asi nemá. Odhaduji ho na jednu polovinu jeho stehna. A jeho průměr může být možná stejný jako u Priapose. V klidu má ptáka hodně masivního. Rád bych profesora viděl jakého má nahoněného čuráka. Napadlo nás podle Priapose říkat také učiteli. Domlouvali jsme se, že by jsme mu mohli říkat Primos. Přezdívka připomínala primeros a to nešlo. Zavrhli jsme také Primák a Priam. Nakonec jsme se shodli na přezdívce Prias. To se všem zamlouvalo.
Pokud se pak někdo ptal, proč mu tak říkáme, odpovídali jsme mu, že je nejlepší profesor informatiky s logistikou a také nejlepší učitel těláku jakého jsme kdy měli. Také v ostatních třídách, co učil informatiku a tělák byl nejoblíbenější. Je primus mezi všemi učiteli, kteří nás učili. Je první, kdo začal využil počítače pro prezentaci celé školy. To znamená opět primus. Jeho hodiny těláku na hřišti i v tělocvičně jsou také nejpestřejší při porovnání s ostatními. Proč je také první i po tělocviku, bylo jen naše tajemství. Začali jsme s Mirkem a Pavlem profesorovi říkat Prias. V naší třídě se přezdívka ujala. Občas jsem přezdívku slyšel i od jiných ve škole. To mně těšilo. Doufám, že naše přezdívka se ujme trvale v celé škole jako u některých profesorů.
Přezdívku měli i ostatní učitelé. Třídního a profesora matiky jsme měli stejného od prváku. Často mluvil o vzorci jako o mustru, který si musíme zapamatovat. Dostal od nás přezdívku Mustr. Češtinářka byla mezi učiteli nejstarší a my jí překřtili na Babču. Angličtinářovi jsme říkali Skot. Volitelný druhý jazyk němčinu učila Bavorka, které tam o prázdninách jezdila. Pak se chlubila, jak se jí tam líbilo. Předmět vozidla a doprava nás učil Píst. Přezdívky dostali učitelé v celé škole. Z přezdívek z prvních ročníků si pamatuji fyzikáře, který byl pro nás Atom a v dílnách jsme měli Pilníka, který nás trápil pilováním různých částí. Většina přezdívek se tradovala z dřívějška. Byl bych spokojenej, kdyby se „Prias“ udržel i další roky.
Po vymyšlení přezdívky Prias jsme se u Mirka nad knihou o Pompejích honili a na závěr vykouřili. Kouření s Mirkem bylo pravidelné a s Pavlem méně časté. Zvykl jsem si na naše časté hrátky odpoledne po škole. Schůzky u Mirka mi nahradily chybějící setkání s Tondou, který se nyní věnoval fotbalu a Janě. Přesto jsme zůstali dobrými kamarády. Neříkal jsem mu už všechny moje aktivity. Hlavně zamilovanost do „Priase“ i snaha má a obou kluků ho detailně poznat. Nebyli jsme sami, kteří učitele obdivovali. Z chování holek jsem poznal, že také ony ho žerou a zabouchly se do něj.
Já jsem si dával při běžných hodinách ve škole pozor, abych neprozradil svou zamilovanost. Jen po tělocviku jsem se ještě častěji zdržoval, abych pomohl po úklidu tělocvičny a během sprchování sledovat svého idola. Během jednoho čekání na Priase jsem byl v koupelně s Mirkem pod stejnou sprchou. Tam jsme si mastili péra a nepředstírali jsme utírání. Profresor nečekaně přišel dřív než obyčejně. Dával nám běžně čtvrt hodiny, než vypadneme ze sprchy a šatny. Viděl nás jak držíme jeden druhému stojící čuráky. Nerozhodilo ho to. S úsměvem se svlékl a vlezl pod sprchu. Měl jsem velkou touhu se jít sprchovat s ním. Ale Mirek pospíchal pryč. Přerušili jsme „sprchování“ a zmizeli do šatny. Cestou mi potvrdil, že ho učitel také fascinuje, ale neměl odvahu tam zůstat. Doma u Mirka jsme pak dokončili honění vzájemným vykouřením.
V loňském ročníku jsem překonal odpor při ochutnávání sperma od Tondy. Později jsem si zvykl na polykání semene od Mirka i od dalších kluků. Nyní mi už nedělalo problém nechat si delší dobu na jazyku mrdinu. Nahořklé a někdy i sladší houbovité sperma mi chutná. To mi připomnělo pití piva. Ze začátku jsem pivo nepil. Později jsem skoušel pít trochu chmelového moku doma při jídle. A dnes mám hořké pivo rád. Také mrdina je pro mne zpestřením jídelníčku. A semeno od Priase bych rád také okusil. Snažil jsem se s kluky Priasovi po těláku pomáhat, ale ke sblížení s ním už nedošlo.
Přes velkou touhu pohrát si s Priasovým čurákem a ochutnat jeho mrdinu jsem se z obav a z respektu k učiteli i z jeho případného odmítnutí k ničemu neodhodlal. Podobně ubíhaly další týdny. Nic se během této doby neměnilo.
Že se blíží maturita nám připomněl maturitní ples. Pozval jsem rodiče. Tátovi vadilo, že se ničeho nemůže napít. Já jsem měl už řidičák, ale věděl jsem, že si budu s ostatními připíjet ke zdolání matury. Máma se uvolnila, že po plese pojede autem, přestože po Praze nerada jezdí. Během večera jsem toho dost vypil a dostal se s kluky do nálady. Byla to pěkný ples a předpokládal jsem, že zakončím večer s Mirkem v posteli. Ani jsem moc nevnímal, že mne rodiče odvedli k auťáku. Zjistil jsem to až při vylézání z auta u nás doma, když jsem se trochu probral. Rodičům se ples líbil a já si z něj přivezl mimo maturitní šerpu také bolehlav. Ten jsem během dne vyléčil.
Maturita mne přinutila začít se učit. Měl jsem obavy jen z angliny. Ostatní předměty jsem během celé průmky zvládal a předpokládal jsem, že bych měl udělat i maturitu. Tak jsem se věnoval hlavně angličtině. Proti loňsku jsem se díky Skotovi v angličtině zlepšil a nebyla pro mne strašákem jako původně. Už jsem rozuměl pomalému hovoru a dokázal na to i odpovídat. Snažil jsem se sledovat anglické filmy. Obsah rychlého dialogu jsem vnímal částečně díky ději na obrazovce.
Problém mi dělalo hlavně psaní. To mi moc nešlo jako většině ve třídě. Proto se Skot zaměřil v posledních měsících na psaní. Také Skotova snaha, jak jsem pochopil, byla aby všichni uspěli. Zde na průmce poprvé učil a jeho zájmem bylo, aby se ve škole dobře uvedl. Proto s námi procvičoval tyto mezery. Zadával nám během hodiny téma o kterém jsme měli napsat sami. Doma jsme měli úkoly zase s jiným zadáním. Skot všechny chyby důkladně opravoval a dopisoval správné tvary. Byla to dobrá příprava na maturitní písemky.
Maturity začaly koncem května písemnou zkouškou. Všichni ve třídě byli napnutí jak kšandy. Výsledky jsme dostali za týden a většina z nás obstála. Já jsem pak už s větším klidem šel na ústní zkoušky. Ty jsem také zvládl. Jen tři ze třídy maturitu neudělali a můžou jít na opravné zkoušky. Při porovnání s vedlejší třídou jsme na tom byli podobně. Čeština dopadla stejně, hůř letošní maturitní třídy dopadly v matice, ale v angličtině byly na tom letošní třídy lépe než vloni.
Hlavně, že jsem já maturitu zvládl. Nebylo to na výbornou, ale mně stačilo, že jsem prolez bez toho, abych musel maturu opakovat na podzim. K tomu se mi podařilo udělat přijímačky na vejšku na techniku. Z mých kamarádů se na techniku nikdo nehlásil. Tonda chce jezdit jako táta po světě a tirákem, Mirek dělal přijímačky na Karlově univerzitě, Pavel má zájem jít do autoopravny ke strejdovi v Čerčanech.
V červnu bylo chození do školy jen formalita. Hlavní bylo, že jsem udělal maturitu. Známky na vízo byly prakticky hotové a profesoři zkoušeli jen pár studentů, co neměli vyjasněnou některou známku. Já jsem v tyto volnější dny začal chodit do cvičného stanoviště pro strojvedoucí. V budoucnu jsem uvažoval, že budu jezdit s vlakem. Měli jsme po matuře klid a o to víc si užívali života. Často jsem s Pavlem jezdil k Mirkovi a tam si honili a kouřili napružené ptáky. Vyprazdňoval jsem klukům plné koule a vychutnával nabízenou mrdinu.
Po maturitě přišel Prias s překvapením. Řekl nám, že pojede v červenci jako vedoucí na vodu na Horní Vltavu. Kdo měl zájem, tak se měl přihlásit. To jsem hned využil zároveň s Mirkem. Předpokládal jsem, že na nás po ukončení průmky nebude Prias koukat jako profesor na studenty. Byl jsem rozhodnut se s ním sblížit. Stále mne lákala představa poznat osobně tělocvikáře, pohrát si s jeho čurákem a ochutnat jeho mrdinu. Také Mirek byl z jeho mužství paf. Očekávali jsme nezapomenutelné prázdniny nejen spolu, ale pokud to vyjde, tak také s naším idolem.
Autor povídky: Johan Bidlo
